Tančíte jako dřevo? V nouzovém stavu tanec umí léčit depresi i demenci, zkuste to
Zapomeňte na to, jak by měl podle vás "správný" tanec vypadat, a začněte se spontánně hýbat. Podle výzkumníků je tanec totiž skvělým prostředkem k vlastnímu léčení, což se v době nouzového stavu hodí víc než kdy jindy.
Jakmile dojde na tanec, patříte do té skupiny lidí, která se raději straní? "Neumím tančit" je věta, na kterou byste měli zrovna v tomto období zapomenout. Už naši předkové malovali na jeskynní stěny tanečníky a samotné děti se na hudbu instinktivně pohybují. O tanci se v posledních letech mluví jako o formě terapie, která má léčivé účinky na demenci nebo Parkinsonovu chorobu. Spontánní tanec může mít vliv na každodenní život každého z nás a pomoci s úzkostmi, stresem a depresemi, kterými v nouzovém stavu podle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR trpí až třikrát více lidí než před pandemií.
"Tanec způsobuje větší vyplavení endorfinů než jakákoliv jiná forma cvičení a více než jakákoliv jiná aktivita tak redukuje stresový hormon kortizol. Je to způsobené tím, že se během tance zapojují emocionální centra v mozku a mnoho lidí zažívá během tance emocionální uvolnění. Mohou to být pocity štěstí, ale také smutku, které mohou některé přivést až k pláči. Je to katarze," říká psycholog tance Peter Lovatt v knize Dance Psychology.
Výzkumníci z univerzity v Yorku a výzkumné univerzity v Sheffieldu dávají tanečnímu odborníkovi za pravdu. Ve svém výzkumu podrobili testu skupinu lidí, které pustili na pět minut hudbu. Účastníci si mohli vybrat ze tří možností - klidně sedět a jen poslouchat, jezdit na tréninkovém kole nebo tančit. Akademici zadali skupině kognitivní úkoly před zapnutím hudby a po uplynutí těchto pěti minut zjistili, že těm, kteří tančili, se zlepšily schopnosti k řešení problémů a také jejich nálada prudce stoupla. Stejně tak studie z roku 2007 ukázala, že pacienti trpící depresí, kteří v rámci své léčby tančili, vykazovali větší zlepšení než ti, kteří netančili.
Vymažte si představy o tom, co tanec je a není
Podle lektora tance Guye Barringtona, který učí tzv. volný, spontánní tanec po celém světě už téměř třicet let a který za tu dobu vytvořil několik forem lekcí vědomého tance, jde o uvědomění si sama sebe "tady a teď". "V tanci osvobozujeme naše tělo, což za jiných okolností už skoro vůbec neděláme. Jsme uvěznění v našich hlavách a odpojení od svých těl. Díky tanci se cítíme dobře, protože se cítíme naživu," vysvětluje Barrington, který žije v Praze od roku 2020 a v Česku pořádá taneční workshopy už sedm let.
Dnes mezi taneční nadšence a nadšenkyně patří i Karolína. "Nechám tělo, ať se pohybuje, jak potřebuje. Někdy skáču, dupu, kymácím se, plazím nebo dělám téměř neviditelné pohyby, někdo by to možná ani nenazval tancem. Cítím se ale naprosto uvolněná a léčím si tak některá bolestivá místa z minulosti, která mi brání být svobodnější. Prostě tančím a najednou se dějí věci. Přirozeně, bez mluvení, bez přemýšlení. Začnou se vyplavovat emoce a někdy pláču a někdy se směju, vždy ale pak přijde nějaké uvědomění," popisuje čtyřiačtyřicetiletá bývalá učitelka a současná majitelka kavárny.
Volný a spontánní tanec, o kterém je tady celou dobu řeč, se dá bez problému praktikovat doma. A má jediné pravidlo: při jeho realizaci si vymažte svou představu o tom, jak takový "správný" tanec vypadá a čím naopak není. Své pohyby nijak nelimitujte ani nestylizujte, naslouchejte svému tělu a právě díky této "svobodě" prožijete vědomé i nevědomé pocity, které vám umožní spojit se sám se sebou a pomoci si tak při špatných náladách, depresích i úzkostech.
Pohybem proti traumatu
"Zhruba před dvaceti lety jsem bydlela ve Španělsku, kde mi bylo dobře. Po čtyřech letech pobytu v Madridu mne ale život vrátil zpět do Čech. Návrat do Prahy byl pro mne velmi traumatický a dlouho jsem ho odmítala. I když už probíhal a já byla fyzicky v Praze, byla jsem stále v minulosti. Odmítání současného života mě trýznilo a jediné, co mi tehdy pomohlo, byl tanec. Po několika minutách na tanečním parketě jsem měla jasno. Měla jsem pocit, jako kdybych se vrátila domů," vzpomíná jednačtyřicetiletá Alexandra, pro kterou se stal tanec jednou z forem meditace. "Dostanu se do přítomného okamžiku, napojím se na nějaký vyšší zdroj, kde je dobře a klid navzdory tomu, co se odehrává v mém běžném každodenním životě."
Zrod meditačního tance
- Nejznámější volné tance jsou Movement Medicine, Ecstatic dance či tanec 5 rytmů, který v sedmdesátých letech vytvořila americká tanečnice Gabrielle Rothová a kterou časopis Huffington Post nazval "neuvěřitelně vlivnou učitelkou meditativního tance". Její přístup se stal předmětem několika akademických publikací a dnes jej učí stovky učitelů po celém světě (včetně jejího syna). V tomto tanci se vychází z pěti rytmů lidského těla - plynutí, staccata, chaosu, lyriky a klidu - a tanečník prostřednictvím hudby prochází těmito rytmy jako jednotlivými poli energie.
- Před koronavirovou epidemií v Česku fungovalo několik míst, kde se pořádaly lekce spontánního tance, jedním z nich je například pražské studio Druna.
- V současné době taneční lekce z celého světa Movement Medicine i tance 5 rytmů probíhají online, stejně tak jako lekce Guye Barringtona.
V čem se bere terapeutická síla tance? "V tanci bezpečně prožíváme novou zkušenost, kterou pak můžeme snáze přenést do běžného života. V mozku se vytváří nové, zdravé synapse, které podporují integraci nového sebepoznání a které se v běžném životě dalšími opakováními upevňují. Buňky našeho těla si tuto novou zkušenost zapamatují a integrují ji do reálného života," vysvětluje šestačtyřicetiletý projektový manažer a organizátor tanečních seberozvojových workshopů a festivalů Zdeněk Vencl. Jenže ne každý se dokáže tak snadno odhodlat ke spontánnímu rytmickému pohybu.
"Když lidé začínají na mých hodinách tančit, cítím, že se ptají sami sebe, zda je to bezpečné, zda je v pořádku být sám sebou. Když ale uběhne několik minut, je krása, co se začne v prostoru dít. Něco se ve vás stane, promění. A z toho místa uvidíte pak ostatní věci i lidi jinak," potvrzuje ze své zkušenosti Barrington.
Tančit se stydíme až v dospělosti
Když je nám tanec tak přirozený a prospěšný, proč jsme zapomněli spontánně tančit? Odpověď je jednoduchá - cítíme stud, který často definuje věta "neumím tančit". Podle Guye Barringtona to, že se při tanci stydíme, vychází z naší kultury, která je poměrně represivní a ve které máme právo "zazářit" jen v případě, pokud do ní zapadáme. "Stud je zcela přirozená věc, která ale souvisí s naším sebevědomím a sebeúctou ve smyslu toho, jak moc se cítíme na to, abychom byli ve světě viditelní. V dětství se ukazujeme takoví, jací jsme, nebojíme se. Během dospívání se ale učíme společenské vzorce, zadržujeme svoji spontánnost, která se postupně vyvine právě ve stydlivost. A ta se projevuje nejen na tanečním parketu, ale také v ostatních aspektech života."
Výzkumy i různé přístupy k tanci vycházejí z jednoduché premisy, že je tělo neoddělitelné od mysli a v neustálé vzájemné interakci. Pocity, vnímání, emoce a myšlení tak ovlivňují naše tělo a právě způsobem, jakým se pohybujeme, můžeme tyto stavy těla rozhýbat. Můžeme tak tím ovlivnit svůj mentální stav, evokovat potlačené vzpomínky, uvolnit spontaneitu a kreativitu a změnit způsob myšlení.
Tanec jako prostředek sebeuvědomění
Podle Barringtona celá terapeutická funkce volného tance spočívá v tom, že během něj uvolníte tělo a mysl, které se ve spontánním pohybu propojí. "Vrátíte se ke své přirozenosti a uvědomíte si sami sebe. Uvědomíte si své bolesti, myšlenky, emoce. To, co v každodenním životě často ignorujeme, vyplave na povrch. Tanec je skvělý prostředek pro diagnózu sama sebe, stanete se sami k sobě více citlivými a začnete se o sebe starat. Právě to je esenciální proces, který může pomáhat s úzkostmi a stresem."
Líbivé pocity tance také vychází ze samotné hudby a rytmu těla, který mu hudba udává. Během tance se aktivuje nervový systém, který se dělí na sympatický a parasympatický. Zatímco ten první zodpovídá za energii, motivaci, elán a nadšení, ten druhý zajišťuje činnost organismu v klidu a bezpečí a je odpovědný za přechod od sympatiku do klidového stavu, kdy tlumí tělesné i psychické pochody. "Díky hudbě si můžete hrát s lidskou biochemií. Když pustíte energickou hudbu, tělo se vitalizuje, cítíte se hravě, na svém vrcholu. Když hudbu následně zpomalíte a zjemníte, aktivuje se právě parasympatický nervový systém, což je z medicínského hlediska velmi léčivé," popisuje Barrington.
Filozofií (a hojivou funkcí) volného tance je také to, že všechny emoce, které zažíváte, jsou v pořádku a po vzoru předchozí filozofie si je přenesete i do běžného života. "Nežijeme, abychom byli šťastní. Žijeme, abychom žili, a když pláčete, resetujete biochemii svého těla, balancujete svůj organismus a vypouštíte toxiny. Tělo moc dobře ví, co potřebuje," uzavírá Barrington.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
