Snad jste se všechny zbláznily!? Já vím, že bych měl říct, že jste spíš dostaly rozum, když dálkově studujete. Ale jak k tomu přijdeme my muži, kteří už dávno vystudovali (a taky už všechno zapomněli), vždyť my jsme úplně na vedlejší koleji!

 Přestáváme být těmi chytřejšími! Jsme dočista „out"! Vy máte své zkoušky a zápočty a píšete bakalářky a my vaříme a opatrujeme děti. A nic si s vámi neužijeme!

Kamarádi v domácnosti…

Ještě tak když je to vlastní manželka. To se prostě nenechá svítit, tam se musí pomáhat ze zákona. Hned několik mých ženatých kamarádů má dálkově studující manželky a vlastně o jedno zaměstnání navíc. Přestali se mnou chodit na pivo, o víkendech už úplně fasují děti do vlastní péče a manželky si jezdí na přednášky a konzultace, a když přijde zkouškové období, nebo když se píše bakalářka či diplomka, to už jsou teprve galeje.

To si hoši vyměňují recepty, učí se zacházet s kuchyňským robotem a pračkou, konzultují výběr dětských knih a vzpomínají na časy, kdy manželky jen občas „bolela hlava". Teď manželky hlava nebolí! Musí se učit! A když s jiskrou v oku ty manželky mých kamarádů ještě zmíní nějakého toho docenta, jakože je to bezvadnej a chytrej chlap a že si na zkoušku budou muset asi vzít nějakou kratší sukni, moji milí kamarádi na ty své manželky - studentky - dokonce začínají žárlit.

Trochu jsem se jim tedy posmíval, těm mým kamarádům, ze kterých studium jejich manželek udělalo ve druhé směně muže v domácnosti a žárlivce, kteří sledují hodinky, a to především v okamžicích, kdy jim jejich ženuška oznámí, že si po zkoušce s holkama (ale i s klukama!) půjdou někam sednout. Až došlo i na mě. A to už nemám žádnou manželku (dvě mi stačily). Mám jen přítelkyně nebo kamarádky.

Jak jsem nepřežil atestaci

Řeklo by se, že když má žena dvě vysoké školy, nebezpečí dálkového studia třetí vysoké školy až tak moc nehrozí. A tak jsem se jako úplně obyčejný inženýr nechal ulovit od doktorky s dvěma vysokými školami. Občas jsem si musel k našim rozhovorům vzít k ruce slovník cizích slov, ale nějak jsem to zvládal. Naštěstí jsou i aktivity, při kterých se zase tak moc nebreptá. Aktivity byly moc fajn, jak už to tak bývá, dostane-li se zralému muži do náruče o dvacet let mladší, vlastně ještě dívčí tělíčko. Ovšem zapomněl jsem na atestaci. Inženýři atestace nedělají. Doktoři ano. A rázem jsem měl taky studentku.

Učení bylo moc a moc jsme se taky neužili. A když jsme se měli začít znovu užívat, tato mladá doktorka mi podsunula jakýsi test krátkodobé paměti, ve kterém jsem dosáhl polovičního bodového ohodnocení než její maminka, která byla jen o pár let starší než já. Jistěže to asi nebyl jediný důvod, proč se mi má čerstvě atestovaná doktorka později zakoukala do mladšího (ale také již atestovaného) doktora a nabrala jiný kurz. Prostě jsem to bral jako svoji neúspěšnou atestaci, vybrečel jsem se z toho příběhu ve své další knize a předsevzal si, že se spořádaně vrátím k vrstevnicím maximálně s jednou (dokončenou!) vysokou školou.

Noci plné skript a učebnic…

Jen co jsem se trochu odmiloval, vběhla mi do cesty čtenářka mé knížky Hledám štíhlou ženu, prohlásila, že je to ona, ta štíhlá žena, a že už nemusím hledat dál. Poslechl jsem a porušil své předsevzetí. Dotyčná totiž dálkově studovala jakousi sociální patologii. Několik nocí, které nám byly souzeny, jsme strávili intenzivním studiem. Její obor byl velmi široký, a tak jsem se zdokonalil v poruchách příjmu potravy, výslechových metodách gestapa, v právu, psychologii, psychiatrii a dalších vědách.

Noci byly nekonečné a končily za svítání konstatováním mé studentky, že až to bude mít za sebou, určitě dojde i na příjemnější věci. Můj argument, že sex má na mozkovou činnost veskrze blahodárný vliv a v časově úspornějších variantách to není ani žádný velký žrout studijního času, byl opakovaně pohřben tvrzením, že by se pak vůbec, ale vůbec nesoustředila na učení. Tak jsem se nějak přestal soustředit já. Jako na tu studentku. A dokonce, když vznesla námitky proti našemu rozchodu, jsem jí řekl, že její chování pokládám za sociálně patologické.

Kdyby to bylo vše, asi by mne ještě nenapadlo napsat tento článek. Nebylo to vše. Ale ta další dálková studentka je na speciální kapitolu. Tak třeba příště…

A jak to máte vy, dálkově studující ženy? Jak to zvládáte? Pomáhají vám vaši muži a partneři? A jak prospíváte ve škole? Napište o tom do diskuze!

Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?

Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" i jeho volné pokračování s názvem „Jak jsem (ne)našel ženu", které se právě chystá k vydání. Obě knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám je rád zašle i s věnováním.