Podle českých statistik je při propuštění z porodnice kojeno až 80 procent novorozenců, údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR přitom tvrdí, že každé sedmé dítě nepřijímá mateřské mléko z matčina prsu již v průběhu šestinedělí. 

Problémy s kojením se týkají řady žen, ne všechny však vyhledají odbornou pomoc, a to i přesto, že se počet laktačních poradkyň v posledních letech výrazně zvyšuje. Odbornými pomocnicemi se často stávají ženy, které ve zdravotnictví nikdy nepracovaly.

Na kurzech se probírá, proč kojení bolí

Jednou z laktačních poradkyň je i 33letá novinářka a matka dvou dětí Tereza Mynářová. O problematiku kojení se začala zajímat již během svého prvního těhotenství a dnes je jednou ze stovek certifikovaných laktačních poradkyň v České republice. Samostatné praxi, jejíž součástí je nejen osobní poradenství, ale také například vedení podpůrných skupin, se věnuje poslední rok a čtvrt.

„Už v prvním těhotenství jsem se začala velmi zajímat o vše okolo porodu a kojení. Četla jsem si k tomu různé knížky a absolvovala několik kurzů. S vlastní zkušeností můj zájem pokračoval, zvlášť když jsem ve svém okolí viděla, že ženy, které rodily v podobné době jako já, kojí čím dál méně, že ostatním holkám, které kojit přitom chtěly, to z různých důvodů nejde. Když byl prvorozené dceři rok - to už jsem slýchávala poměrně velký údiv, že stále ještě kojím - jsem se přihlásila na kurz, abych se mohla stát laktační poradkyní. Chtěla jsem tomu, co jsem do té doby věděla díky samostudiu, dát nějaký odborný rámec. A zároveň mít kvalifikaci k tomu, aby mohla v této oblasti reálně pomáhat,“ popisuje. 

Kurz jí zabral čtyři měsíce a vedle samostudia musela absolvovat i osm dní přednášek. „Kromě teorie, kde jsme řešily například, jak má vypadat správné přisátí, jak bez vážení zhodnotit, jak miminko pije, a hlavně jak řešit různé komplikace, například když se miminko nepřisává, nepije dostatek mléka, kojení bojkotuje, nebo když kojení bolí, tam byly i praktické části. Zde jsme na manipulačních panenkách trénovaly správné přisátí v různých polohách, ukazovaly si, jak dokrmit přes cévku, a řešily spoustu případových studií.

Zároveň se věnovalo dost prostoru tomu, jak s ženami na poradenstvích komunikovat a jak reagovat na různé situace. Během kurzu bylo potřeba absolvovat čtyři další testy a na konci ústní teoretickou i praktickou zkoušku,“ popisuje. 

Prohlédnout grafiku Kurková se svou dcerou na intimní fotografii. Podporuje tak kojení

Kojení neslouží jen k utišení hladu dítěte

Občanské sdružení Mamila, které takové kurzy nabízí, podle její zakladatelky Andrey Polokové za posledních pět let v Česku a na Slovensku vyškolilo zhruba tři stovky profesionálních laktačních poradkyň a poradců, a to i z řad zdravotníků a zdravotnic, psychologů či psycholožek či nutričních terapeutů a terapeutek. O kurzy přitom mají zájem nejen mladé ženy či studentky, ale také muži a lidé těsně před důchodem. Na Slovensku se během existence sdružení přihlásilo na kurz přes 150 mužů, v Česku o něco méně. Ti ovšem mezi aktivními poradci, kteří by nabízeli mladým matkám své služby, nejsou. 

S praxí laktační poradkyně začala Tereza Mynářová s mnohem větší intenzitou až po narození svého mladšího syna, tehdy totiž novinářská práce už nešla tak jednoduše skloubit s péči o dvě děti. Dalším důvodem, proč se i bez zdravotnického vzdělání rozhodla pomáhat ostatním ženám, bylo to, že v kojení vidí i další důležité funkce, nejen zasycení hladového dítěte. 

Prohlédnout grafiku Lesk a bída mateřství. Vtipné instagramové profily ukazují realitu mateřské role

„Přispělo k tomu i to, že jsem viděla, v čem všem může kojení celé rodině fungovat, pokud se daří. Že nejde jen o jídlo a pití, ale o celkovou péči o miminko. Že pomáhá dítěti usnout, uklidnit se, zpracovávat nové vjemy, překonat bolest, vyrovnat se s nachlazením nebo teplotou. A považovala jsem za důležité, aby tuto možnost mělo co nejvíce žen a miminek,“ říká. 

Letos poskytla téměř 130 konzultací a u některých žen byla opakovaně. Týdně mívá i pět konzultací v závislosti na množství času, který má. „Typicky se na mě ženy obracejí s tím, že miminko začne být u prsu nespokojené, po nějaké době se odsává a pláče, přestože by se ještě evidentně potřebovalo kojit. Nebo s tím, že miminko přestalo přibírat. Což někdy souvisí s předchozí zmíněnou situací. Často se tam vyskytují 'bolesti bříška', 'prdíky' nebo podezření na alergii na bílkovinu kravského mléka, většina těchto problémů ale primárně souvisí s tím, že miminko nepije dostatek mléka. Takže řešíme, jak tvorbu zvýšit a docílit toho, aby se kojení zlepšilo,“ vyjmenovává nejčastější důvody, proč její služby ženy vyhledají.

Podle mezinárodní studie z roku 2015 udržuje kojení během prvního půlroku věku dítěte pouze 38 procent matek, déle než rok jich pak kojí pouhých 15 procent. 

Tereza Mynářová, která je rovněž autorkou knihy Naše cesta ke kojení, tvrdí, že se za problémy s kojením často skrývá nejen nedostatek zkušeností, ale také to, že se zdravotníci v problematice často systematicky nevzdělávají. „Takže co sestra, to jiná rada, každý zdravotník vychází z toho, co si sám načetl, co se jemu při ne/kojení vlastních dětí osvědčilo, z toho, jak sám kojení podporuje,“ myslí si. 

Narážky okolí žen na kojení může mít negativní vliv

Zásadní podle ní může být také nedostatečná podpora v porodnicích i ze strany nejbližšího okolí žen. „Spoustu toho ženy poslouchají i od svého blízkého okolí - narážky na to, jak často kojí, že dítě ještě neumí usínat samo, že je nošené, strašení, že bude rozmazlené, že se bude kojit do puberty. Pokud se vyskytne nějaký problém s kojením nebo je žena vyčerpaná, tak místo efektivní pomoci, jako je psychická podpora, kontakt na laktační poradkyni a reálné vyřešení problému - například odstranění bolesti bradavek, zvýšení tvorby mléka, pohlídání miminka, aby se žena mohla dospat, mnohdy poslouchá, že si za to může sama a ať tedy prostě nekojí,“ říká laktační poradkyně. Se zakladatelkou Mamily se shodují na tom, že ženy jsou také často tlačeny do umělého mléka. 

Klientky Terezy Mynářové mnohdy tvrdí, že jako laktační poradkyně byla dlouho jediným člověkem, kterému mohly napsat a který je v kojení povzbuzoval a radil jim. „Osobně zůstávám s většinou žen v kontaktu i měsíce po návštěvě, zajímám se o to, jak se jim daří, jednoduché otázky jim odpovídám i na dálku. Spousta z nich pak chodí pravidelně na podpůrné skupinky, kde se mohou dál ptát na různé věci, ujišťovat se, že spousta toho, co prožívají, je u kojení úplně běžná a mají to tak i jinde. Zároveň je to pro ně bezpečné prostředí, kde mohou sdílet i různé negativní pocity bez toho, aby ihned slyšely, že tedy kojit nemají,“ popisuje. 

Firma Nike přestala platit atletce, když otěhotněla. Teď zabojuje o olympijské zlato

Žena

Poradenství podporují pojišťovny

V posledních letech množství školených laktačních poradkyň přibývá, jen v hlavním městě jich je více než stovka. Kromě dul, které budoucí matky provází u porodu a pomáhají také po něm, mají o kurzy zájem i ženy, které samy dlouhodobě kojily a dobrá zkušenost s laktační poradnou je přiměla k tomu pomáhat dále. 

S rostoucím množstvím laktačních poradkyň je tato služba přístupnější mnohem více ženám, placené poradenství si lze navíc nechat refundovat u pojišťovny. Podle Terezy Mynářové tak možnost nechat si poradit s kojením vstupuje mnohem více do povědomí lidí. Přesto si myslí, že mezi ženami je stále zakořeněno mnoho mýtů a nesprávných představ o kojení. „Takže to bude chtít ještě spoustu osvěty. A snažit se kojení normalizovat, aby se nad ním nikdo nepozastavoval, aby to byla normální péče o dítě, které si není potřeba nijak speciálně všímat,“ dodává. 

K tomu mimo jiné přispívá také Světový týden kojení, následovaný zářijovým Národním týdnem kojení, jehož letošním tématem je Chraňte kojení: společná odpovědnost. Akce vyzývá k přijetí nových závazků k vytvoření prostředí příznivého pro kojení, za čímž se skrývá nejen apel na vytvoření kodexu marketingu náhražek mateřského mléka, ale také již zmiňované proškolování zdravotníků.