10 věcí, které byste neměli dělat v open space

Protože i na první pohled neškodná potěšení, jako je nový parfém, tikka masála z fast foodu od naproti nebo hovor s drahou polovičkou, mohou být pro vaše kolegy torturou.

Foto: Thinkstock

Martin Váša 24. 3. 2016

Protože i na první pohled neškodná potěšení, jako je nový parfém, tikka masála z fast foodu od naproti nebo hovor s drahou polovičkou, mohou být pro vaše kolegy torturou. A nejspíš i budou.

Za kancelářemi open space, tedy pracovními plochami umístěnými v jednom společném otevřeném prostoru, stojí vlastně docela fajn myšlenka. Třeba že se jimi usnadní komunikace a tím se přispěje k efektivitě práce. Nač lítat z kanceláře do kanceláře, když na Maruš stačí jednoduše houknout?

Anebo úspornost! Nač vytápět nebo naopak klimatizovat každou místnost zvlášť, když se dají nemoci šířit daleko snadněji zkrátka tím, že zrušíte zdi? Tušíte správně: Obdobně, jako je tomu třeba s komunismem nebo Babicovými dobrotami, se z dobrého úmyslu realizací stalo zlo.

Čtěte také: Silné osobnosti. Co mají společného a jak to mít taky

Žijeme v době, kdy se utváří nová pravidla chování. Umíme zdravit a děkovat a podržet dveře bližnímu svému, to ano. Zároveň jsme ovšem konfrontováni novinkami, jež nám sice svým způsobem zlepšují život, jenže mají temná, neprobádaná zákoutí. (Když vám muž dá srdíčko k selfie na Instagramu, je to flirt? A co když vám jich dá padesát za sebou?) Prostě se tak trochu plácáme v tom, jak naložit s různými nově vzniklými situacemi. Stejně tak i pravidla chování v open space jsou nejen nepsaná, ale navíc relativní. Záleží na míře snášenlivosti.

Pro mě – coby popudlivého člověka – bylo sestavení následujícího seznamu deseti věcí, které by se v takové kanceláři nikdy dít neměly, hračka.

1) Chroupání. Toto pravidlo přesahuje ono staré "co sám rád nemáš", protože se najdou i tací, kterým nevadí sedět vedle někoho, kdo hlasitě papká. A pak jsou tací, jako jsem já. Slyšeli jste někdy o mučící metodě spočívající v tom, že se oběti nechává na stejné místo na hlavě kapat voda? Toto je podobné. Křoupnutí je jako kapka. Co by asi oběť za odměnu provedla svému mučiteli, kdyby nebyla svázána? Položte si tuto otázku, až si do úst příště před kolegy nasypete hrst ořechů.

2) Když už jsme u toho jídla – pojídání aromatických pokrmů. Je prokázáno, že jídlo voní jinak v restauraci, jinak doma a jinak v práci. Jednoznačně nejnechutnější, tudíž nejrušivější odér z něj přitom stoupá, nachází-li se v blízkosti počítačů, konkrétně na stole kolegy. Zajímavé, není-liž? Děkujeme, odejděte.

3) Srkání. To jde s předchozími dvěma body ruku v ruce. Srkání vůbec je hloupost. Je-li nápoj příliš horký, proč ho pít?

4) Inklinuje-li vaše dítě ke zlobení nebo breku, nevoďte ho do kanceláře. Pakliže to jinak opravdu nejde – to se stát může, chraň vás ruka páně vypustit z úst: "Dohlídneš na něho na minutku? Já si jen odběhnu."

5) Zouvání se. Je to vcelku pochopitelné. Osm – co osm, někdy i devět nebo deset hodin sedět v botách – představuje značný diskomfort. Na druhou stranu, pořád jste v zaměstnání, ne doma. Co přijde dál? Deka s lahváčem? Není-li zbytí, je dobré tak činit, aniž by se o tom kdokoliv dozvěděl. Co oči nevidí, srdce nebolí a nos snad neucítí.

6) Komentování – třebaže šeptem – každé ze svých aktivit. "Ták, tohle si stáhnu sém, ták." - "Pět set šedesát... Devět set dvacét... Tisíc... A k tomu ještě..." - "Si odskočim." Podobná deskripce totiž není nikdy "pro sebe". Přibližný počet spolupracovníků, kteří ji touží poslouchat: 0.

7) "Mmm, ten tlející pugét květin tak krásně voní," neřekl ještě nikdy nikdo.

8) Používání odlakovače. Odlakovači, seznamte se, toto jsou toalety; toalety, toto je odlakovač. Odlakovač zbavuje nehty laku a rád u toho smrdí; toalety zase mají rády smrad. Budete krásný pár. Doufejme, že monogamní.

9) Na stejné místo patří též vykonání potřeby přelakovat si vlasy. Nebo do nich nastříkat suchý šampon. Vlastně si cokoliv kamkoliv nastříkat. V open space to ucítí všichni. Radost z toho nebude mít nikdo.

10) Telefonování. Vím, co si říkáte. Říkáte si, že toto už je trochu přitažené za vlasy, protože telefonování je nedílná součást výkonu profese. Pravda. Já věřím, že bůh si toho byl vědom také a jelikož byl ještě ke všemu milostiv, dal vzniknout zasedacím místnostem, balkonům a terasám, chodbám... Když druzí telefonují, slyšíme jen polovinu konverzace, takže je to, jako by vedle vás někdo vedl sáhodlouhý monolog a úmyslně vynechal polovinu informací. Což je samo o sobě nepříjemné. Notabene, když musíte pracovat. Třeba na tom selfie před jeho publikací na Instagramu, což – jak všichni víme – vyžaduje maximální koncentraci.