Galega officinalis
Lidové názvy: kozí routa, polní štědřenec, štědřenec
Čeleď: bobovité (motýlokvěté, luštinaté)
Popis byliny
Jestřabina lékařská je vytrvalou bylinou s výškou 40 – 120 cm.
Má kůlový kořen, ze kterého vyrůstají mnohočetné přímé lodyhy. Jsou lysé, jemně rýhované. Buď se nevětví vůbec, nebo jen ve spodní části.
Listy rostliny tvoří 5 až 9 párů kopinatých, podlouhlých nebo čárkovitých lístků se špičatým vrcholem. Jsou celokrajné, přisedlé nebo krátce řapíkaté.
Bílé, krémové nebo namodralé květy jestřabiny tvoří po několika desítkách hroznovitá květenství. Květy vyrůstají v červenci a srpnu na koncích větviček rostliny, v úžlabí listů. Skládají se z pěticípého zvonkovitého kalichu, podlouhle vejčité pavézy a podlouhlých křídel, která jsou lehce spojená s tupě zahnutým člunkem. Plodem je mnohosemenný lusk.
Výskyt a pěstování
Jestřabina údajně pochází z jižní a jihovýchodní Evropy. Zdomácnělá je dnes také na našem území. Byla zavlečena i do Severní a Jižní Ameriky.
Jestřabina osídluje zejména teplejší oblasti. Je k vidění na vlhkých loukách a pastvinách, na rumištích, podél cest a vodních toků. Upřednostňuje vlhká stanoviště, hlinité až jílovité, na živiny bohaté půdy.
Dříve se jestřabina pěstovala jako pícnina nebo okrasná rostlina. I v současnosti zdobí zahrádky v podobě šlechtěných odrůd s květy různých barev, od bílé až po purpurovou a temně fialovou. Je nenáročná a přizpůsobivá. Snese každý typ půdy, slunce i polostín. Pro svůj neuspořádaný růst a divoký vzhled s bohatým porostem se však hodí pro specifická zahradní zákoutí. Jestřabina se množí na podzim – dělením trsů.
Léčitelství
Jestřabina lékařská obsahuje toxické alkaloidy galegin a hydroxygalenin, zejména v semenech. Tyto látky ji však dávají také léčivé vlastnosti. Droga je zdrojem flavonového glykosidu galuteolinu, aminokyselin, sacharidů, hořčinů, saponinů a tříslovin. V jestřabině najdeme i jedovatý kanavanin a pinitol.
V léčitelství se uplatňuje kvetoucí nať a plody. Bylina se sbírá v červenci a srpnu. Suší se v tenkých vrstvách, ve stínu, při umělém sušení do teploty 50 °C. Skladuje se v jutových pytlích.
Léčivé účinky jestřabiny
- je užitečná při diabetu II. typu
- významně snižuje hladinu krevního cukru
- podporuje činnost mléčných žláz
- příznivě ovlivňuje látkovou výměnu
- představuje mírné projímadlo
- pomáhá při chronické zácpě
- zlepšuje funkci tlustého střeva
- působí močopudně
- je prospěšná při zánětech močových cest
- zastavuje krvácení
- má potopudné účinky
- údajně snižuje horečku
- dříve pomáhala s léčením epilepsie
- zevně působí hojivě
Podávání a užití
V léčitelství se jestřabina lékařská podává zejména jako čajový nálev (recept níže). Ještě častěji než samostatně se jestřabina užívá ve směsích bylin. Sama o sobě má jen slabé působení, proto se pro zvýšení účinnosti kombinuje s jinými bylinami. Na druhé straně se nedoporučuje užívat jestřabinu ve vyšších dávkách. Přestože nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky, větší množství drogy může vyvolat lehčí otravy.
Jestřabina lékařská je známá jako přírodní inzulín. Významně snižuje hladinu cukru v krvi a je tak prospěšná při cukrovce – spolu s borůvkou, fazolí, pampeliškou, lopuchem, potažmo kopřivou, šalvějí nebo pelyňkem.
Vnitřně jestřabinu s oblibou užívají také kojící matky při nedostatku mléka, spolu s fenyklem, ibiškem, levandulí aj.
Při močových potížích se jestřabina kombinuje se zlatobýlem, přesličkou, truskavcem nebo břízou.
Bylinu najdeme také ve zklidňujících směsích, v kombinaci s dobromyslí, meduňkou, kozlíkem, třezalkou, černým bezem apod. Při kašli se pak podává spolu se slézem, podbělem, diviznou, mátou, lípou, jitrocelem nebo černým bezem.
Jestřabina lékařská je také součástí různých mastí a bylinných gelů, které hojí poraněnou pokožku. Jestřabina při vnějším použití příznivě ovlivňuje stav ekzémů, i těch mokvavých.
Čaj z jestřabiny – recept
1 – 2 čajové lžičky drogy zalijeme šálkem vroucí vody (250 ml). Necháme luhovat asi 10 min, poté scedíme. Čaj popíjíme 2 – 3x denně. Nálev připravujeme vždy čerstvý.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.