Pamlsky psa nevycvičíte, pomůže něco jiného, říká jedna z nejlepších českých trenérek
Petra Vyplelová patří mezi špičku trenérek psů v Česku. Za více než dvacet let jí jich prošly rukama stovky. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že nejdůležitější při tréninku je, aby pes znal hranice, které musí respektovat. "Psí svět mi hodně dal. Mimo jiné posílil mou sebedůvěru a naučil mě pokoře," říká žena, která jako jedna z mála Češek minulý týden pískala mistrovství světa v agility.
"Tohle je Gram a tohle je Ray," představuje své psy plemene border kolie Petra Vyplelová, když je vypouští z auta. Kromě toho, že s nimi závodí ve sportu s názvem agility, jezdí s nimi také dvakrát ročně do Norska, pomáhají jí s pasením ovcí. Když otevře ohradu v pražských Pitkovicích, Ray se za ovcemi rozeběhne a Petra mu už na dálku dává povely.
"Lie down, down!" pes si před stádo ovcí lehne a to se přestane pohybovat. "U ovcí platí dvojnásob, že vás pes musí respektovat. Protože si jinak dělá, co chce," říká Petra, která už téměř 20 let působí jako trenérka psů, instruktorka agility a minulý týden také jako rozhodčí na mistrovství světa zmíněného sportu.
"Pes vám pomáhá s ovcemi manipulovat. Když pracujeme v Anglii, jsou to hektarové pastviny, v Norsku zase procházíme lesy a kopce. Ovce stahujeme před zimou dolů do údolí. Pes je má za úkol podle stanovených povelů dovést k vám," popisuje Petra. Povely jsou celkem čtyři - "come by", "away", "walk on" a "lie down". Psa navádí k tomu, aby šel po směru stáda, proti směru, aby tlačil ovce před sebou nebo se zastavil.
Důležitá je intonace
"Práce s ovcemi je hodně o intonaci. Když chci, aby pes udělal dlouhý oblouk, tak intonaci natáhnu. Pokud potřebuju, aby se okamžitě zastavil, řeknu povel rychle a důrazně," vysvětluje Petra a ukazuje, jak to vypadá, když ovce s pomocí psa navádí do překážky a do košáru, neboli do ohrádky.
"Do ohrady chcete ovce dostat, když s nimi potřebujete pracovat, například je odčervit. Stejně tak vám pes pomáhá například v případě nemoci oddělit deset ovcí od zbytku stáda," říká Petra, která s Rayem závodí také v pasteveckých závodech.
Více než závodění ji ale baví pastevení v Norsku, kam jezdí na farmu jednoho místního veterináře a které se letos poprvé po pěti letech rozhodla vynechat. Důvodem bylo mistrovství světa v agility, které se minulý týden konalo v Liberci a ona jej jako jedna z mála Češek pískala.
Pískat mistrovství světa je splněný sen
"Od února jsem se nezastavila. Zvali si mě jako rozhodčí na kvalifikační závody po celém světě. Navštívila jsem tři desítky zemí od Kolumbie až po Řecko," říká, zatímco pozorujeme Raye, jak prohání ovce. "Rozhodčí totiž staví závodní trať, a když daný tým uběhne v kvalifikačním závodě mou trať, je velká šance, že by mohl uspět také na mistrovství," vysvětluje Petra, která rozhodcovala královskou disciplínu, tzv. "large", tedy agility velkých psů. "Pískat mistrovství můžete jednou za život. Byl to pro mě splněný sen," říká 39letá žena.
Petra k psímu světu tíhla už od narození. "Naši tvrdí, že první slovo, které jsem řekla, byl pes. Když se mě někdo zeptal, co chci k Vánocům nebo k narozeninám, vždy jsem odpověděla, že psa," směje se Petra. Vystudovala etologii psovitých šelem a reprodukční biotechnologii, na farmách v Norsku a Anglii tak mimo jiné pomáhá při porodech ovcí a jiných zvířat.
Prvního psa dostala ve dvanácti letech, agility se ale začala věnovat až se třetím psem o sedm let později. "Baví mě pozorovat psovité šelmy, protože to pak uplatňuju v trenérství jak u psů, tak u lidí. Lidé v sobě pořád mají část živočišné složky. Jak se projevuje, ráda pozoruju například na letištích. Velmi jednoduše poznáte, v jakém rozpoložení se člověk nachází, zda je ve stresu, něčeho se bojí nebo něco hledá. V tom případě se mu například rozšíří nosní dírky a zorničky," popisuje milovnice psů, která také spolupracovala s policií a Celní správou. S jejími příslušníky sdílela své zkušenosti s výcvikem pachové identifikace.
Psům musíte vytyčit hranice
A čím ji vlastně psí svět tak obohacuje? "Hodně mi dala moje první borderka. Byla v pořadí mým šestým psem a byla velmi složitá. Myslela jsem si, že už všechno znám a vím, ale ona mě naučila pokoře. První tři roky jsme spolu hodně bojovaly a hledaly si k sobě cestu," popisuje. "Díky ní jsem pochopila, v čem opravdu spočívá trénink pozitivní motivace," říká žena, která právě na pozitivní motivaci staví své tréninky.
"Znamená to, že psa respektujete, ale zároveň mu dáte pravidla. Když psům nevytyčíte hranice, nechápou, co můžou a co ne, a jsou nespokojení. Když mají možnost někoho respektovat, jsou rádi, svět je pro ně pochopitelný," vysvětluje Petra. "Pozitivní motivace není o uplácení psa pamlsky a o tom, že mu vše dovolíte," upozorňuje.
"Například já jsem se svým psem tři roky řešila, že honí cyklisty. Měla jsem ho zrovna na vodítku, když vyjel cyklista zpoza rohu, a on mi málem zlomil ruku o hranu domu. V zoufalé bolesti jsem ho chytla za hlavu a velmi emocionálně mu řekla: ‚Ty vado, už toho nech, mně to vadí!‘ a on se na mě podíval pohledem, který říkal, proč jsem mu to nevysvětlila hned. Myslím, že vůbec nechápal, co jsem se mu snažila odměňováním a pamlsky říct," popisuje Petra. "Od té chvíle se jeho chování zlepšilo. Díky mému jasnému a emočnímu sdělení pochopil, co má dělat," dodává.
Hledá si svou vlastní cestu
Práce se zvířaty v Petře posílala sebejistotu a sebevědomí. "Když přijdete k 600kilové krávě a ona pozná, že jste nervózní, tak vás převálcuje. Sebejistotu jsem cítila vždycky, ale práce se psy ji ještě posílila," říká Petra, které za posledních 20 let prošly rukama stovky psů. "Můj přístup je ne vždy úplně standardní, často si hledám cestu po svém. Trénink vymýšlím podle konkrétního psa a jeho páníčka. Sebedůvěru mi samozřejmě dodává praxe, kdy jsem zjistila, že většinu problémů zvládneme vyřešit," říká.
I když je trénink psů podle Petry čím dál větší byznys, ona je především ráda, že si může vydělávat tím, co ji baví. Do budoucna by se ráda účastnila dalších pasteveckých soutěží a získala medaili na mistrovství světa v agility. "Moje jediné přání ale je, aby byli mí psi zdraví. A i když by se mi líbilo stát na bedně, není to pro mě priorita. Než samotný cíl mě mnohem víc baví trénování. Jsem člověk, který rád hledá cestu. No a když vyhrajete…," krátce se odmlčí a nakonec myšlenku uzavře: "Moje babička vždycky říkala: 'Chleba levnější stejně nebude.'"
