reklama
 
  • Wiki
  • Hřib smrkový

Boletus edulis, Boletus bulbosus, Boletus solidus
Hřib smrkový, také hřib obecný, hřib hlíznatý, hřib arktický, z latinského překladu hřib jedlý, je pro svůj atraktivní vzhled a výtečnou chuť nejoblíbenější houbou našich končin.
Hřib smrkový z čeledi hřibovitých patří do skupiny pravých hřibů. Často se pod názvem pravák rozumí právě hřib smrkový. Lidově se označuje také smrkovák, smrčák, smrkový doubravník, jalovcový hřib, červený hřib, bílý kozák, bílý hřib aj.

Vzhled houby

Hřib smrkový má tlustě masitý klobouk široký od 5 do 20 cm, vzácně i širší. Má pravidelně vyklenutý tvar a typicky kaštanově hnědou barvu. Může však nabývat mnoha odstínů hnědé. U mladých plodnic je klobouk sněhově bílý, až časem se směrem od středu barví. Pokožka klobouku je v mládí jemně plstnatá, brzy lysá. Povrch může být vrásčitě hrbolkatý, vzácně stříbřitě ojíněný. Bývá mírně lesklý, za vlhka slabě lepkavý.
Rourky jsou zpočátku bílé nebo bílošedé, posléze žluté, ve stáří až olivově zelené. Drobné póry mají stejné zbarvení jako rourky. Výtrusný prach je olivově hnědý.
Třeň hřibu je hlízovitý, na bázi ztloustlý. Má bělavou barvu, v dospělosti světle hnědou nebo hnědě žíhanou. Třeň pokrývá bílá síťka, která je nejvýraznější pod kloboukem. Může mít až ojíněný vzhled.
Dužina hřibu je bílá, na řezu neměnná.

Možné záměny

Hřib smrkový je svým vzhledem zaměnitelný s dalšími pravými hřiby, zejména hřibem dubovým. Mezi houbaři i některými mykology se dokonce tyto dva druhy nerozlišují.
Hřib smrkový vyrůstá ze všech praváků nejpozději, avšak setkáváme se s ním nejčastěji. Hřib borový nebo hřib bronzový, které jsou mu podobné, jsou k vidění mnohem vzácněji.
Svým vzhledem připomíná hřib smrkový také nejedlý hořčák (botanicky hřib žlučový). Oba hřiby mají v mládí bílé rourky, až později se u hřibu žlučového vybarvují do růžova. Na rozdíl od hřibu smrkového nemívají zelený odstín.
Nepříjemná může být záměna hřibu smrkového a jedovaté závojenky olovové. Mladé plodnice z horního pohledu vypadají stejně. Závojenka však nemá ve spodní části klobouku rourky, ale lupeny.

Variety

Hřib smrkový se vyskytuje i v dalších barevných variacích. Pokud je klobouk zbarvený do žluta, jde o hřib smrkový citronový, nazývaný také hřib žlutavý nebo hřib kyjonohý. Světlý poddruh se označuje jako hřib smrkový bílý, hřib bělohlavý nebo jen bělohlávek.
Jako varieta nebo samostatný poddruh existuje také hřib smrkový březový, hřib březový, rostoucí typicky pod břízami.

Kdy praváka sbírat?

Plodnice bílého hřibu se objevují od července do října, při příznivém počasí až do začátku prosince. Největší úrodu zpravidla přináší srpen a září.

Kde hřib smrkový roste?

Smrčák najdeme převážně ve smrkových lesích s kyselou půdou. Svědčí mu zejména mladé smrčiny. Roste však i pod borovicemi, občas i ve smíšených nebo listnatých porostech (pod duby, buky, břízami). Plodnice jsou roztroušeny jednotlivě, ale vyskytují se i ve skupinách.
Na našem území je místy velmi hojný, zvláště ve vyšších polohách. Nevyhýbá se však ani nížinám.

Kulinářské využití

Hřib smrkový má lahodnou houbovou vůni a jemnou, mírně nasládlou chuť. V kulinářství je všestranně využitelný. Oceňován je zejména v bílých houbových omáčkách, ale své místo má i v mnoha receptech na masité pokrmy. Hodí se pro různé druhy zpracování, sušení i nakládání. Vařené houby lze nakládat i do panenského oleje.

Houbové rizoto – recept

Na 250 g hřibů budeme potřebovat 400 g rýže, 1 l vývaru, 100 ml bílého vína, máslo nebo olej, cibuli, 2 stroužky česneku, pepř, sůl, parmezán, petržel či libeček na dozdobení.
V hrnci na másle necháme zezlátnout nadrobno nakrájenou cibulku a česnek. Přidáme očištěné, na plátky nakrájené hřiby a pár minut dusíme. Následně krátce orestujeme i rýži. Směs zalijeme vínem. Postupně přidáváme také vývar a za stálého míchání vaříme asi 20 min. (dle typu rýže).
Na závěr můžeme do směsi vmíchat ještě lžíci másla. Dochutíme solí a pepřem. Podáváme ozdobené hoblinkami parmezánu, zelenou petrželkou nebo libečkem.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.

Související články

reklama
reklama
reklama