Hřib pravý nebo také hřib obecný, hřib bílý nebo jen bělohřib, je atraktivní a vyhledávanou houbou. Jde o hřib, který se všeobecně velmi cení a v české kuchyni nachází nejširší uplatnění.
Pod pojmem hřiby pravé, krátce jen praváci nebo pravíci, se v současnosti rozumí hned několik hřibů rodu Boletus, čeledi hřibovitých. Lidově se jim říká i tvrzíci nebo habani. Také pod obecným označením hřiby či hříbci se často myslí hřiby pravé. Botanicky jde především o hřib smrkový, hřib dubový a další příbuzné druhy.
Popis houby
Hřib pravý je variabilní velikostí a zbarvením. Neměnná je naopak dužina. Ta má tvrdší konzistenci a bělostnou barvu. Na řezu si barvu zachovává. Praváka také provází slabá houbová vůně a jemná houbová chuť.
Masitý klobouk je v mládí polokulovitý, později široce vyklenutý. Nabývá různých barevných odstínů, kdy základní barvou je hnědá. Klobouk může být hladký i hrbolatý, vzácně má ojíněný vzhled. Povrch je jemně lesklý, za vlhka mírně lepkavý.
Rourky bývají v mládí bílé, později žluté, ve stáří až olivově zelené. Póry mají stejnou barvu jako rourky, barvu nemění ani otlačením. Výtrusný prach je olivově hnědý.
Třeň praváka je charakteristický soudkovitým vzhledem, ve stáří bývá kyjovitý. Světlejší podklad kryje nenápadná síťka, která je zpravidla výraznější pod kloboukem.
Možné záměny
Hřib pravý lze ojediněle zaměnit i za jedovatou houbu – závojenku olovovou. Ta v mládí hřib z horního pohledu silně připomíná. Na rozdíl od praváka má však ve spodní části klobouku lupeny nikoli rourky.
Neznalí houbaři mohou hřib pravý splést s nejedlým hřibem žlučovým. Ten se pro svoji intenzivní hořkou chuť označuje také jako hořčák. Přestože není jedovatý, jedna malá plodnice dokáže znehodnotit celý houbový pokrm. Právě mladé plodnice jsou pravákům podobné. Až v dospělosti se rourky hřibu žlučového zbarvují do růžova a hřib tak lze jednoznačně identifikovat. Síťka na třeni hřibu žlučového bývá oproti podkladu tmavší, zatímco u praváka je v barvě podkladu.
Variety
Jako hřib pravý nebo hřib obecný se označuje několik druhů jedlých hřibů (v některých zdrojích zařazované jenom jako poddruhy). Jde zejména o hřib smrkový, náš nejhojnější a nejsbíranější hřib, také hřib dubový, někdy uváděný jako varieta hřibu smrkového.
Mezi vzácnějšími praváky pak najdeme hřib borový a hřib bronzový. Oba jsou zařazené na Červeném seznamu ohrožených hub.
Jako samostatné druhy se někdy vyčleňují i hřib březový a hřib habrový.
Kdy praváky sbírat?
Praváka lze najít již od května, kdy se objevují plodnice hřibu borového. Koncem května lze v případě teplejšího počasí narazit i na hřib dubový, ojediněle i hřib bronzový. V červnu se pak k houbařským úlovkům přidává i hřib smrkový, který místy nabízí skutečně bohatou úrodu. Praváci se sbírají zpravidla do října.
Kde praváci rostou?
Bílé hřiby lze najít téměř ve všech typech lesů. Každý poddruh, příp. druh má charakteristickou symbiotickou dřevinu. To však neznamená, že se nevyskytuje jinde. Hřib smrkový lze například najít nejenom pod smrky, ale také pod borovicemi, dokonce i pod duby, buky nebo břízami.
Kulinářské využití
Praváci jsou v kuchyni jednoznačně nejoblíbenějším druhem hub, hodí se snad ke všem kuchyňským úpravám. Lze je nakládat do octa nebo oleje. Nezřídka se také suší, tím se ještě zvýrazňuje jejich příjemné houbové aroma.
Tvrdá dužina ovšem může být červivá. Nejvíce náchylný k červivění je hřib dubový.
Smetanová omáčka z pravých hřibů – recept
Na 500 g hub budeme potřebovat 1 l bujónu z kostky (nejlépe houbového), 250 ml smetany na vaření, máslo nebo jiný tuk, hladkou mouku, cibuli, pepř, mletý kmín, sůl a ocet.
Hřiby očistíme a rozkrájíme na plátky. Na pánvi na másle necháme zezlátnout najemno nakrájenou cibuli a přidáme hřiby, směs okořeníme a necháme podusit. V hrnci připravíme jíšku z másla a mouky, krátce osmahneme, abychom přilili houbový vývar. Omáčku důkladně rozmícháme. Do omáčky vložíme i směs hřibů a cibule z pánve, vše za občasného míchání asi 20 min povaříme. Nakonec omáčku zjemníme smetanou, dochutíme solí a případně trochou octa.
Podáváme s houskovým knedlíkem.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.
