Citroník, citroník pravý, také citronovník pravý nebo citroník limonový (Citrus limon) je příjemně aromatickou rostlinou z čeledi routovitých.
Stejně jako ostatní citrusy i citroník pravý obsahuje vonné silice. Z latinského „cedrus“, které označuje „rostliny s vonným dřevem nebo listy“, také pochází latinské jméno citroníku.
Výrazné aroma skýtají nejenom květy, ale zejména plody citroníku. Ty se běžně nazývají citróny a pro svoji vůni, kyselou chuť a vysoký obsah vitamínu C patří k nejoblíbenějším citrusům vůbec. Léčivé, protizánětlivé a antioxidační vlastnosti citrónu se využívají od pradávna. Citroník vyniká také velmi tvrdým dřevem, které slouží v řezbářství.
Citroník pochází z jihovýchodní Asie, odtud se v celém spektru kultivarů rozšířil do mnoha subtropických a tropických oblastí světa. Hojně se pěstuje ve Středomoří, ale také na Floridě. U nás ho najdeme ve sklenících, příp. jako pokojovou rostlinu.
Popis rostliny
Citroník je stálezeleným stromem, který dorůstá do výšky od 2 do 10 m. Pěstuje se také jako pokojová rostlina keřovitého vzrůstu s výškou kolem 80 cm.
Přímý kmen je hojně osázený trnitými větvemi. Citroník je typický oválnými listy s hladkým okrajem. Ty mají voskový vzhled a jasně zelenou barvu. V paždí listů nebo na konci větví několikrát ročně vyrůstají krémově bílé, příp. narůžovělé květy s výraznou vůní.
Silně aromatické jsou také dužnaté plody vejcovitého tvaru. Jde o zvláštní typ bobulí, který nacházíme u všech citrusů. Šťavnatou dužinu se semeny obklopuje vláknitá vrstva bílé barvy a tuhá, hrbolkovitá vnější kůra. Kůra nezralých citrónů má zelenou barvu, u zralých plodů je žlutá.
V jednom čase jsou na citroníku k vidění nejenom poupata a plně rozvité květy, ale také nezralé i zralé plody. Zralý citron přitom na rostlině vydrží čerstvý až dva roky, může zezelenat a opět zežloutnout.
Pěstování
Z hlediska citrusů je citroník náročný na pěstování méně než ostatní. Je tak ideální druhem pro začínající citrusové nadšence. Potřebuje dostatek světla, avšak lépe světlo rozptýlené než přímé slunce.
Vyžaduje teplotu 15 až 20 °C, nepřežije mráz a nesvědčí mu průvan. V zimě je dobré citronovník po nějaký čas zazimovat při teplotě kolem 10 °C, stále však potřebuje hodně světla. Přes léto mu vyhovuje venkovní stanoviště. Změna prostředí, světla a teploty však může být příčinou opadání listů i plodů.
Citroník vyžaduje častou zálivku mírně teplou vodou, v létě jednou až dvakrát denně, v zimě jednou až dvakrát týdně. Nesnese přemokření, avšak potřebuje vyšší vlhkost vzduchu, proto se denně rosí, v létě i v zimě. Rostlina má ráda lehčí, humózní substrát s neutrálním pH. Hnojí se v době vegetace, každé dva týdny. Hnojení zvyšuje sladkost plodů, které jsou u doma pěstovaných citrusů často typicky nahořklé.
Mladou rostlinku lze přesazovat každoročně, avšak vždy i s kořenovým balem a před začátkem vegetačního období.
Citroník se rozmnožuje nejlépe řízkováním. Citrusy pěstované ze semen plodí nejdříve po několika letech, často bez roubování neplodí vůbec.
Rostlinu ohrožují svilušky a puklice, zvláště v suchém prostředí. Na napadených listech jsou pak patrné černé skvrny.
Při pokojovém pěstování, kde chybí hmyz, je vhodné rozvité květy uměle opylovat štětečkem.
Nejenom při nachlazení
Plody citroníku obsahují vonné silice, organické kyseliny, bioflavonoidy, cukry a vitamíny, především vitamín C, také vitamíny skupiny B a některé minerály jako draslík, vápník, hořčík, zinek a železo.
Konzumuje se nejenom dužina z citronu, resp. čerstvá šťáva z plodů, ale také kůra z chemicky neošetřených rostlin.
Citron se užívá jako koření při přípravě ryb, ale i zeleninových salátů nebo sladkých dezertů. Citronová šťáva slouží jako prevence v době chřipkových epidemií, pomáhá při nachlazení. Mj. působí protizánětlivě a protialergicky, podporuje pocení a snižuje krevní tlak. Dochutí a provoní bylinkový čaj, zředěná s vodou zažene žízeň, navíc před sportovní aktivitou podporuje výkon, ráno zase stimuluje detoxikaci organismu.
Citróny nacházejí uplatnění nejenom v potravinářství, ale také v kosmetice. Bělí pleť i zuby.
