"Chodit nalíčený s pin*ourem a prsama v přírodě je zvláštní," říká Vojta Dyk
Dnešní doba je podle hudebníka Vojtěcha Dyka hyperkorektní a on se nehodlá vzdát svého práva na to klást otázky a zamýšlet se nad tím, co je ještě přirozené. I když ví, že to může vzbudit velké emoce.
Zpěvák Vojtěch Dyk říká, že nejraději poslouchá ticho. I proto ho to z ruchu velkoměsta táhne do přírody. A prozradil, že s manželkou Tatianou Dykovou plánují, že jednou město opustí natrvalo.
"I my si s Táňou pomalu chystáme ten náš Southfork na Šumavě, abychom si třeba aspoň jednou vyzkoušeli žít opravdu v přírodě. V tichu. Chovat drůbež nebo pěstovat byliny. Myslím si, že člověk pak začne i úplně jinak přemýšlet, tvořit, když se vytratí z toho městského hereckého života," říká Dyk.
Spojení s přírodou je pro něj mimořádně důležité. Současně se ale v souvislosti s přírodou a přirozeností dotkl i kontroverzních témat, týkajících se zejména citlivých otázek transgenderu.
"Kam ještě můžeme zajít a jakou možnost měnit sami sebe máme díky moderní medicíně. Já teda nevím, ale když se jdete projít do přírody a máte dole pin*oura a nahoře dvě krásný oblý prsa, na sobě kostým páva, nalíčenou pusu a chlupy na zádech, tak mi to přijde přinejmenším zvláštní. Třeba někomu ne, ale mně by asi přišlo," zamyslel se v rozhovoru pro iDnes. Jedním dechem ale dodává, že je velmi tolerantní, pouze si klade otázky.
"Nechci se jako umělec ani jako člověk připravovat o možnost klást otázky. Mám pocit, že už se nedá vést ve veřejném prostoru konstruktivní debata. Často se tomu říká, že jsme hyperkorektní. A já myslím, že opravdu jsme. Je to ale cesta někam, kam nedokážeme dohlédnout. Zaháníme tím sami sebe do kouta," myslí si hudebník. Podle něj se lidé vzájemně neposlouchají a místo snahy o pochopení se jeden druhému spíše vysmívají. A o traumatech společnost jako taková spíše jen mluví, než aby měla snahu je řešit.