Deset let se herečka Bára Munzarová starala o své těžce nemocné rodiče. Nyní přiznala, že občas zažívala opravdu velmi těžké okamžiky.
Začátkem letošního roku přišla herečka Bára Munzarová o svou maminku, herečku Janu Hlaváčovou a pět let předtím o tatínka, herce Luďka Munzara. O tom, jaké bylo starat se do posledního vydechnutí o své nejbližší, nyní promluvila v pořadu 13. komnata. „Tatínek měl rakovinu prostaty léčenou hormony, které způsobily infarkt, a do toho měl odoperovanou ledvinu s nadledvinkou. Takže měl jen jednu ledvinu, která jela jen na 30 procent,“ popsala otcovy zdravotní problémy.
Dlouho se snažila veškerou péči zvládat sama. „Když se tátovi přitížilo, tak jsem do toho vlítla ze dne na den a pět let jsem je měla oba v péči. Vařit, nakupovat, vozit po doktorech, pětihodinové kapačky, pak už to jde do takových těch paliativních úkonů, které nechci popisovat, ať jim zachovám důstojnost,“ svěřila se herečka, která si nakonec ale prostě musela říct o pomoc profesionálních pečovatelek.
„Nejtěžší je to vykomunikovat, protože starouškové to nechtějí ještě připustit. Ale spíš si dají říct od cizí pečovatelky než od vlastního dítěte a jsou tam i intimní záležitosti, které nechce rodič, aby dělalo jeho dítě,“ vysvětluje herečka. Ale i díky tomu se jí podařilo udržet rodiče doma až do jejich smrti. „S tatínkem to odcházení pro mě bylo poprvé. Měla jsem k němu velmi blízko, byli jsme duše napojené, takže to pro mě bylo těžké,“ vzpomínala Munzarová. A i když je za tuto zkušenost vděčná, přiznává, že byly chvíle, kdy to bylo opravdu těžké. „Někdy byli až agresivní a zlí...“ posteskla si herečka. V dokumentu pak následně lékařka specializující se na paliativní péči osvětlila, že takové změny osobnosti bývají obvyklé. „Radím klientům nebrat si to osobně. Nemocný člověk se stává někým jiným,“ dodala.