"Když jsme bydleli ve městě, byl můj muž úplně jiný, rád chodil do divadla, hezky se oblékal. Mám pocit, že ho vesnice úplně ničí. Chci se přestěhovat zpět, ale on o tom nechce ani slyšet," píše na úvod svého příběhu Tereza.

Jak může přestěhování z města na vesnici člověka natolik změnit, že skoro přijde o zaměstnání? Podívejte se na celý Terezin příběh. Možná jí dokážete poradit, jak z problému ven.

Radost ze stěhování

V novém domě bydlíme už dva roky. Když přišel David s nápadem se přestěhovat, nebyla jsem úplně nadšená, ale nakonec jsem se těšila, že budeme děti vychovávat na čerstvém vzduchu a já se nebudu muset bát, když je pustím samotné do školy. Náš dům je dokonalý, doslova jsme si ho vymazlili.

Doporučujeme: Porod ve vaně. S placentou jsme žili pět dní

Tenkrát jsem měla strach, jak do okolí zapadneme, ale už za pár týdnů jsme znali celou ulici a po první místní zábavě jsme získali celou řadu kamarádů a známých. Vážně jsem byla maximálně spokojená.

Kamarádi z okolí

Za nějaký čas jsem si uvědomila, jak to tu vlastně chodí. Jednou pomůžou kamarádi nám, jindy my jim. Ale nějak se stalo pravidlem, že můj muž je neustále u někoho a na naše společné chvíle není čas. Někdy jde pomoci se stavbou pergoly, jindy udělat u souseda vjezd, pak se druhému porouchá auto. A vlastně ho téměř nevidím. Buď je v práci, nebo o víkendu na nějaké "brigádě", jak tomu rád říká.

David neumí říkat ne, což je asi jeho největší problém. Když jsem se za ním minule přišla podívat k sousedům z druhé ulice, kde kopal s kamarády bazén, pracoval sám. Na otázku, kde jsou ostatní, mi řekl, že vlastně ani neví. Večer přišel domů úplně ztrhaný, najedl se a usnul.

Jít na pivko

A to není všechno. Utužovat dobré sousedské vztahy se musí, ale za jakou cenu? Téměř každý večer vyráží s kamarády "na jedno" a vrací se pozdě večer. A když nejde o pivo, pak mastí karty nebo se scházejí v místní sokolovně, aby si zahráli nohejbal.

I já mám svůj program, ale už toho je nějak moc. Nemáme na sebe vůbec čas. A naše plány, že budeme jezdit na kole, na výlety, začneme "trénovat" na prcka, nic z toho se neděje.

Nekulturní člověk

Ve městě jsme často zašli do kina nebo do divadla. A i když v současné době nebydlíme vůbec daleko od "civilizace", nemůžu ho přemluvit, abychom někam vyrazili. Prý si mám užívat klid vesnice a netahat ho mezi davy lidí.

Místo kultury začal koukat na sport, i když ho vlastně nikdy nezajímal. Chodím si lehnout a on do noci sleduje box nebo něco jiného. Na podobné večery rozhodně nejsem zvědavá. A co víc, ráno není schopný vstát do práce. Už několikrát dorazil pozdě a měl z toho pořádný malér.

Montérky jsou největší přítel

Kdybyste ho viděli, jak chodí oblékaný. Je mu jedno, že ráno vyrazí pro rohlíky v montérkách. Já vím, že na vesnici se tyto věci neřeší, taky nemám problém se jít projít v teplákách, ale tohle už je vážně síla. Montérky z něj nesundám 14 dní, a když je potřebuji vyprat, musím je v noci tajně ukořistit a šoupnout do pračky, jinak nemám šanci.

Náš tip: Vesnice mě nenávidí. Svedla jsem souseda

Do práce chodil vždy v saku. Teď? Je problém, aby si oblékl alespoň slušnější džíny a košili. Když jsme spolu byli na vánočním večírku, dokonce se mnou mluvil i jeho nadřízený a ptal se, co s ním doma dělám, že se děsně změnil. Copak je to moje vina?

Nevím, co dál

Kvůli svým přátelům si klidně bere neplacené volno, a když se náhodou připijou v hospodě, zavolá šéfovi, že má nějaké střevní problémy a dorazí později. Dokonce i hodně přibral, protože, když si dá pivo, vykrade celou lednici! Nepoznávám ho.

A jaká je situace teď? Uvažuje, že by odešel z práce a s kamarádem opravoval auta! Nejspíš z toho zešílím. Svoji práci miluje (spíš miloval), denně se stýká s lidmi, spokojený, že může hodně věcí ovlivnit a změnit. Teď mám doma chlapa v montérkách s panděrem, který nejradši pije pivo a kouká na sport.

Myslíte si, že bychom se měli přestěhovat zpět? A jak ho mám přesvědčit, nechce o tom ani slyšet, ale vesnice ho ničí den za dnem a já nevím, co s tím mám dělat.

Tereza

Co byste jí poradili? Máte s podobnou situací nějaké zkušenosti? Vzkazy můžete nechávat v diskuzi pod příběhem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Šílené hotely: Bydlení v konečníku, na jeřábu,...

Rakovina je prý jen smůla. Zapomeňte na geny

Chcete zadek snů za 30 dní? Postačí jen dřepy!