"Ta Vietnamka z MasterChefa": Vybočovala jsem, rodiče mě začali objímat až před lety
Většina lidí ji zná jako „tu vietnamskou holku z MasterChefa“ a z pěvecké soutěže SuperStar. I když se třicetiletá influencerka Chili Ta Thuy nyní vařením živí, má do budoucna v plánu vytvářet i obsáhlejší projekty než jen připravovat vynikající jídlo na talíř. V rozhovoru promluvila o depresích v dospívání, jak naučila rodiče, aby se objímali, a proč pro ni není životním cílem stát se matkou.
Chili Ta Thuy se vloni zúčastnila kuchařské soutěže MasterChef Česko a tato zkušenost změnila její život: po skončení pořadu opustila pozici manažerky sociálních sítí a rozhodla se vařit a vystupovat na Instagramu pod vlastním jménem. Na základě své účasti v soutěži se zlepšil i její dlouhodobě problematický vztah s rodiči. "Pozvala jsem je na natáčení. Úplně poprvé viděli mé kamarády, kteří mě podporovali v tom, co mě baví. Oni ze mě chtěli mít lékařku nebo právničku a celý život nedokázali pochopit, že jsem jiná," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz influencerka, která jako nevdaná a bezdětná "třicítka" v asijské komunitě vybočuje.
Na Instagramu jste nedávno zveřejnila krátké video, v němž říkáte, že bychom se neměli snažit o naplnění konkrétních cílů, ale spíše pocitů. Jakých pocitů chcete v životě dosáhnout?
Chci se cítit naplněně. Moje cesta hledání vlastního hlasu byla docela trnitá. Trvalo mi dlouho, než jsem začala stavět svůj názor a integritu nad strach z odsouzení ze strany rodičů, kolegů, kamarádů a okolí. Společnost nám předkládá různé, hrozně romantizované definice úspěchu - skvělá kariéra, byt, rodina, děti ideálně do třicítky. Ale já si myslím, že je důležitější se zaměřit na to, jak se chci v životě cítit. Teprve pak budu následovat svou cestu, jak takový pocit naplnit. Poznání toho, co to je, mě stálo hodně práce na mentálním zdraví.
Na čem jste musela pracovat?
Celé dětství jsem trpěla depresemi. Ne klinickými, ale čistě z toho, že jsem se cítila hrozně osaměle ve škole i doma. Byla jsem šíleně soutěživá a držela si od všech odstup, protože jsem měla strach. Nikdo se se mnou nechtěl bavit a doma mě zase nechápali. Všude bylo vlastně lépe než doma. Dlouho jsem se zabývala tím, proč mě naši nepodporovali. Chtěli mít ze mě právničku nebo lékařku, ale já jsem ráda zpívala a psala. Chodila jsem maximálně na doučování matematiky. Pak jsem se přestěhovala kvůli studiu do Prahy, potkala jsem mnoho inspirativních lidí, začala poslouchat podcasty a číst knihy o mentálním zdraví. Uvědomila jsem si, že to, co mi jako dítěti chybělo, nemusí definovat celý můj život.
Jaký máte vztah s rodiči v současné době?
Jsme si čím dál bližší. Změnilo se to, když jsem byla v MasterChefovi. Pozvala jsem je na natáčení a oni poprvé viděli mé kamarády, kteří mě v soutěži podporovali. Rodiče do té doby absolutně nevěděli, co jsem za člověka. Žili v Příbrami, já v Praze a prezentovala jsem jim pro ně přijatelnou verzi sebe. Pak mi ale došlo, že je obírám o možnost mě skutečně poznat a že není pravdivé tvrzení: "Táta a máma jsou takoví a už nikdy nebudou jiní."
Začala jste sama aktivně dělat kroky pro zlepšení vašeho vztahu?
Ano. Mí rodiče jsou takoví, jací jsou, kvůli přísné výchově ve Vietnamu a tomu, co v životě zažili. Je hloupost čekat, že se změní. Začala jsem jim ukazovat, jaký vztah s nimi chci mít a co mi jako dítěti chybělo. Například je chválím. Nikdy nezapomenu na výraz táty, když jsem mu řekla, že si vážím toho, jak je zručný. Vůbec nevěděl, jak má reagovat. Jen huhlal a řekl, že je to normální. Vysvětlila jsem mu, že je to pochvala a že je to v pořádku.
Taky jsme se v životě neobjímali. Svého tátu jsem poprvé objala ve 28 letech a teď už to děláme pořád. Rodiče si na to zvykli a líbí se jim to. Změnilo mi život, když jsem si uvědomila, že nemusím pokračovat v tom, co bylo v minulosti.
Hodnota ženy se odvíjí od manžela a rodiny
Ve zmiňovaném instagramovém videu jste řekla, že cílem a štěstím každé ženy nemusí být ve 30 letech sňatek a dítě. Je tohle podle vás v české společnosti stále téma? A co v té vietnamské?
Je to velké téma. Obzvlášť v asijských kulturách stále přetrvává názor, že jediný úděl ženy je sloužit svému muži a rodině. To ji má naplňovat, je na tom založená její hodnota. Pokud si tohle žena neodklikne, tak selhala. Nesnáším rétoriku, že musím mít do třicítky dítě, protože mi přece tikají biologické hodiny. Jaké hodiny? Já je mám asi rozbité, protože mně neodbíjí. V životě si každý opravdu může dělat, co chce, ale aby tomu věřil, musí nejdřív odbourat společenské a rodinné vzorce. Například na každé rodinné oslavě se najde teta, která podotkne, jestli bych se už neměla vdát. Na mně už je, abych se s tím komentářem srovnala a stála si za svým.
Máte na své instagramové příspěvky reakce i od vietnamské komunity?
Ano, píše mi hodně lidí, především mladí studenti. Jsou rádi za to, že o těchto pocitech mluvím nahlas. Stejně jako já často bojují s představami asijských rodičů. Pokaždé, když nějakou takovou zprávu dostanu, cítím se naplněně.
Chili Ta Thuy
- Po své účasti v soutěži MastefChef Česko 2020 je známá především jako kuchařka.
- Její styl vaření je charakteristický kreativními kombinacemi a fúzí vietnamské a mezinárodní kuchyně.
- Kromě vaření skládá hudbu a zpívá, hraje závodně americký fotbal za Pražské harpyje a zajímá se o mentální zdraví a biohacking.
- V současnosti plánuje projekt párování jídla s hudbou a divadlem.
Jste v současné době ve vztahu, nebo jste single?
Zhruba tři roky jsem sama, do té doby jsem byla vždy v dlouhodobém vztahu. Uvědomila jsem si, že nejsem úplně vztahový typ, alespoň ne v téhle fázi života. Pro spoustu lidí budu divná a budou si myslet, že je se mnou něco v nepořádku, ale naštěstí už vím, že je to úplně v pohodě.
Co znamená, že nejste "vztahový typ"?
V téhle fázi mě nejvíc naplňují mé projekty. Den má jen 24 hodin a já nevěřím ve "work and life balance". Když chceš dělat něco pořádně, musíš tomu prostě obětovat čas a energii. Nemůžeš mít všechno. A v současnosti vědomě investuju energii a čas do své práce, která mi dává neskutečný pocit naplnění. Být ve vztahu není záruka štěstí. Takový vztah má svoje výhody i nevýhody. Byla jsem vždy jen v dlouholetých vztazích a vím, jak moc o něj musím pečovat, aby to fungovalo. A tak je to samozřejmě správně, ale já se chci teď starat o jiné věci. To neznamená, že nikdy do žádného vztahu nepůjdu, jen to teď cítím takhle.
Můj život navíc ovlivnilo, když jsem si uvědomila, že jediné, co můžu mít pod kontrolou, jsem já sama. Proto jsem se rozhodla věnovat především svému mentálnímu zdraví a doopravdy se poznat. Vnímám to skoro jako povinnost nás všech, a upřímně mě štve, že se to neučí jako předmět na škole. Přece jsem jediný člověk, se kterým budu trávit 24 hodin denně po zbytek svého života. Měla by být povinnost ujistit se o tom, že budu mít tu osobu ráda, že se mi bude líbit a budu ji respektovat. Pak je velká šance, že i naše partnerské vztahy budou kvalitnější.
Třicítka je často považována za věk, kdy nezadané a bezdětné ženě pomalu začne ujíždět vlak. Co si myslíte o takovém názoru?
Kvůli takovýmto náhledům na život se lidé často pouští do nefunkčních vztahů a přetrvávají v nich. Řeknou si, že si toho Františka vezmou, protože už nikoho jiného nepotkají a že by to bylo ztracených x let života. Proč ztracených? Snad jste spolu zažili i krásné momenty… Společnost nám vštěpuje, že happy end je, když si daného člověka vezmeme a máme s ním dítě. Já nechápu, proč by měla poslední fáze vztahu určovat celou jeho hodnotu. U jídla taky neočekáváme, že bude chuť trvat donekonečna, abychom měli pocit, že to za ty peníze stálo. Myslím si, že je důležité být hravý. Říct si: "Hele, živote, tak co tam pro mě ještě máš."
Doteď mám špatné dny, kdy nevyjdu z domu
Máte za sebou stáže v několika restauracích, vedete kurzy vaření, vytváříte speciální menu pro gastro podniky, živí vás Instagram a spolupráce se značkami. Na čem v současné době pracujete?
Dělám na několika projektech zároveň. Ten nejambicióznější momentálně spojuje jídlo s tematikou mentálního zdraví. Ačkoliv mi vaření dobrého jídla dělá radost, mnohem větší smysl mi dává, když můžu lidem předat i něco hlubšího než jen pokrm na talíři. Proto jsem se rozhodla vytvořit unikátní koncept: člověk přijde na hostinu, na níž se jídlo servíruje spárované s příběhem a hudbou. Pokrm bude odrážet to, co se děje v příběhu, a celou atmosféru doplní hudba. První večeře se jmenuje Láska je mírumilovný konflikt. Víc zatím říct nemůžu.
A na čem v současné době pracujete v oblasti vlastního mentálního zdraví? Je něco, s čím stále bojujete?
Je toho spousta. Stále odbourávám nějaké věci z minulosti, zlozvyky a to, jak sama k sobě mluvím. Celé dětství jsem bojovala se svým vzhledem a doteď jsou dny, kdy neopustím domov, protože nejsem spokojená s tím, jak vypadám.
Na začátku rozhovoru jste popisovala, jak jste se jako dítě cítila osamělá. V souvislosti se vztahy říkáte, že milujete být sama. Jak se během let změnila depresivní samota v tu požitkářskou?
Tím, že jsem ze sebe udělala člověka, se kterým chci trávit čas. Přestala jsem utíkat před svými temnými myšlenkami. Jediná cesta ven je totiž cesta skrz. Je důležité nebát se být sám a zažívat negativní pocity. Neutíkat před bolestí a smutkem, ale naopak si říct, že díky nim zjistím, kdo jsem a co v životě potřebuju.
Mohlo by vás zajímat: Vítězka MasterChefa Besky: Přežijí jen ti nejsilnější, stáž v Michelinu byl vždy sen (7. 12. 2021)
