Nebojte se nočních můr. Zlé sny jsou cvičení pro mozek, učí se tak zvládat strach
Zlé sny? To je cvičení pro mozek, jak se v reálném životě naučit zvládat strach. Švýcarská studie analyzuje, co se děje v mozku, když nás pronásledují zlé sny. Pokud nepřekročíme určitý práh hrůzy, můžeme z toho mít i užitek.
Zdají se nám všem, i když si z nich po probuzení často příliš nepamatujeme. Snění je pro mozek nezbytná činnost. A to dokonce do té míry, že i zlé sny mají svůj důvod. Jsou jakýmsi nácvikem, jak zvládat strach v reálném životě, jak lépe reagovat na situace, které v nás budí úzkost, když jsme vzhůru.
Švýcarští vědci se snažili především zjistit, co se děje v mozku, když spíme a zdají se nám sny, píše italský deník Corriere della Sera. S pomocí elektroencefalogramu s vysokou hustotou (na hlavu se přikládá 256 elektrod, zatímco při standardním postupu je to jen okolo deseti) sledovali 18 dobrovolníků, kteří spali a byli pravidelně buzeni.
Vědci tak chtěli zjistit, zda se lidem zdály sny a jaká byla snová činnost. Mohli tak identifikovat dvě mozkové oblasti, které se aktivují, když ve snu pociťujeme strach: je to insula, která je ve stavu bdělosti zapojena do vyhodnocování emocí a aktivuje se, když se učíme, a cingulární kortex, který má svou úlohu při reakci na nebezpečí.
Oblasti, kde vzniká strach, ať už ve stavu bdělosti či ve spánku, si jsou podobné. Dalším krokem bylo zjistit, zda hrůzy ve snu mají dopad na denní aktivitu. Lampros Perogamvros ze Ženevské univerzity, který výzkum koordinoval, dal téměř stovce dobrovolníků diář, kam si měli po dobu týdne zaznamenávat své sny a emoce pociťované během snů, ale také to, zda mají zkušenosti s hrůzostrašnými sny. Poté co je podrobil magnetické rezonanci, viděl, jak se při neutrálních či emotivně negativních snech aktivuje mozek, především oblasti, kde sídlí emoce (amygdala, prefrontální kortex, insula a cingulární kortex).
"Čím déle pociťujeme ve snech strach, tím méně se představami budícími hrůzu aktivují amygdala, insula a cingulární kortex. Naopak mediální prefrontální kortex, který funguje jako brzda amygdaly, když cítíme strach, se aktivuje podle toho, kolik zlých snů máme: čím více jich máme, tím více se aktivuje," vysvětluje Perogamvros.
"Sny mohou být proto jakýmsi nácvikem: simulují hrůzostrašné situace, zatímco spíme, a připravují nás na to, abychom s větší chladnokrevností čelili skutečnému nebezpečí, s nímž se setkáváme ve stavu bdělosti," říká vědec. Upřesňuje, že nejde o noční můry, které nás probudí uprostřed noci s prudce bušícím srdcem. "Jestliže hrůza ve snu překročí určitý práh, zisk v podobě regulace emocí se ztrácí," dodává Perogamvros.