Změna jídelníčku mi zachránila život, říká Eva Cikrytová z projektu Jíme jinak
Je až neuvěřitelné, že od narození vážně nemocná Eva Cikrytová se dokázala sama, skoro zázračně uzdravit. I když se celý život snažila najít správnou cestu, podařilo se jí to až díky stravě. Dnes je zdravá, ona její rodina a jejím posláním je pomáhat ostatním pomocí svého projektu Jíme Jinak - a daří se jí to více než dobře…
Příběh Evy Cikrytové mě zaujal, protože sama se stravováním léta zabývám a vím, že rozdíl mezi tím, co je obecně bráno jako zdravé, a tím, co je pro tělo vhodné, je propastný.
Eva a její život i "zázračné" uzdravení dokazují, že pro uzdravení těla bychom se měli vrátit na začátek - k jednoduchým potravinám bez chemie. Více vám v našem rozhovoru poví sama Eva a možná vám její projekt Jíme jinak pomůže k uzdravení…
Byla jste nemocná celý život a zkoušela jste mnoho cest k uzdravení, proč jste se už v minulosti nezaměřovala více na stravu, nepřišla vám tak důležitá?
To bych ani neřekla, vlastně jsem jídlo velmi řešila už od puberty, ale šla jsem asi špatnou cestou. Proto mi trvalo přes dvacet let, než jsem objevila, co doopravdy funguje. Prodělala jsem a přechodila mononukleózu, kvůli které jsem nemohla jíst tučné, sladkosti apod. Bylo mi potom těžko, takže taková vynucená žlučníková dieta byla pro mě celkem běžná.
Co jste tedy tenkrát jedla?
A kvůli zvyšující se hmotnosti, akné a všem těm bolestem, co mě trápily, jsem jídlo řešila už od konce základní školy. Z pohledu toho, co vím o jídle dnes, to ale byly takové směšné pokusy zařadit něco zdravého do běžného jídelníčku. Třeba jsem do jogurtu nasypala večer pohanku a pokoušela se to ráno sníst. Nezměkla. Dala jsem tam totiž tu neloupanou, určenou k setí. Do všeho možného jsem míchala vločky a semínka, ale jedla to syrové. Nebylo to k jídlu. Na střední škole jsem se snažila zoufale jíst místo oběda v jídelně saláty z nově vzniklého salátového baru. Ale pak jsem měla hlad, byla mi pořád zima, měla jsem chutě na sladké a večer bych snědla celou cukrárnu, jak mi chyběla energie. Dokud jsem tedy žila v rodině a stravovala se ve školní jídelně, moc se mi nedařilo vylepšit jídelníček tak, abych opravdu zhubla a skutečně se vyléčila.
Vlastně by se dalo říci, že vám narození dcery zachránilo život, díky ní jste se začala na jídlo dívat jinak, že?
Absolutně. Ono samotné těhotenství a porod byly pro mě jako zázrak. Od malička jsem poslouchala, že ze mě vyroste kdoví co (ani holka, ani kluk; kromě urologických jsem prodělala i několik gynekologických operací), že děti mít nebudu, a kdybych snad náhodou otěhotněla, tak to ledviny nevydrží. Než jsem otěhotněla, sedla jsem si v parku a napsala si do vesmíru objednávku, jak to chci mít. A přesně tak se to stalo. Otěhotněla jsem hned, těhotenství i porod proběhly zcela přirozeně. Řekla bych, že to bylo i velmi idylické těhotenství. Takže pro mě se zázraky začaly dít už tehdy. Ale nemocná, bolavá a vyčerpaná až hrůza jsem byla dál. Díky šílené únavě jsem nebyla schopná si připravit extra jídlo pro sebe, a tak jsem začala jíst s dcerou její první příkrmy, které jsem jí tehdy poctivě vařila. Moc jsem si totiž přála, aby to dítě netrpělo tak jako já. A pro ni jsem byla ochotná udělat to, co jsem pro sebe nebyla do doby jako vytížená manažerka schopná. Začala jsem vařit. Její jídlo mi dělalo nesmírně dobře. Během pár dnů zmizelo akné, přestala jsem chrchlat a smrkat, přestal mě bolet podbřišek, začala jsem dobře spát, mizela bolest zad, přicházela nebývalá energie a síla žít. Během deseti dnů jsem shodila bez cvičení 5 kg a postupně následovalo dalších 15 kg. S plným talířem, bez hladu. Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek a velký impulz.
Ve svém životním příběhu popisujete, že jste i předtím jedla zdravě - tedy tak, jak je to vnímáno dnešní dobou, syrová zelenina, saláty… Jak zdravé jídlo vnímáte dnes? A čemu by se lidé měli v jídelníčku vyhnout, nebo to jíst omezeně?
Řekla bych, že je slovo "zdravé" trochu zavádějící. Jako zdravé se označují i velmi nevhodné diety a zcela nezdravé produkty v obchodech. Jako pseudozdravé vnímám například všechny light produkty, které sice neobsahují cukr, ale umělá sladidla. Ve výsledku je to tedy ještě horší výrobek než něco s cukrem. Za rádoby zdravé se považují všechny vysoce průmyslově zpracované potraviny, které obsahují nejrůznější zvýrazňovače chuti, barviva, konzervanty a další aditiva. Ideální je toto všechno vynechat a vrátit se k "prvopotravinám", tedy k základním surovinám, které jsou buď vůbec, nebo jen minimálně upravené. Mrkev je prostě mrkev, nepotřebuje dobarvit ani osladit. Jáhly jsou oloupané, abychom je mohli uvařit, ale nejsou obarvené ani jinak dochucené. To jsou skutečné potraviny, které jsou nakonec velmi levné, a přitom léčivé.
Co vás na vaší cestě ke skutečnému zdraví inspirovalo, kde jste brala nápady - byl to spíš pokus-omyl?
Dvacet let to byl pokus-omyl. Vždycky jsem nastudovala nějakou knihu a zkoušela praktikovat daná doporučení. Něco fungovalo trochu, něco vůbec, nic se nedalo vydržet dlouhodobě. Postupně jsem toho nastudovala tolik, až se to vykrystalizovalo. Některá doporučení se stále opakovala a říkali mi je i všichni ti terapeuti a léčitelé, které jsem obcházela a hledala u nich pomoc. Třeba se všichni shodovali na tom, že mléko, cukr a bílá mouka jsou tři jedy. Když jsem pak podle paní doktorky Strnadelové začala vařit dceři obiloviny, luštěniny a zeleninu, bylo jasné, že to není výživa jen pro dítě, ale i pro mě. Kvůli dceři jsem se to naučila vařit a s ní jsem začala jíst jinak. A pak se začaly dít věci.
Co vše se vám podařilo jiným přístupem k životu a stravování změnit?
Během prvních deseti dnů, kdy jsem si řekla, že to zkusím dodržovat bez prokládání nějakými pamlsky, kávou apod., se mi přestalo dělat po letech akné, staré boláčky se začaly hojit a nové se nedělaly. Viditelně jsem hubla a přestávala mít ucpaný nos a nepotřebovala jsem neustále odkašlávat. Ubývala bolest v zádech, mizelo pískání v uchu, bolest v podbřišku. Najednou jsem měla energie jako nikdy předtím. Ani jako dítě jsem se necítila tak…živě. Měla jsem chuť něco tvořit, i když jsem měla malé kojené dítě.
A rozhodla jste se svoje zkušenosti sdílet…
Říkala jsem si, tohle přece musí vědět všichni. Všechny ty unavené maminky, ženy s nadváhou, s bolestmi zad, výtoky, s dětmi trpícími alergiemi. A tak jednou večer vznikl blog Jimejinak.cz, kam jsem dávala po večerech recepty jídel, co jsem přes den vařila. Cítila jsem se po zdravotní stránce stále lépe. Dokonce mě vyřadili i z onkologické gynekologie, kam jsem chodila pravidelně na zákrok s děložním čípkem. Prekanceróza záhadně zmizela. Lékaři si to poznačili jako tzv. "spontánní uzdravení" a více vědět nechtěli. Přestalo mě bolet v zádech, začala jsem normálně spát. Časem jsem zjistila, že mi tmavnou vlasy.
Co vaše psychika?
Rozhodně se změnila. Přestala jsem se bát. Najednou jsem věděla přesně, co chci, co mám dělat, i když jsem netušila, jak to dopadne. Prodala jsem firmu. Už jsem nechtěla být v byznysu. Prodali jsme pražský byt a šli žít s dětmi do přírody. Můj muž svoji firmu zrušil vzápětí. Přátelé si ťukali na čelo. Měli obavy, jestli jsme nevstoupili do nějaké sekty. Měli o nás zřejmě opravdu starost, protože my jsme všem poctivě říkali, že zatím nevíme, z čeho a jak budeme žít, ale že to určitě dobře dopadne. Nebáli jsme se. Já jsem dál psala po nocích pro lidi články a vkládala nové recepty na web, můj muž mi s tím pomáhal po technické stránce a bral jen vybrané zakázky, které mohl řešit z domova. Když se přiblížil školní věk naší první dcery, bylo jasné, že žijeme natolik jinak, že klasická školní docházka nevyhovuje našim potřebám.
Jak jste to řešili?
Dcera už si v pěti letech četla knížky. Chtěli jsme najít alternativní školu, najmout s partou dalších lidí společného učitele a udělat si vlastní školičku, ale nic podobného v okolí nebylo a v novém místě jsme moc lidí neznali. Nakonec jsem k vlastnímu překvapení vzala učení dětí do ruky já a stala se venkovskou učitelkou. Přibrala jsem dokonce i další žáčky, protože když se rozkřiklo, že učím doma, tak se podobně naladění rodiče našli. Pro lepší pocit jsem si dodala odvahy a udělala si dvouletý výcvik Montessori pedagogiky. Bylo toho mnoho, na co jsem si s podporou manžela po změně jídelníčku najednou troufla. Třeba jsme k domu přikoupili malé pole a začali se učit organicky pěstovat zeleninu a ovoce. My dva, kancelářské krysy! Nebo nedávno jsme si vzali domů do péče a na dožití moji starou třiadevadesátiletou nemohoucí babičku po mrtvici. To bych si dřív neuměla vůbec představit, že zvládnu se o někoho postarat od A do Z, že se dovedu postarat o umírajícího. I to jsme zvládli a bylo to krásné.
Ještě pořád hledáte nové cesty, nebo jste úplně spokojená s programem, který jste vytvořila?
Co se týče výživy, tak základní principy v programech našeho blogu Jíme jinak jsou jednoduché a stejné. Jedná se vlastně spíš než o nějaká pravidla prostě o respektování přírodních zákonů. Nejlepší na tom je, že principy opravdu fungují, což nám denně potvrzují čtenáři, kteří s námi změnili jídelníček, zhubli a zlepšili si zdraví. Sami, bez chemických koktejlů, hladovek, jednostranných diet nebo drahých doplňků. Jednoduše vzali zdraví do svých rukou - a také vařečku. A právě to nám dělá velkou radost a jsme moc spokojení, když vidíme jejich úspěchy.
A co váš projekt?
Samozřejmě projekt (www.jimejinak.cz) neustále rozšiřujeme o novou inspiraci pro naše čtenáře a chystáme pro ně denně nové články, recepty a točíme videa. Mezi on-line programy jsme zařadili kromě detoxikačních kurzů také salátový speciál, zdravé dezerty bez cukru nebo třeba takový spíš koučovací on-line kurz Jak na babičky, který ohromně pomáhá mladým rodičům zvládat tlak okolí na výchovu a výživu jejich dětí. Nápadů je víc než času na realizaci, takže nuda nehrozí. Určitě se nedá říct, že spokojeně spíme na vavřínech.
Jak se díváte na výživové směry, kterých je dnes plno, jak by se v nich člověk měl orientovat a jak poznat, co je pro každého dobré a co naopak ne?
Ono se to stále opakuje, jen se mění názvy diet. Na základě zkušeností se mi stále potvrzuje, že lidské trávení má určité zákonitosti, které se vyplatí ctít, když chceme být zdraví. Co radit? No, buď si to můžete všechno sami nastudovat, vyzkoušet a rozhodnout se, co vám nejvíc vyhovuje. Nebo si ušetřit čas hledáním a pokusy a přidat se k těm, kdo už cestičku vyšlapali před vámi. Ráda bych poradila, že základem je začít používat zdravý selský rozum, ale někdy se mi zdá, že právě toho se lidem před změnou jídelníčku nedostává. Jako by měli zahleněné nejen tělo, ale i mozek. Jako by jeli životem s klapkami na očích, neměli čas se zastavit, rozhlédnout a něco pro své zdraví změnit. Nebo ve spěchu hledají kouzelnou pilulku (nebo koktejl, dietu), kterou si koupí a ta udělá lepší zdraví a postavu za ně. Právě proto chceme lidi motivovat a ukazovat na stránkách příběhy opravdových lidí, kteří vzali zdraví do svých rukou a začali s vařečkou.
Pravidelně vídáme v našich programech, že jakmile lidé začnou jíst opravdové jídlo a odlehčí jídelníček, začne se tělo čistit a s ním i mysl. Začínají si věci uvědomovat a pomalu měnit životní styl na zdravější. Jenže dokud tohle člověk nezkusí, zní to jako fráze. Stále říkám, že je na každém, jestli bude dál lamentovat, jak mu není zdravotně dobře, stěžovat si na nadváhu, nebo se chopí vařečky, jako jsem to před deseti lety udělala já, a vezme odpovědnost za svoje zdraví do vlastních rukou. Hezká postava, vlastní zdraví za to určitě stojí.