Nezáleží na tom, kolik je vašemu dítěti let. Říct mu o své diagnóze není pro rodiče nikdy jednoduché. Je jen velmi tenká hranice, kdy nemlžíte, nelžete, jste upřímní, ale zároveň svou ratolest nevystrašíte.

Vy sami znáte své potomky nejlépe, proto si naplánujte, jaký okamžik bude pro váš společný rozhovor nejvhodnější. Mějte odpovědi na zřejmé otázky, do doby, kterou budete potřebovat na zotavení započítejte nejen možnou operaci, ale také rekonvalescenci. Když budete moct na otázky svých dětí odpovědět jasně a přímo, uklidníte je. Pokud vypadáte zmateně a úzkostlivě, což je samozřejmě pro nemocného člověka pochopitelné, ale v roli rodiče v této situaci špatně přijatelné, vyděsíte je.

Zapojte do rozhovoru ostatní členy rodiny, se kterými mají děti dobrý vztah. Babička, teta, děda, ti všichni vám mohou v náročné konverzaci pomoci a děti uklidnit.

Na rozhovor s dětmi si vyhraďte čas

Děti reagují nepředvídatelně a je možné, že vás svými emocemi výrazně zaskočí. Vhodný čas, kdy si s nimi promluvit, může být po večeři, kdy už nikam nespěchají a pomalu se uklidňují k nočnímu odpočinku.

Vy sami si také dopřejte dostatek času, abyste se zotavili ze šoku, který vám přináší diagnóza. Teprve až budete klidnější a budete se cítit stabilněji, promluvte s dcerou či synem. 

Mluvte srozumitelně a ve vhodný čas

Snažte se nepoužívat příliš medicínské terminologie, možná byste ale mohli některé pojmy vysvětlit, protože je v souvislosti s vaší nemocí budou děti slýchat častěji. Zprávu je také vhodné správně načasovat. Berte v potaz důležité události. Nemají před velkou písemkou? Nebo naopak před prázdninami? Všechny tyto faktory musíte zohlednit.

Dovolte si navzájem otázky

Třeba: "Jak myslíš, že se teď změní věci doma nebo ve škole?" Dejte také své návrhy, čím by se mohlo fungování všech zjednodušit. A zeptejte se na to, co navrhuje vaše ratolest. Když děti do řešení problémů zahrnete, jsou spokojenější.

Ženy na mateřské jsou vytíženější než pracující muži, tvrdí lektorka číst článek

Kariéra

Neskrývejte své pocity

Nechcete děti vystrašit, ale můžete jim říct, že možná teď někdy budete smutní, nebo dokonce plakat. Nechte je, aby vás utěšily. Je nesmírně důležité, aby se děti účastnily vašeho života i nyní, v tak náročné situaci.

Můžete informovat i učitele

Je důležité, aby i učitel věděl o vaší situaci, samozřejmě ho požádejte o diskrétnost. Škola by ale měla být informována o tom, co dítě prožívá, a proč je případně potřeba nad jeho výsledky nyní přimhouřit oči. Je-li vaše ratolest mladší než 10 let, domluvte jí pravidelné setkání s vrstevníky u nich doma. Potomek se tam vyřádí a vy máte čas na vše potřebné.

Zapojte celou rodinu

Teď potřebujete pomoc a podporu, nebojte se o ni požádat. Čím víc lidí bude na vaší straně, tím lépe. Babička a děda, případně tety a strýcové si mohou brát vašeho potomka na víkendy a jezdit s ním na výlety.

Máte před sebou ještě řadu situací, kdy budete s dětmi o své nemoci mluvit. Učinit tak ale úplně poprvé, to je ze všeho nejtěžší. Pamatujte hlavně na to, že můžete ovlivnit, jak bude potomek celou záležitost snášet. Neuchráníte ho od smutku či vzteku, ale vaše láska a porozumění pro něj budou zdrojem stability.