Shodit kila navíc? K tomu potřebujeme sebelásku a řád, říká koučka
Bojíte se, že budete na konci karantény o deset kilo těžší? Pak si přečtěte rozhovor se známou koučkou a lektorkou Jankou Chudlíkovou.
Trápí vás kila navíc? Zkuste se na hubnutí podívat jako na příležitost změnit svůj život celkově. Ani zdaleka totiž nejde jen o úbytek centimetrů v pase, abyste se v létě nestyděla svléknout se do plavek.
Janka Chudlíková není výživová poradkyně ani neprozradí žádnou zaručenou dietu, ale v rozhovoru nabízí mnohem víc: doporučuje sebekontrolu a sebeřízení. Protože jak víme, mnoho věcí, a hubnutí obzvlášť, začíná v hlavě. Změnit způsob myšlení však není jednoduché.
Dost lidí teď řeší, jak během karantény nepřibrat. Máte radu?
Je velmi důležité, abychom si vytvořili nový řád a režim. Naše mysl má ráda strukturu a rytmus. Proto doporučuji zavést pro sebe i pro rodinu určitá pravidla i ohledně stravování. Stanovte si konkrétní hodiny, kdy bude snídaně, oběd, večeře, a plánujte také společně, co budete druhý den vařit. Alespoň jedno jídlo je dobré mít společně se všemi členy rodiny. Rozdělte si role, aby to nebylo jen na jednom členovi rodiny. Využijte tento čas i ke zdravějšímu způsobu stravování. V aktuální situaci je to totiž extrémně důležité, a to kvůli imunitnímu systému.
Jenže teď zažíváme velký stres a starosti, což někteří z nás řeší právě jídlem. Proč tomu tak vlastně je?
Když prožíváme úzkost, trápení a vnitřní smutek, máme podvědomou potřebu si nějak ulevit. Někdo to řeší alkoholem, někdo dokonce drogami, někdo jídlem. Je prokázáno, že ve stresu máme tendenci jíst větší množství jídla a více sladkého. Cukr je v podstatě droga, která nám krátkodobě poskytuje úlevu. Ale jen krátkodobě. Potom přijde vždy propad.
Janka Chudlíková
Koučka a lektorka Janka Chudlíková se v roce 2003 vědomě a dobrovolně rozhodla opustit svět korporací a odešla z postu personální ředitelky společnosti Zentiva a.s. Proč? Chtěla dát sama sobě větší prostor a žít spokojenější život podle svých představ. Povedlo se. "Tato práce si mě našla sama a mám jí stále ráda. Od roku 2007 přednáším na VŠE, pracuji pro nadnárodní korporace, lokální firmy i pro veřejnost. Vycházím z vlastní pracovní praxe i ze svých osobních životních zkušeností. Dnes už mám odvahu dělat věci po svém a za sebe. A funguje to. Miluji svou práci, protože jí vnímám jako poslání. Miluji svou rodinu a dobré lidi, miluji život," říká o sobě Janka, která je teď součástí projektu Tlouštíci na FTV Prima. Více informací o Jance najdete na www.jankachudlikova.com nebo @jankachudlikova.
Co se s tím dá dělat?
Chceme-li se dostat do fyzické i psychické kondice, musíme odlišit následek od příčiny. Přejídání a nezdravý způsob života jsou následkem nějakého vnitřního rozpoložení. Musíme být k sobě upřímní, pojmenovat to, co nás skutečně trápí, a začít to řešit. Prvním krokem ke změně k lepšímu je vždy změna myšlení. Musíme si uvědomit, že není důležité, co se nám kdy přihodilo, a odpoutat se od naučených vzorců myšlení a chování z minulosti. Potřebujeme se posunout z role oběti okolností do role tvůrce svého života.
Čím tedy začít?
Věnujme čas tomu, kým jsme a kým chceme být. Naše rozhodnutí žít podle svých představ je to nejlepší, co můžeme udělat. Každý se jednou musíme odpoutat od modelu plnění očekávání druhých. Potřebujeme se stát sami sebou a přijmout zodpovědnost za svůj život, včetně fyzického i psychického zdraví. Nikdo jiný to za nás neudělá, ani udělat nemůže.
To znamená, že jsme u toho často zmiňovaného způsobu myšlení? Jaký může mít vliv na to, jestli zhubneme, nebo ne?
Nejvíc nás ovlivňuje vzorec plnění očekávání okolí, abychom dostali pochvalu, uznání nebo lásku. To je ale lichá cesta, protože tak postupně ztratíme sami sebe a dříve či později se dostaví krize. Vždy jde o sebepřijetí a sebelásku. Musíme se naučit vnímat sami sebe a otočit pozornost z vnějšího světa dovnitř. My rozhodujeme, co v každém okamžiku uděláme nebo řekneme, a jsme za svoje slova i činy zodpovědní. Nikdo jiný nám nemůže dát uznání nebo lásku, pokud je nemáme v sobě. A naopak. Ani my nemůžeme dát druhým to, co nemáme v sobě.
Můžete to nějak přiblížit?
Těžko se to vysvětluje, ale jen když žijeme v souladu se sebou samými, je nám dobře. Je rozdíl, když uděláme něco pro druhé, protože chceme, nebo proto, že si to někdy jiný vynucuje nebo přeje. Musíme prostě dospět - být tady sami za sebe. K tomu patří naučit se říkat "ne" a odmítnout to, co není "naše". Potřebujeme se naučit dělat vědomá rozhodnutí podle svých hodnot a vnitřního nastavení.
Dá se říct, že právě změna myšlení je tedy na hubnutí nejtěžší?
Myslím, že ano. Ve finále nejde o jídlo, ale o sebehodnotu. Ten, kdo se má rád, si neubližuje a jedná v souladu se svým zdravím. Každý, kdo chce žít dobře a zdravě, musí něco odmítnout - nejen druhým, ale i sobě. Když se naučíme ovládat naše naučené reakce chování a začneme se vědomě rozhodovat, otevíráme si dveře ke spokojenému životu. Nejsme šimpanzi, máme možnost volby. Na začátku však potřebujeme základní informace. Mnoho lidí ani neví, co jídlo obnáší a jak funguje naše tělo. To, co je těžké, je naučit se věnovat čas sobě a začít o sobě přemýšlet.
Co když nejsme zrovna optimisty a něco pozitivního u sebe hledáme jen těžko?
To se dá změnit. Naše mysl si umí představit něco, co ještě v reálném světě neexistuje. Navíc mozek neumí rozlišit mezi myšlenkou, představou, vzpomínkou a realitou. Když na něco myslíme, tak to mozek pokládá za realitu. Proto je tak důležité myslet na pozitivní věci. I v nejtěžší krizi stále existují i dobré věci, dobré zážitky. Proč tedy nemyslet na ně? Co je však dle mého nejdůležitější, je vytvořit si vlastní osobní vizi. Nejenže to je pozitivní představa, ale je to určitý bod, kterému věříme a ke kterému začneme směřovat své kroky. A to už jsme na dobré cestě. Na svojí cestě. V tom, kým chceme skutečně být, jsou uloženy naše hodnoty a naše životní volby. Nemůžeme vždy ovlivnit to, co se nám stane, ale vždy můžeme ovlivnit to, jak se k tomu postavíme.
Povedlo se to lidem, s nimiž jste se potkala v projektu Tlouštíci?
Ano a překvapilo mě, jak hubnutí a dodržování určitého režimu bylo pro ty, co změnili myšlení o sobě samotných, vlastně docela lehké. Prostě nepochybovali, nevymlouvali se a dělali, co bylo třeba. A pro ty ostatní to bylo těžké. Potvrdilo se mi, že tomu, kdo nechce a není připraven udělat změny ve svém životě, nemůže nikdo zvenku pomoci. Změna je prostě věc vnitřního rozhodnutí. Moc mile mne překvapilo, že naprostá většina účastníků programu to zvládla. Kromě jídla a pohybu si srovnali i život. Pochopili, že se musí sami sobě věnovat a starat se o sebe a že si musí také trochu uklidit vztahy. Věřím, že těm, co začali u sebe, to vydrží dlouhodobě.
Co byste vzkázala lidem, kteří se dlouhodobě snaží zhubnout, ale nedaří se jim?
Ať nejprve řeší, proč se nezdravě stravují, a nedělají to, co v podstatě vědí, že je správné. Neměli by hubnout kvůli okolí a hodnocení druhých, ale jen kvůli sobě. Musí si najít čas pro sebe, přemýšlet o tom, co v životě chtějí, a začít pro to něco po malých krůčcích dělat.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
