Má v sobě hodně rozporů, jak vizuálně, tak vnitřně. Na jednu stranu působí subtilně a mile, ale i trochu odtažitě a přísně. Je v ní určitá klučičí věcnost, ale zároveň holčičí jemnost. Přemýšlivost občas přebije prostořekostí. Jako by si v životě ráda hrála, i jen tak pohrávala, současně z ní tušíte hloubku a tajemství. Čím vším v současnosti žije nevšední mladá paní Kameníková?

Právě jste vydala kuchařku s názvem Řešíš/Hřešíš. Kdy jste na ten nápad ji vydat přišla?

Před dvěma lety jsem začala držet metabolic balance.

Z jakého důvodu?

Necítila jsem se dobře. V té době jsem hodně pařila. Najednou jsem potřebovala spát sedmnáct hodin denně. Měla jsem blbou pleť, přibrala jsem, byla jsem rozkydlá. A máma mi furt říkala, abych začala chodit na jógu a začala držet metabolic balance. Jednoho dne jsem řekla, že jo, a začala jsem se tomu všemu věnovat. Najednou mi přišlo, že nemůžu nic jíst, a byla jsem z toho nešťastná. Tak jsem po nocích vymýšlela recepty "metabolicu", abych neměla pocit, že jím dietní jídla, tak abych fakt jedla to, co chci, jen v kombinacích, ve kterých se to má. A takhle vznikla část Řešíš. Jenže jsem si říkala, že tohle nejsem úplně já. Nejsem člověk, který jí jen zdravě a dietně, to se mi střídá. Buď mám volno a pařím a jím ve tři ráno, nebo cvičím a jím zdravě, takže proto je ta kniha napůl: zdravá - Řešíš a ta nezdravá - Hřešíš a oboje jsem já.

Jak vypadá recept s kuřetem v Hřešíš a jak v Řešíš?

Kuře v Hřešíš je na másle a se smetanovým kuskusem, kuře v Řešíš je připraveno bez tuku a nejzdravěji, jak to jde.

Kde se ve vás vzala vášeň pro jídlo? Kdo u vás doma vařil?

Mám ji odmala. Máma i táta vaří skvěle. Začala jsem v osmi letech něco vařit, pak se to přesunulo k tomu, že jsem občas vařila večeře místo mámy, a doteď denně minimálně jedno teplé jídlo uvařím.

I sama pro sebe? Neodbýváte se?

Ano, neodbývám.

Jak si rozumí vaření s herectvím?

Vaření beru jako koníček a koníček vždycky baví víc než profese. Vaření je tedy mému srdci blíž, když vařím, jsem nejšťastnější, a navíc mi nikdo nic nediktuje a jsem sama svým pánem. Nicméně herectví bych se nevzdala, protože je taky skvělé.V ideálním světě bych to chtěla mít tak, jak to mám teď: herectví mám tak akorát, že mě neštve, ale zároveň uživí, a k tomu věřím, že si budu moct vydělat vařením. Časem bych ráda měla "food truck" a na půl roku bych zmizela, pak se vrátila zpět a hrála bych.

Jak velké je ve vaření vaše sebevědomí? Pamatujete si na moment, kdy jste si řekla "mohla bych vydat kuchařku"?

Vždycky když jsem nějaké recepty měla hotové, tak jsem je dávala číst lidem na metabolic balance, protože ti nevěděli, co mají jíst. No a potom to bylo tak, že mě Eva Herzigová oslovila do Elle, abych tam něco uvařila. Já jsem něco uvařila a všimla si toho Pavlína Fechterová z agentury 2media, která oslovila nakladatelství, jestli by nechtěli vydat mou kuchařku. A klaplo to hned. V tu chvíli jsem neměla možnost přemýšlet nad tím, jak velké je moje sebevědomí, protože taková nabídka se prostě neodmítá.

Odborníci se shodují v tom, že lidé dnes mají s jídlem (psychogenní přejídání, mentální anorexie, bulimie) větší problém než s alkoholem. Vnímáte to kolem sebe taky tak?

Určitě. Je strašně těžké najít vyváženost v tom, aby člověk poslouchal své tělo, co chce, a zároveň věděl, co je pro něj nejlepší. A já si myslím, že by se v životě nic nemělo dělat do extrému. Člověk nemůže jíst jen zdravě, protože pak není v pohodě psychicky, neboť musí pořád řešit složení jídla. Když jsem dělala ze začátku pouze metabolic balance, tak jsem neřešila nic jiného než jídlo a nebyla jsem v klidu, takže extrémy znám.

V praxi to vypadá tak, že když si dáte hamburger, tak víte, že další den bude odlehčený režim?

Tak zhruba to tak je, ale spíš dám na svůj instinkt a vnímání těla. Když týden jím samé nezdravé věci, už se pak necítím na těle ani na duchu dobře. To je právě čas začít řešit, co jím.

Jak do toho všeho zapadá pití, nejen obecně pitný režim, ale i alkohol?

S pitným režimem mám velký problém a musím se do něj nutit. Alkohol? Dobrý není, ale piju ho, a když piju, tak vím, že si další den musím dát něco mastného.

Jaké máte s kuchařkou sny?

Prodejnost, a tím pádem dotisk. Taky by bylo fajn, kdyby moji vrstevníci, kteří vůbec nevaří, vařit začali.

Takže recepty jsou i cenově dostupné pro mladé i seniory?

Ano. A hlavně, člověk nad nimi nestráví spoustu času.

To je můj problém. Obdivuju všechny lidi, kteří nad přípravou jednoho jídla stráví tři hodiny nebo celé dopoledne. Mám pocit, že za tu dobu se dá udělat spousta jiných, lepších věcí.

To říká hodně lidí a trochu mě to tedy bolí. Přitom stačí v deset večer naházet do trouby cokoliv na stovku, druhý den na oběd je to skvělé. Hodíte kus masa, zeleninu, sůl, pepř, na to alobal a máte to.

Co herectví? Dostala jste se k němu přirozeně, tím, že jste v hereckém prostředí vyrůstala? Brala vás máma (herečka Jitka Asterová - pozn. red.) do práce?

Moc ne, ale samozřejmě jsem věděla, co dělá. Herectví byla pro mě spíš zadní vrátka. Nechtěla jsem ho dělat. Chtěla jsem malovat, na což jsem zjistila, že nemám talent. A herectví přišlo tak nějak samo, na konzervatoř jsem se dostala velmi snadno v porovnání s přípravami na "umprumku", takže jsem to neřešila a brala jsem to tak, že to přišlo. Proto mě tahle práce sice hodně baví, ale nejsem na ní nijak urputně závislá. Možná proto si i vybírám nabídky. Nejsem ve stresu, když dlouho něco nedělám, což třeba vnímám u kamarádek hereček. Radši si počkám. Mám zájezdovku, která mě živí, vždycky se někde nějaký projekt vyvrbí, díky kterému si vydělám, takže se uživím a nejsem na ničem a nikom závislá.

Jste zajímavý zjev. Co modeling?

Tak občas mě někdo osloví z nějakého módního časopisu na fashion story, ale jinak modeling nedělám. Jsem malá a prdelatá.

Letos vás kromě kuchařky potkala ještě jedna významná událost: vdala jste se. Z Anny Linhartové se stala Anna Kameníková. Jak dlouho jste s mužem spolu?

Rok.

Manžel je z oboru?

Studuje režii na FAMU.

V čem je jiný než ostatní?

Opravdu mě chápe. I v mém nejhorším rozpoložení i v jeho nejhorším rozpoložení se zvládáme podržet. Prostě to mezi námi funguje.

Kde jste se potkali?

Původně jsem chodila s jeho kamarádem.

Byli jste měsíc na svatební cestě na Balkáně. Co dalšího jste se tam o sobě dozvěděli?

Že spolu dokážeme fungovat i v krizích. Honza to celé odřídil, hodně věcí bylo špatně, měli jsme rozbité auto, do toho strašné vedro. Když jeden byl v čudu, ten druhý byl trochu míň, tak to hned vybalancoval.

Co říká na vaše vaření i hereckou profesi?

Je hrozně pyšný a podporuje mě. Třeba s kuchařkou mi hodně pomohl.

Takže zažíváte po všech stránkách šťastné období?

Ano, až se bojím, co odkud přijde… Když mi nevyšel jeden film, který jsem chtěla dělat, tak jsem byla naštvaná, ale pak jsem si řekla: "Jo, ale je to fér, nevyšel mi film, ale mám tohle a tohle. Vesmír mi to vrací a je to vyvážené."

Co máte kromě vaření a hraní v životě ráda?

Módu, výstavy a filmy. Taky mám ráda dobrou práci kohokoliv a jsem schopna se rychle pro něco nadchnout. Teď kolem voleb třeba každý den sleduju DVTV, ten pořad miluju.

Zmínila jste volby. Tento rozhovor spolu děláme den před nimi. Je to na závěr asi nejintimnější otázka, ale: koho budete volit?

Ještě nevím. Rozhoduju se mezi zelenými a piráty. V jednu chvíli jsem měla ve svém výběru i ČSSD, protože jsem se dívala na předvolební průzkumy a tam bylo ANO, KSČM, ČSSD a SPD, tak jsem si říkala, že by bylo dobré dát hlas straně, která je z tohohle top výběru nejmíň příšerná a je nejsilnější. Ale pak bylo víc ne než ano. A jsem mladá, takže tíhnu k levici, moje "pravá vlna" přijde, až budu rozumnější.