Konec honby za dokonalostí. Nikdy nebudeme jako z obálky časopisu
Přijímat své tělo takové, jaké je, neznamená rezignovat na svůj vzhled. Co jsou ale rozumné meze? Jaké můžeme za svou snahu očekávat výsledky?
Pořád zapomínáme na dvě základní věci. Zaprvé, jen proto, že budeme zdravě jíst a sportovat, nám totiž nenarostou nohy jako z obálky módního časopisu. Za druhé, přijímat se takovými, jakými doopravdy jsme, znamená akceptovat i okolí.
Je snadné soudit nevkusně oblečenou dívku v tramvaji nebo celebritu, která nám připadá něčím prostě nemožná. Svým tělům věnujeme příliš, ale zároveň také moc málo pozornosti. I když si pořád opakujeme, že ženy, které jsou prezentované v časopisech i na sociálních sítích tak ve skutečnosti nevypadají a za jejich vzhledem stojí armáda profesionálů i spousta filtrů ve Photoshopu, nechceme tomu doopravdy věřit.
Hodnocení na základě vzhledu není fér
Je to podobné, jako když chceme někoho odsoudit kvůli barvě pleti, náboženskému vyznání nebo pohlaví. To, jak vypadáme, ovlivnit primárně nemůžeme, je to výběr přírody. Proto není v pořádku, když při pohledu na někoho, kdo se nám nelíbí, si v hlavě říkáme: "To je, panečku, celulitida". Nebo: "Ta má ale příšerně velký zadek, jak se vůbec do těch džín narvala?".
Podpora na internetu
Všichni jsme slyšeli o tom, že existují blogy, kde se vesměs dívky, předhání v tom, kdo je hubenější, dávají si recepty na drastické diety i jak obelhat rodiče, aby jim uvěřili, že přijímají potravu. Naštěstí ale existují i opačné servery, například web Our Skin je složen z fotek části těl, za které se jejich majitelé stydí.
Opravdová kultura těla
Zatímco mantra o tom, jak se máme mít rádi, už většině z nás leze krkem, nejpopulárnější jsou stále sestry Kardashianovy, které si na svém těle nechaly přešít už úplně všechno. Člověku je ale touha po kráse a vylepšení vlastní, vždy se budeme snažit směřovat k něčemu lepšímu. Možná by si jen stačilo uvědomit, že jsme opravdu krásní jako součást přírody, jako myslící a cítící živé bytosti. Bez botoxu a našpulených rtů.
