Všem do jisté míry záleží na tom, co si o nich myslí okolí. Tenhle způsob uvažování pochází z pravěku, kdy jsme žili v tlupách a být v nemilosti u ostatních znamenalo smrt.

Dnes na tom naše přežití už nestojí, ale mozek uvažuje stejně jako před stovkami tisíc let. Sociální sítě také nejsou nejlepším pomocníkem - schválně, jak často kontrolujete, zda vám nepřibyly lajky či srdíčka na Facebooku a Instagramu?

Zdravá míra

Aby bylo jasno, odmítnutí bolí každého. Stejně jako negativní zpětná vazba. Nikdo se nechce vystavovat situacím, kvůli kterým cítíme strach, stud nebo pocit selhání. Není ani přirozené, aby vám názory ostatních byly dočista lhostejné. Někdy se dá kritika přijmout jako dárek, ze kterého si vezmete jen to, co chcete. Lidé s nízkým sebevědomím ale fungují jako barometr postojů těch, co je zrovna obklopují.

Přátelství i toxická závist v jednom: Jste kamarádky, nebo sokyně? číst článek

Vztahy

"Do toho, co o mně soudí ostatní, mi nic není"

Osvobozující motto od amerického filozofa a spisovatele Waynea Dyera skvěle funguje jako mantra, když se cítíte dotčeni tím, co vám právě někdo vpálil do očí. Místo toho, abyste se litovali, jak může být dotyčná osoba tak necitlivá, nechte to plavat. Nic vám do toho přece není, tak proč se tím zabývat? Váš úkol je řešit, co si o sobě myslíte vy.

Zdravá sebedůvěra není arogance

Namyšlený člověk ve stylu "mistr světa amoleta" není někdo, kdo má sebevědomí v pořádku. Naopak, jeho vnímání sebe je tak křehké, že se schovává za rádoby neotřesitelnou masku. Vyrovnaná osobnost se dobře zná - odtud vlastně vychází pojem sebevědomí: chápe, co jí dělá dobře, co nikoliv, jaké jsou její životní cíle a hodnoty. Proto se nepotřebuje za každou cenu někomu zavděčit.