V 19. století se stal oblíbeným hubnoucím prostředkem jedovatý arsenik (oxid arsenitý). Ten se přidával spolu se strychninem do přípravků na hubnutí a byl propagován jako skvělá a rychlá cesta k vysněné postavě díky schopnosti zrychlit metabolismus člověka.
Přestože byl podíl oxidu arsenitého v hubnoucích preparátech velmi nízký, jednalo se i tak o nebezpečný hazard se zdravím. Nezřídka lidé toužící po hubené postavě překročili doporučené denní dávkování, čímž jim hrozila bezprostřední otrava a další zdravotní komplikace.
Většinou nikdo z uživatelů těchto hubnoucích preparátů ani netušil, že do těla dostává jed - s touto informací bylo nakládáno opatrně a nijak se neprezentovala.