Mrtvice už není jen pro staré. Dokážete jí účinně předejít?
Začíná nekontrolovaně a nepozorovaně, ale následky jsou pak citelné po celý život. Cévní mozková příhoda původně postihovala starší populaci. Podle posledních statistik ale zasáhne každého čtvrtého ještě před důchodovým věkem. Jak moc jste v ohrožení i vy?
Mrtvice je nejčastější příčinou invalidity dospělých. Dokáže vyřadit člověka z běžné funkce, které se po kolapsu znovu učí chodit, mluvit i pohybovat prsty při jemné motorice.
V posledních letech se ale už nejedná o záležitost seniorů. Jak uvádí ergoterapeutka Veronika Slepičková z centra neurorehabilitace ERGO Aktiv, může postihnout i mladší ročníky: "Průměrný věk našich klientů je čtyřicet pět let, ale nejmladšímu bylo devatenáct. A běžně se u náš rehabilitují třicátníci a čtyřicátníci." Přitom podle Evropské organizace pro mrtvici SAFE se dá skoro každému případu předejít.
Na vině je stres
Mezi základní pilíře preventivních opatření patří zdravý životní styl. Může jít o celou řadu doporučení, ale největším strašákem je dlouhodobý stres. "Problémový stres je ten dlouhodobý, často si ani neuvědomujeme, že jej máme. Projevuje se známými příznaky, jako je zrychlený tep, pocení, bolesti hlavy nebo zvýšený tlak," popisuje Slepičková. Právě stres dokáže napáchat v našem těle spoustu neřestí, které mohou vést až k mrtvici.
Proto není od věci si osvojit několik technik, které povedou k relaxaci i uklidnění. Přitom nemusí jít o žádnou dlouhou meditaci. "Často stačí i pár vteřin na kancelářské židli," poznamenává Jan König z centra neurorehabilitace ERGO Aktiv. Jeden z výzkumů prokázal, že i pouhá desetidenní změna životního stylu postavená na principech jógy, umí snižovat riziko výskytu kardiovaskulárních nemocí v průběhu deseti následujících let.
Čím dál mladší
Přestože počet lidí s mrtvicí nenarůstá, zdravotní problém, který se nejčastěji týkal lidí v důchodovém věku, se v posledních letech přesouvá na populaci v produktivním věku. Čím to? "Důvodem jsou rizikové faktory, jako je kouření nebo užívání hormonální antikoncepce. V poslední době má svůj vliv také takzvaná rozhodovací paralýza - stále se rozhodujeme. Před sebou máme často širokou nabídku například zájmových aktivit pro děti, spotřebičů, míst k trávení dovolené. Jsme vlastně v častém stresu z toho, abychom se rozhodli správně," upozorňuje Veronika Slepičková.
Přitom se rizikové faktory, které obklopují naše životy během dne, dají s trochou práce minimalizovat. Nejzákladnějšími praktikami je naučit se pracovat se stresem, nalézt si několikrát týdně chvíli na uklidnění nebo zahrnout do svého jídelníčku zdravé a hodnotné potraviny. Velkým indikátorem je také dostatečný spánek, jehož kvalita podle průzkumů souvisí s přísunem kofeinu, sacharidů a hlavně minerálů během dne. Podle studie, zveřejněné v časopise Cell, náš cirkadiánní rytmus ovlivňuje i bakteriální rovnováha. A jak píše Shaw Stevenson ve své knize Spánek je umění, více jak 95 procent serotoninu, tedy biologicky aktivní látky související se spánkovými cykly, se nachází v orgánech trávicí soustavy.
Prevence už od dětství
I rodiče malých dětí mohou už v tak nízkém věku přispět k prevenci této choroby u dalších generaci. "Dobré je děti nepodporovat v nadměrné soutěživosti. Cílem by měla být radost z aktivity, nikoliv z vítězství. Nepřeceňovat školní neúspěchy, naučit děti zklidnění u jídla, nejíst u televize. Dítě by se vždy mělo soustředit na jednu aktivitu, kterou zrovna dělá," vyjmenovává možnosti ergoterapeutka Veronika Slepičková.
Jak poznáte, že jste těmi nejvážnějšími kandidátkami mrtvice? "Mezi hlavní indikátory možné blížící se mrtvice patří srdeční arytmie, vysoký a hlavně kolísavý tlak, časté bolesti hlavy, více v příloze test příznaků stresu. Samotná mrtvice se projevuje náhlým svěšeným koutkem, potížemi s řečí a pohybem," popisuje terapeutka z ERGO Aktiv. A co dělat v případě, když se to stane někomu z našich blízkých?
"Je třeba urgentně volat záchranou službu se zdůrazněním, že se s největší pravděpodobností jedná o mrtvici a žádat o rychlý transport na speciální iktovou jednotku," upozorňuje Veronika Slepičková. "Postiženého můžeme lehce stimulovat, třeba hladit postižené části těla. Další krokem by měla mýt včasně zahájená rehabilitace - v nemocnici a pak v následných zařízeních, v nichž by měl být hlavní cíl vrátit klienty zpět do běžného a pracovního života," uzavírá ergoterapeutka.