Pokud máte vhodné podmínky pro pěstování salátu, není péče o některé druhy příliš složitá. Výsadba na sluníčku v kvalitní hlinitopísčité půdě přinese při pravidelné zálivce plody i měsíc po vysazení.

Salát se skládá převážně z vody, obsahuje tedy jen minimum kalorií. Přesto nám dodá vitamin C, vápník, železo a beta-karoten.

Do jídelníčku by ho měly zařadit zejména těhotné ženy, protože obsahuje tzv.folát, který zabraňuje vzniku některých vývojových poruch plodu, například rozštěpu páteře.

Klasický hlávkový salát s poměrně uzavřenými plody se objevuje v několika barevných variantách od světle zelené po červenohnědý odstín. Pěstuje se z předpěstovaných sazenic a nemá rád velké horko. Z obchodů i zahrádek známe jeho nejrozšířenější zelenou variantu.

Od ledu do Říma 

Salát, který pevnou hlávku nevytváří a má zkadeřené zelené listy, se podle nich nazývá listový.

Roste velmi rychle a zahrádkáři je proto oblíben.

Dalším druhem salátu, který známe spíše z obchodu, je tzv. ledový. Tuhé a přitom křehké listy, hlávka připomínající zelí, dlouhá doba od výsadby do sklizně, to vše je pro tento druh typické.

Náročnějším a míně známým druhem je salát římský. Podobá se částečně pekingskému zelí, tvoří vyšší  tmavě zelené hlávky, jeho listy jsou poměrně tuhé, a proto se hodí i k tepelnému zpracování. Pro běžné pěstování je poměrně náročný na teplo, nové výsevy je nutné chránit.

Kuchyňská úprava salátu je velmi jednoduchá. Stačí zakapat olivovým olejem, dosolit, případně smíchat s bílým jogurtem či přelít jemnou octovou zálivkou.

Jde zkrátka o zeleninu, která není náročná ani na pěstování, ani na přípravu a nakonec prospěje našemu organismu, kterému dodá užitečné látky!