reklama
 

Vnímejte emoce z břicha, radí odbornice

Emoční inteligence začíná být důležitější než IQ. Naučte se zvládat svoje pocity a vytažit z nich maximum.

Foto: Thinkstock

Když chcete lepší práci, rozhodujete se pro rodičovství nebo koupi nového auta, nakupujete, hádáte se, odpočíváte, podnětem je zpravidla nějaký pocit:  touha, strach, smutek, překvapení, frustrace, hněv, zájem, štěstí, radost, zoufalství nebo láska.  Jitka Ševčíková pomáhá lidem se v jejich emocích vyznat a zvládnout je.

Když má někdo blízko k výbušnosti, doporučíte mu počítat do deseti nebo máte jinou radu? 

Někomu počítání do deseti (nebo více) pomáhá, někdo počítá a když je u osmičky, vpálí druhému ránu přímo mezi oči… Já doporučuji spíše prevenci. Pozorovat svoji výbušnost je jako když se chystáte hasit požár. Mnohem rozumnější než čekat na oheň je vytvářet nehořlavé prostředí. A když už k požáru dojde, tak vědět, kde mám hasicí přístroje, jak se používají, kde jsou protipožární dveře a jaké zde platí směrnice. To stejné je v životě. Čím více informací  o emocích máte, čím pestřejší strategie na jejich zvládání si osvojíte, tím více z emočního repertoáru budete moci ovládat ke svému prospěchu.

Co vás přivedlo ke studiu emocí? 

Emocemi, zejména žalem, smutkem, zoufalstvím, závistí  a láskou jsem se začala zabývat v roce 2006 po tragické smrti našeho syna. Byla jsem vychovávána velmi neemocionálně a porozumět svým emocím a tomu„ co rodinou v té době zmítalo, byla pro mne výzva a nutnost.

Přečtěte si: Máme se přetvařovat? Vědci říkají ne

Abych to pochopila, začala jsem se zabývat studiem emocí a emočního leadershipu, což mě dovedlo k mojí současné profesi lektorky, kouče a mentora zejména v oblasti emoční inteligence a  redukce stresu. Mou největší hodnotou je, že to co lidem předávám, sama ve svém životě žiju, mnohé situace jsem se naučila zvládat a umím to předávat dál.

Jak moc nás emoce ovládají?

S nadsázkou se dá říct, že emoce nás ovládají tak, jak moc jim to dovolíme. Důležité je, že na každý podnět nejdříve následuje reakce emoční (i když třeba  jen kratičká) a až poté reakce logická, racionální. Dá se tedy říci, že všechno v našem životě se děje na základě emocí.

Doporučujete řídit se našimi emocemi?

Doporučuji používat kombinaci řízení emocemi i logikou, proto máme v mozku výbavu obou hemisfér a spoustu dalších "nástrojů" nejen v hlavě, abychom naše pocity nepodceňovali. Ono je těžké najednou začít poslouchat své emoce, když jsme dosud celý život od rodičů, učitelů i šéfů slýchali "mysli logicky, co je teď tvým cílem, jaký bude výsledek, co potřebuješ… málokdy se nás někdo zeptal: Jak se cítíš? Co ti radí tvoje srdce, nebo dokonce tvoje intuice…

Kde vlastně emoce sídlí?

Emoce sídlí nejen v hlavě, ale ovládají i naše břicho a srdce, dokonce více, než jsme schopni si připustit. V poslední době se rozrůstají poznatky o velké nervové pleteni umístěné v trávicím systému a označované analogicky jako gut brain (útrobní mozek).

Doporučujeme: Problém s přehnanými emocemi? Víme, jak se je odnaučit

Angličtina používá dokonce výrazu gut feelings pro pocity, kterým máme většinou tendenci říkat instinktivní. Útrobní mozek obsahuje více neuronů než celá mícha nebo než celý periferní nervový systém. Jeho hlavním úkolem patrně je řídit a ladit aktivitu trávícího systému, 90 % veškeré informace však vede prostřednictvím bloudivého nervu (nervus vagus) do centrálního nervového systému, tedy přímo do mozku, který tak významně ovlivňuje. Proto vnímejte emoce z břicha.

Je možné překonat takové emoce jako je strach či stud?

Ano. S každou emocí se dá pracovat, tedy i se strachem a stydlivostí. Je to běh na dlouhou trať, ale výsledky se dostaví už po několika měsících "tréninku". Velmi důležité je chodit těmto situacím naproti, nevyhýbat se jim, když už předem víme, že nastane obávaná situace. Vytrvat déle, než nastane takzvaný bod zlomu. Strach ani stude neporazíte, pokud z takových situací utečete.

Můžeme se nějak podpořit - třeba dát si panáka na kuráž?

Nepomáhá ani překonávání pomocí náhražek (jídlo, cigarety, panák), dokonce ani když si na pomoc zvete další lidi. Snadno se můžete stát na nich v těchto situacích závislými. Skrývat strach před ostatními je taky na nic.  Velmi dobře pomáhá stálý styk s něčím, čeho se bojíte (otužilost, výzva). Pro  mě je to například vystupování na veřejnosti, v televizi nebo na konferencích, jsem trémistka a extrémně stydlivá, introvert, takže jakékoli vystoupení před lidmi je pro mne vystoupení z mé komfortní zóny.

Jak se ale dá na tyto nepříjemné situace připravit?

Pomáhá dostatek informací. Většinou býváme obětí vlastní představivosti a katastrofických scénářů, které my ženy dokážeme dohnat až do krajnosti.  Osvědčilo se mi při strachu jít něco dělat, něco konkrétního, abych se strachu zbavila. Když jsem mívala strach, že nebudu mít zakázky, naučila jsem se jít v té chvíli pracovat na něčem, abych tu práci měla.  Přihlásit se do výběrového řízení, psát, aktivně vyhledávat příležitosti… nebo jít cvičit. 

Můžou nám v tom pomoci blízcí lidé nebo to jde i bez nich?

Pomáhá vyjádření svých myšlenek. Pokud nemáte konkrétně s kým sdílet své obavy, stačí je vypsat na papír a dát si k nim třeba míru procent, na kolik je  pravděpodobné, že se to stane… a podle toho určovat priority, plán B, C. Někomu pomáhá pláč, rituály, talisman, otázky. Ptejte se. Nejen ostatních. Ptejte se sami sebe a odpovídejte si.  I se strachem se dá dobře domluvit. Může to být váš dobrý učitel a strážce.

Je pravda, že se v současné době začíná dávat přednost měřením emoční inteligence (EQ) před měřením IQ?

Je.  Dokonce se setkávám ve firmách, kde školím, že se testuje inteligence nejen emoční, ale už i inteligence kreativní  (CQ), inteligence sociální, spirituální, pozitivní či paměťová. Inteligenční kvocient nevypovídá příliš o tom, jak se budeme začleňovat do kolektivu, jakou máme morálku, jak si věříme nebo co jsme schopni si zapamatovat a vzít si z toho to dobré, poučné.

Jaký je vlastně rozdíl mezi IQ a EQ? 

IQ je charakterizovaný jako kvantitativní údaj o schopnosti řešit logické nebo strategické problémy. Jak se  vypořádat s matematickým úkolem, jak jste schopni usuzovat  do budoucnosti. Často se označuje jako tzv. racionální inteligence. Ta logická, která umí naplánovat, spočítat, ohmatat, předpokládat,  dorozumět se  a zhodnotit. Emoční inteligence je způsob chápání vlastních pocitů i pocitů druhých lidí, a ovládání vlastních pocitů tak, že vědomě volíme svá slova a činy, abychom dosáhli požadovaného výsledku. EQ úzce souvisí se schopností empatie, vcítění a soucitu. Obecně můžeme emoční inteligenci shrnout do umění vycházet dobře se sebou i s ostatními. Umět hospodařit se svým potenciálem a také ho rozvíjet.

Umím si představit, jak pomáhají pozitivní emoce. Ale co ty negativní?

Emoce jsou skvělým nositelem energie a takový výbuch zlosti nás může krásně namotivovat a nabít nás tvořivou silou. Důležité je, abychom jej zvládli kultivovaně  a energii uměli zregulovat. V hlavě můžete mít plně černo, ruka buší, noha kope a ústa řvou…. To je jeden projev výbušnosti. Ten, který se dá ovládnout je: vím, že mám zlost, vím, co ji způsobilo, co mi na ni pomáhá, jestli můžu jít posekat dřevo nebo bušit do polštáře, nebo si jít jen strčit hlavu pod kohoutek nebo prostě jen zhluboka dýchat.  Každá stresová situace má fázi nejdříve dynamickou a potom teprve tu klidnící. My se chceme rychle uklidnit, tak tu dynamickou fázi máme tendenci přeskočit,  odložit, ale ona v těle zůstává. To napětí se nikam neztrácí. Je potřeba dát mu průchod, až ta možnost nastane. Může to být svižná procházka, nebo uplavaný kilometr, tančení nebo posekání půl dřevníku dřeva. Každému funguje to jeho. Je to mnohem lepší, než vyhodit počítač z okna a rozšlapat v afektu klávesnici.  Porozumět svým emocím a přijmout je, je běh na dlouhou trať. Přeji  radost z běhání.

Jitka Ševčíková (*1969)

Vystudovala ekonomii, marketing a emoční inteligenci.Od roku 2010 lektoruje dovednosti v oblasti emoční inteligence, redukce stresu, komunikačních dovedností, kontra-manipulace, time-managementu a práci v hladině alfa (snížené mozkové frekvenci). Vydala CD Hladina Alfa a je spoluautorka knihy S láskou i rozumem.
Pořádá semináře v České republice, v Indonésii a na Mallorce. Je vdaná,  má tři děti.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vysoký tlak hrozí hlavně po ránu. Víte, jak ho změřit?

Češi a hygiena: Jaké místo držíme v porovnání s Evropou

Luxujete v noci ledničku? Tady jsou rizika!

 

reklama

Komerční tip

reklama