reklama

Vaginální mapování: Sexuální obřad nebo účinná léčba?

S pojmem vaginal mapping, tedy vaginální mapování, jsem se poprvé setkala asi před rokem a moc nevěděla, co si myslet. Jedná se o podivné sexuální stimulování, které si hraje na terapii nebo v něm skutečně "něco je"?

Foto: Isifa/Thinkstock

K Janě Radové chodím na doporučení kamarádky - dělá skvělé masáže a její reflexní masáž mi vždycky na dlouho pomůže od bolestí krční páteře. Věděla jsem, že učí kromě masáží i jógu nebo tanec na rozvolnění pánevního dna, o mapování vagíny jsem neměla tušení.

Až jednou jsem se v čekárně potkala s její klientkou, která na tuhle terapii dochází pravidelně, jednou za pár měsíců. Zaujala mě tím, jak působí krásně a uvolněně, jedná se o dámu kolem padesátky s neskutečným šarmem. A tahle krásná dáma, budu ji oslovovat podle jejího přání jen křestním jménem – Helena – mi nabídla, že popovídá o svých prožitcích z vaginálního mapování.

Aby byl ale dojem z procedury ucelený, poprosila jsem o vyjádření i terapeutku a masérku Janu Radovou. Názor už si utvořte sami, pokud vás vaginální mapování zaujme, více se o něm dozvíte na stránkách Jany Radové – www.sexualitazeny.cz.

Jana Radová mi vaginální mapování objasnila následovně:

Máte pocit, že zablokovaná pánev je problém většiny žen?

Ano. Většiny žen, které se svou pánví nezačaly vědomě pracovat. Jakékoliv cvičení a léčení, které je zaměřeno na uvolnění pánve, je pro ženu velice léčivé. Pohybem v pánvi, nejlépe krouživým, a masáží pánve se uvolňuje do celého těla ženy životní energie.

Stud je nejvíce blokující energie, má snad dokonce větší sílu než strach. Stud nám zabraňuje uvolnit naše pánve, ať už pohybem nebo masáží, protože po staletí bylo vše, co se týká ženské pánve, označováno přinejmenším za neslušné.

Dá se pomocí vaginálního mapování předejít gynekologickým problémům, tvorbě cyst apod?

Samozřejmě. Doufám, že už je dnes v běžném povědomí, že kolem našeho fyzického těla je tělo energetické, které v podstatě určuje stav našeho zdraví. Podívejte se zpět do historie, jak se s ženami po staletí zacházelo. A i dnes - z konzultací, které  s ženami vedu, vyplývá, že každá žena, skutečně každá, se setkala minimálně jednou v životě s nějakým druhem sexuálního nátlaku. Ženy mají v pánvi nashromážděno tolik negativní energie, kterou navíc velmi často "zdědí" od svých maminek i babiček, že je naprosto logické, že dnes mají v podstatě všechny nějaké druhy gynekologických potíží. Výtokem počínaje, zhoubnými nádory konče. Vaginální mapování tuto energii z pánve odstraňuje, proto má tak silný léčivý účinek.

Když k vám ženy přicházejí na mapování, jaké u nich převládají pocity a s jakými pak odcházejí od vás?

Základní pocit, jak už jsem zmínila, je stud. Strach je hned na druhém místě, ale to je spíše strach z neznámého. Nakonec odcházejí velice překvapené, jak pro ně bylo vaginální mapování přirozené. Téměř všechny moje klientky sdílely, že dát své jóni (tantricky vagina) pozornost a péči, která nemá vůbec žádný sexuální podtext, je nový a velice silný zážitek. Jsme bohužel všechny zvyklé svou pánev a jóni vnímat pouze jako nástroj pro sex. Ale ona je především chrámem, kde vzniká nový život. To je božská kvalita, a proto bychom se měly k naší pánvi a jóni naučit chovat jako k Bohyni.

Jak samotná terapie, aspoň v hrubých obrysech vypadá?

Vaginální mapování vypadá  jako reflexní masáž pánve. To znamená, že se vytváří tlak na určité body v oblasti pánve a pochvy. To je technický popis a jakýsi návod na postup čili řád celé masáže. Ale musíme si uvědomit, že zde pracujeme výhradně s ženskou energií a ta nemá řád moc ráda. Takže na prvním místě jsou vždy pocity a potřeby ženy, která léčení podstupuje. Procesy, kterými žena při mapování prochází, jsou nadřazeny řádnému postupu celé terapie. Respekt k ženství je absolutně na prvním místě. Ženství je nutné léčit ženskou energií, a tou je empatie a souznění. Řádně (čili mužsky) dokončit mapování lze pouze v případě, že je s tím žena, která terapií prochází,v naprostém souladu.Osobně vždy dělám u nových klientek úvodní konzultaci zdarma, právě proto abychom se na sebe mohly naladit, případně terapii odložit. 

Když se řekne vaginální mapování, myslím, že mnoha lidem naskočí tantra a erotika, se kterou si tantru pojí - jak je to doopravdy?

Vaginální mapování je skutečně technika, která vychází z Tantry. Bohužel v našich krajích se často Tantra ponižuje na erotiku. Avšak Tantra je velice staré učení o sexuální energii, kterou lze pomocí tantrických cvičení transformovat na energii duchovní. Taková práce je velice dlouhá a náročná. Západní civilizace, která vše zjednodušuje, bohužel i z Tantry udělala pouhý nástroj konzumu. Vaginal mapping – tantricky řečeno léčení jóni, je velmi účinná terapie, která nemá s erotikou nic společného. Vrací ženě živost a především ztracenou úctu ke svému ženství.

Tolik tedy Jana Radová a teď můžete vaginální mapování posoudit očima její klientky Heleny.

Heleno, jak vás vůbec napadlo vaginální mapování podstoupit?

Abych pravdu řekla, ani nevím. Chodila jsem k Janě dlouho na masáže, mám k ní naprostou důvěru, takže jsme řešily různá témata. Měla jsem časté záněty dělohy, močového měchýře a prožívala partnerskou krizi. Jana mi nabídla možnost vaginálního mapování a ačkoli jsem vlastně moc nevěděla o co se jedná, kývla jsem.

A co následovalo?

Jana mi nejdřív dopodrobna zodpověděla na všemožné otázky, uklidnila jem se a přestala se bát, že je vaginální mapování o sexu, pochopila jsem, že je to vlastně terapie, která mi pomůže odblokovat pánev a vše co je v ní usazeno. Abych pravdu řekla, moje pánev byla vážně bloklá, kdybyste po mě chtěla ať jen trochu zakroutím boky, nebo rozvolním pánev, prostě mi to nešlo. Vždycky jsem se styděla tančit, takže ani tam jsem uvonění najít nemohla, takže jsem si od vaginálního mapování slibovala uvolnění po všech směrech.

A jak tedy probíhala samotná terapie?

Přišla jsem do masérny, Jana Radová tam připravila útulný prostor, lehátko bylo odklizeno, na zemi bylo nastlané lůžko s polštáři, kolem svíčky – velmi pohodlné, ale nic sexuálního. Samozřejmě jsem v koutku duše měla obavy, ale protože Janu znám dlouho a vím že je seriózní ženská, tak jsem se rychle uklidnila. Nejdřív mi uvolnila páteř, ramena a pak jsme přešly k pánvi. Musím říct, že rozvolnění slabin i třísel bylo dost nepříjemné, kromě bloků, které jsem v téhle oblasti měla se mi začaly vybavovat třeba vzpomínky na různé partnery, které jsem měla, ale třeba i očekávání a romantické představy, které jsem měla jako puberťačka. Bylo to vážně zvláštní, měla jsem pocit, jako kdyby v tříslech byl ukrytý celý můj sexuální život, hlavně ten nepovedený a když mi Jana bolestivé bloky uvolňovala, měla jsem pocit, jakoby se bloky měnily v hezké vzpomínky nebo očekávání. Těžko se to vysvětluje...

A po uvolnění třísel a slabin, přišlo samotné vaginální mapování?

(smích) Vím o co se vám jedná, samotná vagína asi čtenáře zajímá nejvíc – víte když mi Jana rozvolnila třísla a měla pokračovat k vagíně, nebo joni, jak se jí prý říká v tantře, zeptala se, jestli chci pokračovat, nebo terapii ukončit. Automaticky jsem chtěla pokračování. Se sexem nemá mapování společného vůbec nic, je to de facto systematické promačkávání určitých bodů, které spíš připomíná vyšetření u gynekologa než sex. Ale velký rozdíl je v tom, že i když některá místa můžou být bolestivá nebo nepříjemná, přístup Jany je velmi citlivý a místo, kde se terapie odehrává příjemné, takže stejně jako u třísel se mi vybavovaly různé věci – třeba porod a podobně.

A jak jste se cítila po terapii?

Jana dává klientkám prostor na vstřebání celé terapie, byla jsem zachumlaná do deky a odpočívala, Jana na 15 nebo 20 minut odešla a nechala mě samu se sebou. Nejdřív jsem byla úplně jako malá holka, chtěla jsem se jen schoulit pod deku a snít. Po pár minutách se do mě vlila neskutečná energie. A ta mi vydržela ještě mnoho dní. Nevím jak bych to vysvětlila, ale najednou jsem pocítila takový pocit ženskosti, jako už léta ne.

Máte pocit, že se po vaginálním mapování odehrály ve vašem životě nějaké zásadní změny?

Víte, nechci nikomu namlouvat, že si zajde na mapování a jeho život bude rázem jiný, ale ten můj je. Vždycky jsem chtěla být žena s velkým Ž, ale měla jsem strach. Neoblékala jsem se moc žensky ani si nevěřila a v padesáti třech se najednou všechno změnilo. Nosím sukně, šperky, dokonce jsem vyrazila i tančit. Ukončila jsem partnerství, které nefungovalo a i když se do nového neženu, chlapi se na mě lepí jako nikdy v životě, ani před třiceti lety. Nevím jestli je to mapováním, ale myslím že ano, mám ze sebe naprosto nový pocit. Už jsem na něm byla pětkrát a myslím, že ještě párkrát půjdu, protože ustoupily i mé záněty.

Cítím se báječně, sebevědomě, poprvé v životě a díky za to...

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama