Stupnice deprese: Na jakém čísle jste?
Tlak, cukr, cholesterol, obsah kyslíku nebo železa - vše má své správné hodnoty, podle nichž lékař pozná, zda jsme v pořádku. Ale podle jakých kritérií hodnotit, když onemocní duše? Protože pacienti při vyjadřování bolesti "nemluví jednotným jazykem", nemohou vědci a lékaři vzájemně porovnat výsledky studií. Ty pak zůstávají oddělené jako kousky skládanky, kterou se nikomu nedaří složit dohromady. Americký Národní institut zdraví se proto rozhodl podpořit lékaře Davida Cella ve zkoumání jazyku deprese, bolesti, úzkostných pocitů a únavy. Jak vyjádřit bolest, smutek, nevolnost nebo depresi? Existuje mnoho způsobů, jak říct, že nás něco bolí, že jsme smutní, bez energie a chuti do života.
Tlak, cukr, cholesterol, obsah kyslíku nebo železa - vše má své správné hodnoty, podle nichž lékař pozná, zda jsme v pořádku. Ale podle jakých kritérií hodnotit, když onemocní duše?
"Jak ti je?" "Děsně!" Všichni víme, že uvedená odpověď na tuto otázku může znamenat něco úplně jiného u jednoho člověka než u druhého. Jak vlastně vyjádřit bolest, smutek, nevolnost nebo depresi? Že nás něco bolí, že jsme smutní, bez energie a chuti do života, říkáme každý svým vlastním způsobem.
Srovnejte se!
Právě se nacházíme uprostřed období, jemuž se v těchto zeměpisných šířkách říká depresivní sezóna. Trvá od podzimu do jara, zhruba pět měsíců, a hází na nás únavu, pokleslou náladu a deprese. Podle posledních průzkumů se k takovým prožitkům hlásí skoro 70% lidí.
Kdo je na tom ale opravdu špatně a měl by už vyhledat pomoc? Sám člověk to často nepozná a někdy bohužel ani odborník. Právě proto, že chybí jednotná terminologie. A co je podle jednoho ještě únosné, může druhému připadat jako nesnesitelná trýzeň.
V USA proto běží projekt PROMIS (Patient Reported Outcome Measurement Information System - pacienty reportovaný informační systém měření výsledků), jehož cílem je vytvořit jednotný jazyk pro hodnocení kvality života pacienta.
Jak vyjádřit smutek?
Americký Národní institut zdraví se tak rozhodl podpořit lékaře Davida Cella ve zkoumání jazyku deprese, bolesti, úzkostných pocitů a únavy.
Současný stav podle autora projektu trochu připomíná babylonské zmatení jazyků - lékaři, vědci i pacienti využívají každý jiných měřítek a vzájemně se velmi obtížně domlouvají.
Nikdo netuší, co znamená například hodnota deprese 28, protože běžně nepoužíváme žádná univerzální měřítka.
Problém dosud spočíval právě v tom, že každá skupina vědců klade pacientům trochu jiné otázky, aby změřila, nakolik intenzivní nepříjemné pocity jsou. Proto může být pacient s těžkou depresí či krutou bolestí zařazen jedním týmem vědců do zcela jiné skupiny, než by ho zařadil jiný tým.
Měřítko neexistuje
Kvalitu života pacienta ale není možné měřit rentgenem, cétéčkem ani výsledky laboratorních vyšetření.
Protože pacienti při vyjadřování bolesti "nemluví jednotným jazykem", nemohou vědci a lékaři vzájemně porovnat výsledky studií. Ty pak zůstávají oddělené jako kousky skládanky, kterou se nikomu nedaří složit dohromady.
Jsou bolesti tak silné, že vám zabraňují vyložit nákup z auta? Jste natolik unavení nebo v depresi, že nemáte sílu ani chuť zajít s přáteli na oběd? Podobné otázky lékaři často kladou, aby zjistili, zda nová léčba přináší nějaký užitek.
Někdy stačí překvapivě jednoduché otázky jako "Myslíte si, že se váš život díky léčbě zlepšil?". A dokud lékaři nevymyslí jednotnou terminologii, musíme si s posouzením závažnosti svého stavu vystačit sami. Klíčem může být právě odpověď na otázku, zda je náš stav ještě snesitelný.
>
