reklama
 

Jak chránit svou psychiku: Naučte se to a budete šťastnější

Jsme to, co máme v hlavě. Čím víc poznáme své myšlenky a co je za nimi, tím lépe se dokážeme zorientovat ve svých přáních, představách i strachu.

Foto: iStock

Možná jste už o těchto principech slyšeli, třeba pro vás ale budou úplnou novinkou. Psychika je složitá a myšlenky ovlivňují náš život víc, než jsme někdy ochotni si připustit. 

Psychologická obrana má za cíl chránit naše já, abychom byli v rovnováze a nezažívali příliš pocitů úzkosti, selhání nebo viny či studu. Někdy je ale takového zdravého sebeklamu příliš a zavede nás na scestí.

Odmítání

Terapeutovi pacienti často vypráví, že se ve vztazích s partnerem nebo rodiči cítí nepochopeni a osamoceni. Ale stačí nahlas pronést "Takže si připadáte nemilovaní a odmítaní" a vtom to začne dotyčný nebo dotyčná odmítat. Takhle zjednodušeně funguje psychologická obrana, která nás má uchránit od prožívání bolesti. Obranný mechanismus si bere otěže naší mysli ve chvíli, kdy zažíváme obzvlášť nepříjemné události. Například se nedokážeme smířit se smrtí blízkého člověka, celá událost nám připadá jako sen.

Vytěsnění

Pokud si nedokážete vzpomenout na nějaké období ve svém životě, je možné, že se během této doby stalo něco, co vás hluboce ranilo. Často se lidé nedokážou rozpomenout třeba na období od druhé třídy do puberty. Jako dospělí zas vytěsňujeme to, co nám způsobuje pocity viny. Například pokud někoho zraníme, rádi předstíráme, že se vlastně nic nestalo. Ale emoce se vygumovat ani schovat pod postel nedají, takže břímě viny na sobě neseme stále a stojí nás to hodně sil.

Projekce

Druhým připisujeme to, co nás obtěžuje na sobě samých. Často ukazujeme prstem třeba na ty, kteří podle nás příliš nahlas říkají svůj názor, riskují nebo se rozhodnou změnit svůj život. To o nás říká, že toužíme sami po změně, kterou máme strach udělat.

Identifikace

Přisvojujeme si cizí já, napodobujeme druhé, jejich styl života nebo zevnějšek. Tenhle mechanismus získáváme v dětství, kdy dítě kopíruje rodiče, aby se naučilo nejrůznějším návykům. V dospělosti se chceme identifikovat s někým zajímavým, úspěšným. Pokud nedůvěřujeme vlastnímu vkusu, zhlížíme se v nějaké celebritě. Skrýváme sami sebe za osobnost, kterou vnímáme jako autoritu.

Regrese

Chceme se vrátit v čase tam, kde jsme se cítili bezpečně. Takhle se chovají starší sourozenci, když rodiče domů přinesou miminko z porodnice. Najednou se čtyřleté dítě začne počurávat, vyžaduje dudlík a podobně. Dospělí, kteří tuhle obranu prožívají, se zase takhle chovají během nemoci: vyžadují pro sebe péči a starost.

Přemístění

Pozornost věnujeme něčemu jinému, než co nás například rozladilo. Typický je rodič, který se zlobí na dítě, ale ve skutečnosti ho naštval šéf v práci. Nebo se chceme rozejít s partnerem, ale nedokážeme takový krok udělat. Najednou se nám rozjede fobie z létání, pavouků nebo uzavřených prostor.

Ačkoliv se zdá, že psychologické obrany mají za cíl psychiku ochránit, zároveň jí škodí. Děláme chyby, protože nám podvědomě vládne bolest a strach, které se skrývají v nevědomí. Pouze pokud si svůj problém připustíme a utkáme se s ním, můžeme být svobodní.

Vloupání na přehlídkové molo. Pařížskou komičku vykázala až Gigi Hadid | Video: Reuters/AP
reklama
reklama
reklama