Mládí pryč a do důchodu ještě dál, než dřív? Říká se tomu krize středního věku a nejde jen b mýtus současné doby, ale o odraz reálné životní etapy ,jako je třeba puberta. Jak ji přežít a neutopit se v chmurách?

V současném světě, v němž panuje kult mládí,  přibývající roky nejsou zdrojem obdivu a úcty, ale spíš obav a depresí.  Přesto odborníci tvrdí, že jde jen o přechodný jev, který brzy pomine - alespoň po psychické stránce.

Štěstí ve  tvaru "U"

Fakt, že krize středního věku není mýtus, ověřili britští ekonomové studií, kterou prováděli v 71 zemích celého světa. Zjistili, že "křivka štěstí" má tvar "U". To znamená, že ve 20 letech jsou lidé plni optimizmu, radostných plánů do života, intenzivně prožívají pocit vlastní výlučnosti a štěstí. Tyto pocity však postupně opadávají a v průměru kolem 45. roku se dostávají na "celoživotní minimum" - v USA je to průměrně v 44,5 letech,  v Evropě v 47 letech.

Tento jev je podle britských vědců, profesorů Davida G. Blanchflowera a Andrewa Oswalda, nezávislý na sociálním postavení, majetku, rodinném stavu či pohlaví. Podle odborníků jde o zákonité a náročné období ve vývoji a zrání jedince mezi 35 a 50 lety, k jehož překonání neexistuje univerzální návod.

Nic není, jak být mělo?

Podle americké psycholožky Susan Nolen-Hoeksema si lidé kolem čtyřicítky uvědomují, že je dosažené úspěchy netěší tak, jak si od nich slibovali, případně že nestihnou dosáhnout toho, co si předsevzali. Uvědomují si, že život je konečný, mnohé bolestně zasáhne úmrtí rodičů, nebo dokonce vrstevníků. "Jinak je tomu pouze v rozvojových zemích, kde lidi trápí mnohdy jiné, životně důležité otázky," dodává profesor Blanchflower.

Britští autoři výše citované studie však na základě svých poznatků předpovídají lidem přece jen optimistickou perspektivu: Po padesátce se křivka zvedá a po šedesátce lidé opět prožívají šťastné období.

Ženy zvládají krizi lépe

Americká novinářka, spisovatelka a lektorka Gail Sheehy sbírala podklady ve svých diskuzních skupinách po celých USA. Na jejich základě napsala knihu , která česky vyšla pod názvem Průvodce dospělostí. Píše v ní, že střední věk a jeho krizi ženy zvládají lépe.

"Většina žen po 35. roce pociťuje stále větší pohodu při zvládání svých vícenásobných rolí. Muži naopak pociťují stále větší nevyváženost. Mnozí z nich zápasí s tím, co znamená být mužem v dnešním světě... Jedna identita je dnes slabinou, dělá lidi zranitelné při náhlé změně osobních nebo pracovních podmínek."

Úskalí i šance

Český pedopsychiatr prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc., ač je svou profesí zaměřen na psychiku dětí, věnuje se i starší generaci. Se svými kolegy napsal knihu Krize středního věku - úskalí a šance (Portál 2006). Píše v ní například:

"Připustit si, že procházíme obdobím, kdy nás dosažení toho, po čem jsme toužili, neuspokojuje, či dokonce fakt, že místo období očekávané stability čelíme krizi, je pro řadu lidí destruktivní. Podvědomé obranné mechanismy zpravidla nedovolují podívat se pravdě do očí. Často se tak zdánlivě potýkáme s nejrůznějšími typy potíží, úzkostmi, depresí či vztahovými problémy, za kterými však stojí společný "nepřítel" - záludně se schovávající krize středních let."

Podle profesora Hrdličky existují tři způsoby, jak se vypořádat s krizí středního věku

1. Optimizmus: Jít stejnou cestou jako dříve a vydržet v nezměněné intenzitě. Vsadit na to, že máme dost sil, abychom krizi porazili, nebo na to, že krize odejde časem sama.
2. Přizpůsobení: Jít stejným směrem, ale ne stejnou cestou jako dříve - zvolnit tempo a zmírnit nároky. Dát větší prostor prožitkům namísto výkonnosti, relaxaci namísto sebepřemáhání a osobním koníčkům namísto nových pracovních záměrů.
3. Nová šance: Využít druhé poloviny života jako příležitosti k radikální změně, ať už povahy konkrétní (změna profese, rodinných poměrů, realizace odkládaných zájmů, nové místo či země pobytu) nebo duchovní.

Poledne života

"Neexistuje univerzální optimální řešení a všechna tři možná řešení jsou rovnocenná. Záleží na našem temperamentu, schopnostech, motivaci, nezdolnosti a životních zkušenostech, jakou cestu si vybereme," píše ve své knize M. Hrdlička.

Zakladatel analytické psychologie, švýcarský lékař Karl Gustav Jung k tomu napsal:  "Čtyřicítka je věkem životního poledne, vrcholem kopce, na jehož úpatí se začíná zřetelně rýsovat silueta krematoria...", ale vzápětí dodává: "Cílem zrání je nalézt smysl a potěšení v oné nadcházející poklidné části dne, prozářené sytými paprsky zapadajícího slunce, v tom uvolněném sestupujícím tempu."

Řešte to!

Český psychiatr MUDr. Petr Hrubeš zase s oblibou tvrdí, že po čtyřicítce začíná život na dobu určitou. Připomíná, že krize středního věku je zákonitá a náročná fáze "psychologického přechodu" v období mezi 35. a 50. rokem života. Více ji trpí a prožívají ji muži. Stává se zdrojem vleklé "farmakorezistetní" depresivity a ztráty sebeúcty.

Podle něj může být spojena (častěji u mužů) se sebedestruktivním postojem a chováním, jako je alkoholizmus, kouření, abúzus léků na úzkost či usínání, nebo nezdravá životospráva. Doktor Hrubeš radí, že správnou volbou je návštěva u psychiatra.

Ten může nabídnout skutečnou léčbu, která spočívá v psychoterapii nebo antidepresivech. Odborná pomoc také zabrání samoléčbě. Ta v podobě alkoholu nebo léků na úzkost či spánek obvykle napáchá víc škody, než  užitku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

8 x o depresi: Příčiny i následky, které neznáte

Pozor na zákeřné "kamarádky": Zlikvidujte je!

Dvě třetiny žen mají problém se sexem. Málokteré to vadí

Vstoupit do galerie | 8 8 věcí, které vám ničí sex