Jak vyřešit složitý vztah s matkou: Jde to i bez výčitek a obviňování
I když už dávno nejsme děti, jsme s matkou stále svázani silným poutem. Někdo vzpomíná na lásku a podporu, jiný se nemůže stále vyrovnat s křivdou a bolestí. Právě tyto emoce pak překáží navazovat blízké a funkční vztahy. Pomohlo by, kdybychom si s matkou o svých negativních emocích promluvili.
Často o neschopnosti navazovat vztahy, cítit se sebevědomá nebo mít jednoduše ze života radost hovoří takzvané dokonalé dcery. Poslušné holčičky, na které se maminka zlobila, když přinesly domů jinou známku než jedničku.
Je ale jen na nás samotných, zda se rozhodneme s matkou o svých pocitech promluvit. Zároveň je ale potřeba pamatovat na to, že po takovém rozhovoru mohou být už tak složité vztahy ještě zamotanější.
"Uznej, žes mi ublížila"
Prahneme po tom, aby matka přiznala, že se k nám nechovala dobře, když nás nikdy neobjímala, srovnávala s ostatními dětmi a kritizovala za každou hloupost. Málokdy ale taková konfrontace s vašimi pocity přinese kýžené ovoce, protože by matka musela přistoupit na to, z čeho ji obviňujete. Ona mohla situaci vnímat úplně jinak, třeba tak, že konala ve vašich nejlepších zájmech. Psychiatr Radkin Honzák v jednom rozhovoru prozradil, že když se ho pacient ptal, zda ho "maminka vůbec neměla ráda", tak mu odpověděl: "Ale měla. Myslela to dobře, ale dělala blbě."
Metoda třetí židle
Tíží vás nevyřčené pocity vůči matce? Než s ní skutečně promluvíte, můžete se o takovém rozhovoru pobavit s psychologem. Nastíní vám variantu, co taková debata přinese. Vyzkoušet také můžete metodu "třetí židle", která se používá v gestalt terapii. Představujete si, že na židli sedí vaše matka, pak si sedne na tu židli a jakoby z její pozice mluví se sebou. Taková technika pomůže lépe pochopit druhou stranu, nevyřčené pocity a obavy.
"Ty mi vůbec nerozumíš"
Vztah mezi rodičem a dítětem je nejbližší, ale zároveň nejkomplikovanější. Často se opakuje scénář, že dospělá dcera potřebuje s matkou otevřít nějakou bolestivou situaci ze svého dětství nebo dospívání, ale ta jako by vůbec nerozuměla, o čem je řeč. Pokud matka nedokáže vést dialog a na konfrontaci s vašimi emocemi reaguje pláčem nebo obviněním, že jste sobec, protože ona pro vás dělala první poslední, nemá smysl s ní takovým způsobem mluvit. Navíc se po takovém rozhovoru budete cítit ještě opuštěněji než dřív. V takovém případě vám víc než konfrontace s matkou pomůže citlivý a empatický psychoterapeut. Pamatujte také, že předělat stárnoucího člověka, který se postupem času více uzavírá do sebe, je totiž nemožné.
Netýká se to jen vás
Na toto téma teď vyšla kniha s výstižným názvem Temné matky a jejich dcery autorek Lucie Jandové a Dany Kaplanové. Dva roky tyto autorky sbíraly příběhy žen, které mají napjatý vztah s mámou. Takových žen je překvapivě mnoho. V dětství toužily po lásce, pochopení, něze. Marně. Se svým zraněním bojují celý život a stydí se o něm mluvit. Trápí se i v dospělosti, ačkoli jsou často krásné, úspěšné a samy už přivedly na svět další generaci. Místo lásky a přijetí jim matky věnovaly věčnou kritiku, snižování zásluh a konkurenční boj. Představa lásky pro takové dcery zůstala deformovaná, a podle toho vypadají i jejich další vztahy. Pomocí rad psychologů a terapeutů, ale i přes pohádky, mýty a archetypy se autorky pokusily najít řešení, jak z temného žaláře odmítané a nemilované dcery vyjít ven. Více na www. jandova-lucie.cz.
