6 důvodů, proč nejdete k psychologovi, i když ho možná potřebujete
Řada z nás si pořád myslí, že navštívit psychologa nebo psychoterapeuta je známkou toho, že jsme slabí nebo snad duševně nemocní. Na vypovídání přece stačí kamarádky, tak o co jde. Jenže na všechny problémy přátelé nestačí.
O psychoterapii panuje stále hodně předsudků, alespoň v našich zeměpisných šířkách. Mladší generace ve větších městech s tím zas takový problém nemá.
Pokud jste ale vyrostli během socialismu, kdy jít k psychiatrovi nebo psychologovi znamenalo velké selhání, pravděpodobně pro vás pravidelné terapie u odborníků nebudou úplnou samozřejmostí. Je to stále pro mnohé lidi tabu, kolem něhož panuje spousta mýtů, kterým více méně věříme.
1. mýtus: Vše zvládnu sám/sama
Samozřejmě, jste to pouze vy, kdo se má rozhodnout, zda navštíví ordinaci psychoterapeuta, či nikoliv. Co ale potřebujete vědět, je, že rozebírání problémů s odborníkem nebo samostatně jsou dva rozdílné procesy. Psychoterapeut neurčí za vás, co je váš problém, ani neporadí, co přesně dělat. Naučí vás něco mnohem cennějšího, a sice jak si v sobě natolik "uklidit", abyste si uměli efektivně pomoct skutečně sami.
Tak proč byste to nedokázali bez druhého člověka, ale prostřednictvím knihy nebo třeba videa na YouTube? Je to kvůli tomu, že během velkého stresu, napětí a problémů nám sebeobranné mechanismy psychiky brání vidět celou perspektivu života. Odborník na duši nám také pomůže znovu prožít situace, které nás formovaly a způsobily nám bolest. Díky jejich zpracování už nás v současnosti neruší a můžeme se posunout dál.
2. mýtus: Psychoterapie není věda
To samozřejmě není pravda. Nejenže existují výzkumy, které dokazují, že když sdílíme svá minulá traumata, můžeme se z nich uzdravit, ale pracovat na svých problémech s psychologem také pomáhá lidem bez rozdílu věku, pohlaví nebo kultury. Někdo si myslí, že na nemoci pomáhají jen léky, ale proti tomu stojí vědecké experimenty, které potvrzují, že například psychodynamická terapie pomáhá pacientům s depresí během její první ataky stejně efektivně jako léky. Psychoterapie je velmi účinnou podporou psychofarmak a dohromady mohou tyto dvě složky pomoci překonat i velmi složité psychické rozpoložení.
3. mýtus: Nepotřebuju psychoterapeuta, mám přátele
Ačkoliv vás terapeut poslouchá s trpělivostí nejoddanějšího kamaráda, jeho pozice je úplně jiná. Nejste přátelé, nebude o vás nic vyprávět dalším lidem. Výjimkou je supervizor psychoterapeuta, ale k tomu se dostane obraz klienta bez detailů, díky kterým by mohl vaši identitu třeba odhalit.
Na svého psychologa se můžete bezpečně naštvat, odhalit mu i tajemství, za které se šíleně stydíte, a váš život to nijak negativně neovlivní, protože terapeut není do dalších vrstev vašeho bytí nijak zapojen. Kvůli tomu platí pravidlo, že psychoterapeut nemůže konzultovat vaše příbuzné, partnery, sourozence nebo děti. Pokud vás přijal coby klienta, nesmí s vámi navázat žádný jiný vztah než čistě terapeutický.
Rozdíl mezi přítelem a psychoterapeutem je samozřejmě také v jeho znalosti lidské psychiky a vytvoření naprosto bezpečného prostředí na terapii. Během dlouhodobé terapie uvidíte na sobě postupné změny. Jak odlišně od doby dřívější budete reagovat na nové lidi ve svém životě i jak budete vnímat dosavadní vztahy. Terapie může být určitým tréninkem pro nové vzorce chování.
4. mýtus: Nejsem žádný slaboch, proto nepůjdu na terapii
V naší společnosti je oslavováno hrdinské chování, kdy máme zatnout zuby a příkoří vydržet. O problémech duše by to ale platit nemělo. Zlomenou nohu si také nechcete zasádrovat sami a nebudete považovat na slabošské, když půjdete na rentgen. V případě, že budete následovat představu o tom, že těžkosti se mají snášet potichu, a nikoho s ničím neobtěžovat, jen ignorujete své potřeby. To vás skutečně bude stát hodně sil, které pak nemůžete věnovat tomu, abyste složitou životní situaci vyřešili. Přístup, že musíte život hlavně přežít, se dá aplikovat v případě katastrofy, války, krize. Pro běžnou, komfortní každodennost je ale absolutně nežádoucí.
Před nikým se také nemusíte zodpovídat, pokud na terapii chodíte. Je to výhradně osobní věc každého z nás.
5. mýtus: Psychoterapeut ze mě bude jen tahat peníze
Hned na začátek je potřeba ujasnit si, že etika práce psychoterapeuta takový přístup přímo zapovídá. Psychoterapie je vzájemná dohoda, kdy terapeut začne pracovat pouze poté, co jej o to klient sám nejprve požádá. Nemůžete například na terapii přihlásit své dospělé dítě, partnera nebo kamaráda.
Složité může být terapii ukončit. Často máme chuť to udělat ve chvíli, kdy se zhoršují vztahy s naším okolím, což ale mnohdy znamená, že se konečně začíná něco dít, věci se dávají takříkajíc do pohybu. Jenže my se podvědomě změnám bráníme, byť jsou vztahy nefunkční. Terapeut bude klientovo přání ukončit terapii respektovat, ale vysvětlí mu, proč právě teď není ten nejlepší čas pravidelná sezení ukončit.
6. mýtus: Už jsem na terapii byl/a, vůbec mi to nepomohlo
Pocit, že nám někdo nerozumí, je velmi tíživý a špatně se popisuje. Je to kombinace osamělosti, někdy naštvání, opuštění. Je velmi bolestivé, když se vydáme na terapii, kde máme najít člověka, který je školený na to, nám pomoct. A místo toho se cítíme absolutně nepochopení. Pokud už máte s psychoterapeutem negativní zkušenost, může to být překážkou k tomu, abyste vůbec této metodě dali šanci. Co se vlastně stalo, pokud jste si s psychoterapeutem neporozuměli? Možná jste si nesedli lidsky, což je samozřejmě normální. Možná narušoval vaše hranice a nechoval se zcela profesionálně.
Jak poznáte dobrého odborníka?
Jako v každé profesi najdete i v psychoterapii skvělé odborníky, ale i osoby, které by měly raději dělat něco jiného. Jak poznáte, že jste se ocitli u špatného terapeuta? Především si s ním/ní nemůžete promluvit otevřeně, upřímně říct své výhrady. Naprosto nepřístojná jsou prohlášení typu: "Pokud teď z terapie odejdete, potáhnou se s vámi problémy celý život." Nebo: "Hodně mě zklamete, když ke mně přestanete chodit." Psychoterapeut také musí respektovat vaše pocity a netrvat na tom, abyste v momentě, kdy on chce, hovořili o bolestivých tématech. Nesmí ignorovat váš strach a bolest, když se vyhýbáte pro vás náročným tématům.
Jestli čas od času o návštěvě psychoterapeuta přemýšlíte, ale nechcete opakovat stejnou chybu, můžete zkusit najít jiného specialistu. Třeba vyměnit samotný způsob hledání: místo osobního doporučení hledat na internetu nebo naopak. Sepište si také, co vám na předchozím terapeutovi nevyhovovalo, a dejte si dohromady to, co potřebujete. Například "Je pro mě důležité, aby na mě nikdo v terapii netlačil" a podobně.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
