Zdaleka ne každá žena odpovídá - alespoň ve svých očích - ideálu současné krásky, přesněji řečeno modelkám z fotografií. A ačkoliv je všeobecně známo, že takový typ obrázku je často upravený právě k obrazu poměrně nereálnému, nechávají se tyto "obyčejné" ženy a dívky přesto vláčet myšlenkami na svou nedokonalost.

Je to smutná skutečnost a jasná daň pokřiveným pohledům na ženské tělo. Přirozenost jde stranou a v očích mnoha mužů, ale překvapivě možná ještě většího počtu žen je krásná žena synonymem pevných ňader, štíhlého pasu s vypracovanými břišními svaly, vyšpuleného zadečku a plných rtů. 

Jste-li alespoň trochu rozumná "obyčejná" žena, dokážete zřejmě najít zdravý pohled na své tělo i problematiku zdánlivé dokonalosti. 

Každá žena je neopakovatelný originál

A ať to zní jakkoliv otřepaně, věřím, že každá žena je krásná nějakým svým originálním způsobem. Navíc - možná už jste někdy zaslechly názor nejednoho muže, že z jeho pohledu přitažlivější než superštíhlá modelka s dokonalým tělem i make-upem je mírně zakulacená kolegyně z práce, co se umí skvěle obléknout - adekvátně postavě - a náležitě své (ne)dokonalosti nosit. 

Jsem skálopevně přesvědčená, že krása spočívá především v přirozenosti a opravdovosti. Ne ve stylizovaných pózách a naučených gestech.

Krutá daň kultu štíhlosti

Bohužel jednou z nebezpečných daní nátlaku na štíhlost a dokonalost v tom nejextrémnějším slova smyslu jsou civilizační choroby - poruchy příjmu potravy - s názvem mentální anorexie a bulimie. Pokaždé je ještě něco v pozadí, aby nemoc mohla propuknout, ale spouštěčem jsou nereálné představy o lidském těle.

Jde vskutku o psychické nemoci, projevující se pokřiveným pohledem na fyzickou krásu a zejména na proporce vlastního těla. Jídlo je z jejich pohledu nepřítel a projev slabosti; svým způsobem pak nemocné (v naprosté většině dívky) pohrdají každým, komu chutná.

  Extrémně nízké porce jídla a následné tvrdé cvičení jsou typickými projevy mentální anorexie.

Jde o neskutečný psychický a následně i fyzický propad a podlehnutí přesvědčení, že jíst rovná se slabošství. Zejména pak u dívek trpících mentální anorexií. Jejich denní porce jídla může být například polovina jablka, plátek okurky a mrkev… 

Mentální anorexie

Anorektičky jsou také po čase mnohem snadněji rozeznatelné než dívky trpící bulimií (vynucené zvracení bezprostředně po pozření obrovského množství potravy).

Extrémní hubenost, tenká pleť, viditelné žíly, často řídnoucí vlasy, netečný výraz. Kvůli jejich vyhublosti je jim často zima, proto i v létě mnohdy vrství oblečení. Aby zakryly svou vyzáblost, nosí pak v chladnějším období několikero vrstev, klidně dvoje legíny pod kalhoty, volnější věci a podobně.

Potíž je v tom, že pokud se jim nedostane včasné pomoci, propadají se hlouběji do divokých vln mentální anorexie a v extrémních případech končí jejich krátká životní cesta smrtí kvůli celkovému selhání organismu. 

Často totiž ke svému nejídlu nezdravě sportují a vyčerpávají svůj organismus zcela fatálním způsobem.

Jak nepřibrat o dovolené, a přitom si užít jídlo číst článek

Životní styl

Bulimie

Bulimičky jsou rozeznatelné hůř. Netrpí-li kombinací obou chorob (i to je možné), nebývají tak vyhublé. Nápadné ovšem je ohromné množství jídla, které jsou schopné spořádat na posezení. Nacpou se čímkoliv, střídají chutě, míchají nemožné. Následně odcházejí na toaletu, kde vše zase vrátí záchodové míse. 

Kromě vyčerpání z dlouhodobého častého zvracení a nezdravého přístupu ke stravování se jim záhy začnou kazit zuby (kvůli agresivním žaludečním šťávám), bývají opuchlé v obličeji a utrácí ohromné sumy peněz za jídlo. Anebo vybílí ledničku a veškeré zásoby doma - žijí-li s rodiči - a jsou schopné i tu a tam něco ukrást.

Jídlo je zkrátka zcela ovládá a obě skupiny děvčat se časem v myšlenkách zabývají pouze jídlem. 

  Jedná o problematiku, kde spolu mimořádně intenzivně souvisí problémy duševní s problémy tělesnými.

Včasné rozpoznání je základ úspěchu

Rodiče, kteří mají podezření na to, že pokud jde o stravování jejich dcery, není něco v pořádku, by celou situaci neměli podcenit a měli by okamžitě reagovat. Čím hlouběji se dívka do nemoci potopí, tím hůře se z ní dostává.

V podstatě jde o psychickou chorobu ne zcela vyléčitelnou, podobně jako alkoholismus nebo jiný druh závislosti, protože určitá stopa po nevyřešeném vztahu s jídlem zůstává. I "vyléčená" anorektička či bulimička bude na svou postavu a stravování více či méně citlivá i po absolvování léčby.

Úskalí v budoucnu

Navíc jsou časté i recidivy, dívky se v nemocnicích - na specializovaném psychiatrickém oddělení - ocitají opakovaně a následně je jim doporučeno navštěvovat i léčebně zaměřené skupiny (opět podobně jako u alkoholiků či drogově závislých). 

  Mentální anorexie totiž v nejzazších důsledcích může znamenat i smrt...

Jde o začarovaný kruh, ale cesta ven existuje. Nejvíc práce je však na dívce samotné, protože bez její vůle vyléčit se to nemůže fungovat. Rodiče i lékaři se mohou stavět na hlavu, ale pokud je mladá žena přesvědčena, že je se svým tělem a stylem života vlastně spokojená, je cesta ke zdraví trnitá a mnohdy neprůchodná.

I za cenu neplodnosti, trvalé invalidity a předčasné smrti…