reklama
 

Interrupce: Jak se s ní vyrovnat? Psycholožka radí on-line!

Jak se psychicky vyrovnat s prodělanou interrupcí nebo samovolným potratem poradí Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková, která bude hostem u nás v redakci ve čtvrtek 17. června mezi 13. a 14. hodinou. Její motto zní: Každá žena po interrupci má právo na pomoc a pochopení.

Vladislava Bartáková vystudovala na Univerzitě Karlově v Praze jednooborově sociologii a psychologii. Je členkou Českomoravské psychologické společnosti. Pracuje v Poradně pro ženy v tísni Aqua vitae, kde se věnuje převážně terapeutické práci se ženami trpícími postabortivním syndromem. Odborně se zaměřuje na krizovou intervenci a terapii traumatu - zvláště následků interrupce. Na katedře psychologie FF UK dokončuje disertační práci v oboru sociální psychologie. Žije v Praze, je vdaná a má tři syny.

"Bolest po interrupci je oprávněná. Před zákrokem nikdo netuší, s čím se bude muset vyrovnávat: pocity viny, smutek, depresivní stavy, potíže se spánkem a „energií“ vůbec, neshody v partnerství, snaha tomu všemu uniknout... Někdy má člověk pocit, že z toho není cesta ven. Každá žena po interrupci má však právo na pomoc a pochopení okolí. A také má šanci, že své trápení přemění v naději na dobrý a smysluplný život," podotýká Vladislava Bartáková.

Poradna Poradna Aqua vitae poskytuje bezplatné poradenství a pomoc zejména těhotným ženám v tísni. Mnoho žen ji oslovuje právě kvůli tzv. postabortivnímu syndromu. Laicky řečeno: nemohou se psychicky vyrovnat s prodělanou interrupcí nebo samovolným potratem.

Zodpovězené otázky

Otázka: Považujete interrupci za zabití?
Autor: viki | 16.6.2010 12:08

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Děkuji za přímou otázku, Viky. Filosofie - nefilosofie: mně stačí dívat se na bolest žen po interrupci: trápí se snad kvůli odstranění kusu tkáně anebo kvůli ztrátě dítěte? A v terapii pomáhá postupné navázání vztahu k dítěti. Nijak nepomáhá, kdybych jí v terapii říkala, že "to nic nebylo". To je pro mne podstatné - ano, při interrupci přichází žena o dítě.

Otázka: Dobrý den! Ráda bych věděla, jestli je samotný zákrok bolestivý, případně jestli při něm mohou nastat nějaké komplikace. Děkuji, Jitka
Autor: Jitule | 16.6.2010 14:56

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Jitko. Ptáte se na bolest při zákroku a případné komlikace: zákrok se provádí v narkóze a předcházejí mu běžná předoperační vyšetření. Při zákroku je nutné mechanicky roztáhnou děložní hrdlo a následně je z dělohy různými technikami dítě - chete-li „obsah dělohy“- vyňato (odsátím, kyretáží) Pokud jde o důsledky tohoto krajního řešení, zdravotní následky jsou naštěstí pouze ojedinělé (protržení dělohy kyretou, poškození děložního hrdla, infekce a zjizvení dělohy, následná neschopnost donosit dítě). Mnohem častější jsou ale následky psychické a psychosomatické. Umělé ukončení těhotenství je totiž vždy velkým zásahem do života a zkušenost z naší poradny ukazuje, že následky si ženy často nesou po celý život. Musí se vyrovnávat například s pocity viny, s poškozenou sebeúctou, opakujícími se vzpomínkami na nenarozené dítě, s narušeným vztahem k dalším dětem, s depresivními stavy, nebo s partnerskými potížemi a sexuální problémy. Každý reaguje jinak a, obrazně řečeno, řetěz se přetrhne tam, kde je nejslabší: někdo reaguje více psychosomaticky, někdo vztahově. Někdo endokrinními potížemi, jiný děsivými nočními můrami a poruchami spánku. Pro komplex psychických a psychosomatických potíží způsobených ukončením těhotenství má medicína odborný název - postabortivní syndrom. Jsou ženy, které se probírají z narkózy pláčem...

Otázka: stává se, že si ženy občas interupci před zákrokem rozmyslí.(třeba těsně před zákrokem) Setkáváte se i s těmito ženami?
Autor: kaia | 16.6.2010 14:56

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Kaio. Znám i ženy, které ze sálu utekly. Byla to pro ně velká zkušenost. Naprostá většina žen tam ale zůstane - i když třeba cítí, že tam přeci jen být nechtějí. Když pak o tom mluví, říkají, že se cítily jako tělo bez duše, jako stroj, kterým bylo pohybováno, byly bez síly odporovat. Jakoby se to celé odehrávalo bez nich.Tělo reagovalo na přemíru negativních a matoucích pocitů tím, že se od nich odřízlo. Pak už ale nebylo kde brát energii na to ještě zavčas odejít.

Otázka: myslím, že ženy na zárodek a nechtěné těhotenství nehledí jako na "dítě". Nebo máte jiné zkušenosti?
Autor: tina | 16.6.2010 15:03

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Tino. Pro někoho, kdo prochází martiriem rozhodování, je takové interpretační odkročení pochopitelnou obranou, která usnadňuje udělat něco, co by jinak bylo jen s těží proveditelné; a následně to také pomáhá nést tíhu zákroku a viny. Je však otázka, jak dlouho je taková obrana účinná. Klientky mně říkají, že často selhává v čase ne/narození dítěte nebo prostě, když vidí těhotnou maminku nebo miminko v kočárku.

Otázka: Myslím si, že smutek z interupce neni na miste. Nikdo matku k interupci nenuti, muze dite porodit a dat k adopci. Me zemrelo dite po porodu, tomu rikam smutek!
Autor: M | 16.6.2010 15:08

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, M. Děkuji za Vaši poznámku. S porozuměním vnímám tíhu, kterou si nesete a chápu, že pro interrupci nemáte pochopení. Jde to jakoby proti logice, aby byly ženy po zákroku smutné, když se „samy rozhodly“. Jenže situace před interrupcí je všechno jiné než svobodné rozhodnutí. Ženy jsou ve stresu, pod tlakem okolí - nikoli, že je nikdo nenutí - a jsou zoufalé. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Může Vám to připadat zvláštní, ale i je provází veliká bolest po ztrátě miminka a navrch ještě boj s vlastní vinou a nenávist k k sobě a k těm, kteří jí jít na interrupci donutili nebo jí nepodpořili v jejím pocitu tam nejít. Váš smutek je na místě a je pochopitelný. Smířit se se smrtí miminka je obzvláště těžké, protože čas, který jste s ním strávili, byl tak krátký. Pokud byste Vy sama cítila, že s tím potřebujete pomoci, můžete se obrátit na naši poradnu www.linkapomoci.cz nebo si vyhledejte projekt Prázdná kolébka občanského sdružení Dlouhá cesta. Doporučuji k přečtení také text: http://www.dlouhacesta.cz/cz/leve-menu/prvni-pomoc/prectete-si/prazdna-kolebka-zlomene-srdce-deborah-l.-davis-ph.d./c342

Otázka: Dobrý den, setkala jsem se zblízka s naprosto opačným případem, než s jakými se většinou potkáváte ve své praxi Vy. Má kamarádka kdysi neplánovaně otěhotněla a dítě nechtěla, přestože byla vdaná a okolí to od ní očekávalo. Nechtěné těhotenství u ní vyvolalo naprosto neuvěřitelné fyzické i psychické obtíže - kromě toho, že jí bylo špatně od žaludku, nemohla jíst, třeštila jí hlava a třásla se slabostí, se přidaly deprese a nervozita střídané záchvaty hysterie a bezdůvodného pláče, doslova se "zbláznila", změnila se k nepoznání. Evidentně se její organismus těhotenství bránil všemi dostupnými prostředky. Rozhodla se pro interupci, po které se jí okamžitě ulevilo a rychle se vrátila do normálu. Po dítěti později nikdy nezatoužila, zůstala bezdětná a je tak spokojená. Je více takových případů a jaké je pro ně vysvětlení? Děkuji a přeji hezký den.
Autor: Dana | 16.6.2010 15:43

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Dano. Ano, tělové reakce na těhotensví mohou být i tohoto druhu. P9šete, že se její tělo bránilo. Otázkou je, čemu se organismus Vaší kamarádky bránil a kde v její životní historii najít k takovéto obraně klíč. Tuším tam v pozadí téma narušených hranic a pošlapání ženství. Můžete to brát jako fantazii, ale ta tělová reakce vypadá jako typické postrauma. Pokud by se při podobném průběhu chtěla na někoho obrátit, našla by pomoc v jakémkoli centru krizové intervence nebo třeba v naší poradně: www.linkapomoci.cz .

Otázka: Dobry den, povazuji za velmi zasluzne, co delate a ze se starate o zeny, tere prozivaji nebo prozily postabortivni trauma. Jen mi, prosim, vysvetlete, proc se o teto veci nemluvi vice - myslim tim skutecnost, ze zenu toto trauma velmi pravdepodobne caka. Proc nejsou treba i na klinikach, kde jim je interupce provedena, nebo v ordinacich svych lekaru, vybaveny alespon nejakym letakem, ktery by je, v pripade potreby, odkazoval na nejakeho terapeuta ci psychologa (nebo prinejmensim na nejblizsi centrum krizove intervence) schopneho pomoci jim?
Autor: Hana | 16.6.2010 16:51

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Hano, to je záhada i pro mne. Ženy by pravděpodobně po zákroku nemusely býv v takové panice, v jaké bývají. A alespoň by věděly, co se děje. Nebo by na zákrok vůbec nešly. Možná je to tím, že jako společnost máme ve zvyku znevažovat bolest a rizika, jako bychom doufali, že jejich popřením se jim vyhneme. Absenci podpory při rozhodování a nedostatek informací o následcích interrupce vnímám jako velký nedostatek.

Otázka: Dobrý den, v prvé řadě bych vám chtěla poděkovat, za to, že se o tyto ženy staráte. Chápu, že interupce je (většinou) velmi stresujíci a taková pomoc, jakou poskytujete vy, je velice potřebná. A teď k mému dotazu - zajímalo by mne, jaký je nejčastější důvod, proč se žena rozhodne k interupci (kvůli zdraví, kvůli finančním problémům ...) a jestli k vám chodí ženy samy od sebe nebo je častější, že přijdou až na něčí naléhání.
Autor: mono | 16.6.2010 17:28

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Mono, jsem ráda, že máte pro jejich trápení pochopení. Z řady možných důvodů, z nichž některé uvádíte, výrazně vystupuje absence podpory partnera. Zkušenost z poradny ukazuje, že nečekaně těhotná žena může být například mladá studentka bez vlastního bydlení, ale když jí partner po oznámení těhotenství řekne, „my to spolu zvládnem“, tak jakoby to všechno přestalo být závažné. Pokud jí ale pošle do háje, tak zůstává s tím vším sama a ještě odmítnutá. A protože odmítnutí a zklamaní lidé často paradoxně volí rozhodnutí, které jim ještě více ublíží, rozhodne se pro interrupci. Muži nevědí, jak moc mají svou budoucnost v rukou - jejich nepřijetí a nepodpora v čase rozhodování se samozřejmě podepisuje na vztahu ženy k nim. K druhé části otázky: Ženy k nám chodí až když jsou jejich potíže nad jejich vlastní síly, kdy už ony sami nechtějí „takhle dál“. S naléháním okolí to bývá ošidné, protože lidé v její blízkosti nemývají se ženou trpělivost a místo naslouchání, přijetí a podpory k terapeutické práci slyší ženy často ze svého okolí spíš „tak už toho nech..“, „je to za tebou...“, „nemysli na to!“. To vše je kontarproduktivní a ženě to k traumatu interrupce přidává ještě nepochopení. Stává se ale také, že návštěvu iniciuje partner ve snaze pomoci ženě, vztahu a tím i sám sobě. Prostor ale vždy dávám nejdříve ženě, jejímu příběhu, její bolesti a jejím pocitům.

Otázka: Dobrý den, měl bych otázku. Poznal jsem se s přítelkyní zhruba před rokem s tím že oba jsme měli z předchozího vztahu, po jednom dítěti ve vlastní pěči. Zhruba po 3/4 roce jsme se společně domluvili, že si pořídíme miminko, které jsme si oba přáli a začali plánovat společnou budoucnost. Přítelkyně otěhotněla a měli jsme z toho velkou radost, ale bohužel v pátém týdnu samovolně potratila a od té doby se začala chovat divně. Zhruba po měsíci vyhybání a výmluv mi oznámila, že se se mnou rozchází definitivně a jako důvody uvedla, že by můj syn mohl zkazit její dceru, já že jsem pod její uroveň a že už ke mně nic necítí, že to považuje za znamení osudu atd.. Hrozně mě to bolelo a bolí, protože jsem do našeho vztahu dával jen to nejlepší a po předchozím zklamání jsem ho považoval za životní a i ona mi několikrát v průběhu řekla, že mě nikdy neopustí, protože takového chlapa už by v životě nenašla. Dokonce i její rodina jí to vymlouvala, ale marně. Snažil jsem se to ještě řešit společnou návštěvou psychologické poradny, ale po prvním sezení s psycholožkou se přítelkyně další návštěvě vyhybá i přes to, že tam byla pozvána jen sama. Navíc vím, že se co nejrychleji snaží najít nový vztah. Chtěl bych se zeptat jestli se může v jejím případě jednat o výše popsaný syndrom, popř. jak se chovat, když ona nás uplně ignoruje a jestli je možné vše nějak zvrátit? I přes to všechno ji stále miluji a chtěl bych jí nějak pomoci. Prosím o radu na email [email protected] Děkuji.
Autor: jerry | 16.6.2010 17:37

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, milý Jarry. Děkuji za ochotu s níž se se mnou dělíte o své trápení. I spontánní potrat může být vnímán a prožíván traumaticky a domnívám se, že v životě Vaší partnerky nebyl první traumatickou zkušeností. To by vysvětlovalo její paniku a tendenci utéct po prožité ztrátě. Její odchod bych vnímala jako reakci na ztrátu..., utíkala od bolesti, nikoli na Vás. Při rozchodu Vám musela tudíž říct to nejhorší, co jí napadlo, aby našla sílu odejít. Blíž k rozchodům a chybám při nich a také rady,co byste ještě mohl udělat, najdete v Klimešově knize Partneři a rozchody. Váš osobní dotaz přeposílám na naši poradnu ( http://www.linkapomoci.cz/?a=21 ), odkud na Váš email napíšeme více.

Otázka: Týká se Vaše práce hlavně (nebo pouze) žen, které potratily z objektivně nepřekonatelných důvodů (případné postižení dítěte, otěhotnění po znásilnění, špatný zdravotní stav matky, nízký věk matky....) nebo jde i o ženy, které na potrat šly protože prostě dítě nechtějí. Není mi jasné, proč by to takové ženy měly negativně prožívat, když se sami rozhodly dítě nemít? Způsobují tyto stavy hormonální změny v organizmu?
Autor: Kiki | 16.6.2010 18:10

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Kiki, rozumím Vašemu dotazu a děkuji za něj. Váš dotaz ukazuje totiž na jedno velké nepochopení: žádná z žen, s nimiž jsem o interrupci „na vlastní žádost“ mluvila, Vám neřekne, že šla na zákrok „dobrovolně“, „jen tak“, nebo že „prostě nechce děti“. Jsou při nečekaním těhotenství prostě v situaci, kdy nemají podporu nebo ze svého pohledu na vybranou - a interrupce se v jejich bezradnosti jeví jako rychlé řešení. Je to však řešení, které je dlouho bolí. To, co vypadá jako svoboda volby, je situace všemožných tlaků a manipulací a rozhodování o něčem, na co nelze dohlédnout. Samozřejmě že ženy se zkušeností interrupce „na vlastní žádost“ potřebují podporu a pochopení. A co se týče hormonů, tak ty také hrají svou roli. Tělo je hormonálně nastavené na těhotenství a k tomu traumatický zákrok sám může vyvolat "poruchy energie". Psychika a tělo je spojitá nádoba: představte si situaci, kdy se ženě po interrupci v čase ne/narození děťátka rozběhne laktace. Výročí yákroku jako yýročí "narození" jsou obdobím, kdy se často vynoří vlna potíží - psychosomatických, vztahových, depresivní ladění...

Otázka: Dobrý den, nebylo by lepší, kdyby se pohovoru o potratu účastnil i partner? Podle mě je mnoho případů, kdyby si žena dítě ráda nechala, ale partner ji doslova donutí jít na potrat. Myslím, že muži nechápou, co se děje... A také by bylo vhodné ukázat mužům, jak potrat vlastně vypadá.
Autor: amia | 16.6.2010 18:27

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Amio, kterého pohovoru o o potratu máte na mysli? Chvíli, kdy se lékař v ordinaci ptá, zda je těhotenství chtěné nebo nechtěné a zaskočené ženě dává následně žádanku? Běžná situace bývá taková, že překvapená těhotná žena jde za partnerem s mírnou obavou, ale hlavně s velkým očekáváním přijetí.Zpráva o těhotenství bývá pro muže šokem a je dobré se připravit na to, že první reakce nebývá nic moc. I chtěné těhotenství je pro vztah stresující... Skoro bych radila: na první reakci nedejte. Muž potřebuje zprávu zpracovat a na to potřebuje čas a Váš pevný postoj. Je však škoda, že první reakce typu „není na to ten správný čas“ vede v ženě k pocitům odmítnutí a přeskokovému chování „to teda nějak řešit“. Žena bývá současně pod tlakem gynekologa, který směřuje zákrok raději k miniinterrupci než k zákroku většího rozsahu a tak ve stresu volí řešení, jehož následky pak nese ona sama. Muž už bývá v této fázi vyšachován, protože doma se o blížícím se zákroku moc nemluví. Muž sám se do toho nepouští a žena se cítí být s dítětem odmítnutá. Jinak většímu rozšíření informací o interrupci, jejím průběhu a následcích se vůbec nebráním, naopak. Mám i klientky, které partner po zprávě o těhotenství skopal, ale to je úplně jiná kategorie. Tam by informace nepomohly.

Otázka: Podle mne je umělý potrat vražda!!! Máme 5 dětí a nikdy bych svoji ženu k potratu nenutil. Zeptejte se žen, které prodělaly potrat a nemohou mít děti, jak tohoto činu litují. Ten kdo nutí ženu k potratu navádí k vraždě!!! Uvědomte si kolik bylo takto za 20 let zavražděno dětí. Kolik z nich mohlo být umělců vynálezců, Ajnštajnů ... Naše planeta nepotřebuje války, my se dokážeme vyvraždit samy. Ženy to maličké co ve Vás roste to je dar pro Vás, přijměte tento dar nedovolte nikomu aby Vás o tento dar připravil!!!
Autor: Manžel | 16.6.2010 21:28

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, pane, Váš postoj je pochopitelný a Vaší ženě mohou bohužel mé klientky závidět. Nebývají v situaci, kdy by měly vedle sebe člověka tak rozhodného a pevného. Je pravda, že řada žen, které podstoupily interrupci, toho dnes litují a je také mnoho těch, které bolestnou pravdu řadu let ukrývají, a to především samy před sebou. Ty by Vám naopak tvrdily, že jim to pomohlo. Je to pro ně prostě způsob obrany, který jim pomáhá žít dál. Co se týče počtu dětí, tak za těch zhruba 25 let, od kdy máme platnou právní úpravu o „interrupci na vlastní žádost“, jde o zhruba 1.250.000 zákroků. Pro bližší představu - je to i v tomto roce 75 dětí denně.

Otázka: Dobrý den, příští týden jdu na interrupci , jsem nechtěně těhotná s manželem, ( mám již dvě děti 5 a 9 let a na třetí se již opravdu necítím ) je to pouze 6 dní v (vím přesně kdy k té "nehodě" došlo ), ale mi pan doktor doporučil počkat ještě pár dní, aby zákrok byl bezpečnější, přitom těhotenství na kontrole potvrdil.....to prodlužování není nic moc příjemný pocit, beru to sice že v 7 - 14 dnech je to jen shluk buněk, ale přesto to chci mít co nejdříve za sebou , zapomenout a nemyslet na to....je opravdu potřeba čekat ?
Autor: H.H. | 16.6.2010 21:30

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, paní H. H. Vnímám ve Vašich slovech touhu po klidu a snahu, aby to vše, čím teď procházíte, bylo brzy za Vámi. Pan doktor se Vás snaží zbrzdit - na lékařské potvrzení těhotenství je ještě opravdu čas a také patrně kvůli možným fyzickým následkům zákroku. Já mám prostřednictvím klientek zkušenost s následky psychickými - a tak bych Vám brzdila také. Vyslechla jsem mnoho příběhů žen v situaci velmi podobné té Vaší. I ony to chtěly mít rychle zas sebou..., trápení, kterým po interrupci procházely, se však nijak narychlo zbavit nemohly. Interrupce není jako jít na vytržení zubu... Přestože se na dítě necítily, začalo jim po interrupci chybět. Bolest ztráty a pocit viny je zahnal do komunikačních potíží s partnerem, které narostly ve vážné konflikty. Nečekaly například, že se interrupce podepíše i na vztahu k jejich starším dětem. Jiné se po interrupci začaly paradoxně o dítě snažit... a ono to nešlo. A to nemluvím o nočních můrách, psychosomatických potížích a sebepoškozujícím chování. Netvrdím, že Vás čeká toto všechno a rovnou najednou - ale i toto bývá součástí „postinterrupčního obrazu“. Rozumím tomu, že to chcete „mít rychle za sebou“ - ale tak to prostě nefunguje. Je to tak, že volba je na Vás. To Vám nikdo nevezme. K dobrému rozhodnutí ale i Vy sama potřebujete čas. Nespěchejte, abyste neudělala chybu. K rozhodování Vám mohou pomoci i dobré knihy, například „Dala jsem jí jméno Nadine“, která předkládá autobiografický příběh ženy, která se rozhodla pro interrupci třetího dítěte. Nebo se podívejte na tyto texty - http://www.spuren-im-leben.lamplmair.at/ich_nannte_sie_nadine/images/stories/Downloads/davor-broschuere-netz_tschechisch.pdf Přeji Vám na rozhodování klid.

Otázka: Před dvěma měsící jsem dobrovolně podstoupila miniinterupci. (z finančnícha a partnerských důvodů).Musela jsem se rozhodnout během dvou dnů. Nyní toho lituji, vím, že není cesta zpátky a vím, že si za to můžu sama. Ale bohužel nevím, jak se zbavit stísněných pocitů. Je to asi moje největší životní prohra. Jak se s tím mám vyrovnat? Děkuji za odpověď.
Autor: leee | 16.6.2010 21:33

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Leee, píšete, že jste před dvěma měsíci podstoupila interrupci. Mrzí mne, že prožíváte bolest a bojujete s lítostí a vinou. Je to pro Vás teď pravděpodobně velmi těžké. To, co prožíváte, je normální reakce v nenormální situaci... Nemusí to tak ale zůsta napořád. Jako první záchraný kruh bych Vám doporučila otevřít knížku „Čas k uzdravení - naděje a pomoc při překonávání postabortivního syndromu“ a samozřejmě také službu poradny Aqua vitae (www.linkapomoci.cz), kde získáte podporu, možnost terapeutické práce s psycholožkou, nebo vyhledání kontaktu na odborníka mimo Prahu. Neváhejte nechat si pomoci - v takovýchto situacích je pomoc zkušeného člověka velmi dobrou službou. Je moc dobře, že jste napsala a že to chcete řešit. První krok, jak z toho ven...

Otázka: Tvrdit o zárodku člověka, že je to jen shluk jakýchsi buněk, je stejné jako tvrdit že všechna Shakespearova díla jsou jen slova. Když dovolíme matkám zabíjet jejich nenarozené děti, jak chceme potom lidem vysvětlovat aby se nezabíjeli navzájem? Psychologa potřebují ti co o dítě přišly. Ne ženy které se dobrovolně zřekly dítěte, a nechaly ho zabít, těm bych pustila video s nahrávkou toho, k čemu se rozhodly, ať mají celý život nad čím přemýšlet . z pozdravem Jana
Autor: Jana | 16.6.2010 22:10

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Jano, chápu Váš postoj, ale mám za to, že se v jedné věci mílíte. Ve všech případech je to neštěstí. Ženy, které byly na interrupci, potřebují psychologa minimálně stejně, jako ženy po spontánním potratu nebo po ztrátě dítěte. Ty mají oproti ženám se zkušeností interrupce jednu velkou výhodu: vždy najdou v okolí alespoň nějaké rameno, na kterém se mohou vyplakat a někoho, kdo s nimi bude jejich ztrátu sdílet. Ženy po interrupci jsou ve své bolesti velmi osamělé a rozhodně bych jim takto nesypala sůl do rány. Nikdo z nás nebyl právě v jejich situaci... Nebojte se, ony mají nad čím přemýšlet - ony to prožily! Ospravedlnil by pro Vás „pomoc ženám po interrupci“ fakt, že terapeutická práce je odvádí od opakování této tragédie? Bývá totiž poměrně časté, že si ženy opakováním interrupce na jednu stranu nevědomě dále ubližují a na druhou se tím snaží samy sobě říkat, „že přeci o nic nejde“. Terapeutická práce jim pomáhá unést to, co se stalo a otevřít jim cestu naděje do budoucna - s přijetím tíhy minulosti a nadějí proměnit chybu v šanci a dále jí neopakovat.

Otázka: dobrý den, před dvěma lety jsem byla interupci (kvůli tomu že ještě studuji) a ještě pořád mam občas problémy milovat se s partnerem. Přepadají mě staršné pocity úzkosti a strachu a nevím co s tím dělat. Někdy je vše úplně v pořádku a z ničeho nic jako rána z čistého nebe je vše černé. Jak se s tím vyrovnat respektive se s tím smířit? Proč není nikde více skupin, pomoci jak se s tímto stavem a úzkostí po zákroku vyrovnat?? Nebo proč si myslíte, že je toto téma tolik zametáno pod stůl???
Autor: sarah | 16.6.2010 23:03

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Sarah, děkuji za ochotu sdílet Vaše pocity. To, o čem píšete, bývá po zákroku bohužel časté. Navázt na zpřetrhanou důvěru v oblasti intimity bývá ošemetné. Právě tam se vše tolik připomíná a právě tam jste přeci tak zranitelná. Nebo se pletu? Je moc dobře, že to tak nechcete nechat být. Jsou situace, kdy je účelné vyhledat někoho, kdo by Vás mohl cestou ke smíření provázet. Provedl by Vás bludištěm vin, pocitů studu přes hledání opravdových příčin interrrupce a pročištění partnerských potíží až k nalezení vztahu k dítěti a přijetí toho, co se stalo. Není to procházka růžovým sadem, ale stojí za to. Vidím to na osudech žen, které jsem provázela. Dokázaly nakonec najít odpuštění a vidět pro svůj život smysl a naději. Obraťte se naši poradnu, pomůžeme Vám najít dobrý kontakt. Co se týče toho „zametání“, vnímá to jako obranu a alibi zároveň. Obojí je pro ženu, která je v situaci rozhodování před interrupcí nebo po ní, velmi nevstřícné.

Otázka: Myslím si že každý člověk má možnost volby o tom, jak nakládat se svým životem a když ví že dítě nezvládne, že manžel je násilník, dívce je 17 let a ještě sama neví jak se postarat sama o sebe například, tak myslím že má možnost volby. Ptám se tedy - co vy osobně říkate na křesťanské dogmata ohledně interupcí a antikoncepce??? Je ještě v dnešní době možné mít 5 dětí a plodit další jen z důvodu, že "bůh to tak žádá"?
Autor: Adéla | 16.6.2010 23:15

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Adélo. Já myslím, že je dobré, když se děti plodí z lásky. A o lásku ve vztahu se každý z nás musí starat, ta nepřichází jaksi automaticky. Co se týče té volby, tak já to z příběhů, které slýchám v poradně, prostě čtu tak, že ženy volí..., ale vlastně nevědí co (čím projdou na zákroku, co je čeká jako psychické trauma, co je následkem interrupce ve vztahu...). To mi jako svobodné nakládání se životem nepřipadá. Chybí mi u nás větší podpora těhotných žen, chybí mi osvěta o následcích interrupce a podpora „dobrého vztahu“.

Otázka: Zdravím vás, domnívám se, že jsem přesně případ, který by potřeboval nějakou pomoc. Nikdo z mého okolí si to asi nemyslí - jsem zdánlivě v pohodě, mám fajn rodinu, práci, koníčky. . . Po dvou dětech, když mi bylo 37 let, skončilo další plánované těhotenství potratem a velkým smutkem, ale po několika měsících jsme se mohli těšit znovu. Všechno vypadalo vpořádku, bohužel se pak potvrdilo podezření na D. syndrom. Co se odehrávalo pochopí jen ti, kteří to zažili sami. Velmi reálně jsem uvažovala o možnosti si dítě nechat. Ale zdravotní stav nás obou se výrazně zhoršil, těhotenství bylo ukončeno. Ještě po dvou letech na to skoro denně myslím s pocitem, že od té doby je všechno špatně. Prosím, poradíte mi?
Autor: Mali | 16.6.2010 23:18

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Mali, děkuji, že se mnou sdílíte Váš nelehký osud. To, co jste prožívala a co dnes musíte nést, je opravdu těžké, je to však normální reakcí na to, co se stalo. Ztráta dítěte, z jakéhokoli důvodu, život podstatně mění. Blíže se k toho dotknout takto nadálku není snadné, neváhejte proto obrátit se na naši poradnu, například telefonicky 800 108 000 nebo přes www.linkapomoci.cz, kde jsou k dispozici zkušené konzultantky a terapeutky nebo Vám zkusíme najít nějaký dobrý kontakt pro terapeutickou práci. Zkusíme spolu najít nějaké pro Vás dobré řešení. Je dobře, že to nenecháváte plavat.

Otázka: Pro Janu a spol. , žijeme v demokratické zemi (naštěstí) a pokud by se měl v dnešní době nad něčím člověk zamyslet, tak především nad tím, co je důležitější, rodit bezhlavě dětí bez možnosti se o ně postarat a vychovat z nich slušné a soběstačné lidi (viz třetí svět a sociálně nepřizpůsobivý občané) a nebo mít možnost výběru a být zodpovědný (na první místě je samozřejmě prevence, ta ze zdravotních důvodů u mne selhala) a protože vím, že mé dvě děti mě nyní potřebují a já vím, že nemám na to abych se nyní starala ještě o třetí dítě, dávám přednost jim. Mezi dvěma těhotenstvími jsem prodělala samovolný potrat, tak vím i jaké je toto. Lituji samozřejmě ženy co mají opačné problémy, ale neodsuzuji názory ostatních, každý má právo na volbu, pokud je možná a mne jsou opravdu přednější již narozené děti a polemizovat co ještě je a není shluk buněk, by se dalo donekonečna, já to cítím takto a viděla jsem nespočet videí a proto vím o čem konkrétně (doba těhotenství při miniiterrupci) mluvím. Jsem ráda, že v naší zemi je dostatek vzdělaných a inteligentních lidí kteří dokáží vidět věci z obou stran , bez předsudků a fandím jim, stejně fandím a přeji ženám, aby měli vždy možnost svobodné volby a nemuseli později svého rozhodnutí litovat, svět není černobílý a nikdy nebude a každý může přispět na jeho vylepšení....osočováním a napadáním lidí s jiným názorem se tak ovšem nestane.....
Autor: H.H. | 16.6.2010 23:36

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Ještě jednou dobrý den, H.H., osočovat a napadat Vás samozřejmě nikdo nesmí... Opravdu máte samozřejmé právo na volbu. Zjistěte si ale opravdu vše a dejte si na volbu klid a čas. Pak volte v klidu pro Vás všechny to nejlepší.

Otázka: řešení je nešukat,a když... tak se šprckou
Autor: bob | 16.6.2010 23:48

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Bobe,a já si zase myslím, že řešením, je budovat takový vztah, který umožňuje řešit krize bez obav a dává prostor přijímat, co přichází.

Otázka: TO: příští týden jdu na interrupci , jsem nechtěně těhotná s manželem, ( mám již dvě děti 5 a 9 let a na třetí se již opravdu necítím ) ... (vím přesně kdy k té "nehodě" došlo ),......je opravdu potřeba čekat ? Dobrý den, jsem produktem "nešťastné nehody" svých rodičů před víc než 40 lety, narozena s "Danou na krku": moji rodiče se nakonec z této nehody radovali, i já jsem jim vděčná, ať už si potrat rozmysleli sami nebo jim to někdo rozmluvil. Buďte ráda za ten čas čekání, ještě si můžete rozmyslet krok, který byste už nevrátila. Vaše nečekané dítě Vám může přinést hodně dobrého, i když to bude stát nervy, energii, čas, peníze, které byste jinak mohla užívat sama nebo v menší rodině (jaké chcete lepší podmínky, než fungující rodinné zázemí a pomoc starších dětí a manžela?). Problémy po potratu nastávají velmi často a nejlepší prevencí je postavit se čelem: přijmout VAŠE vlastní dítě, které by Vám po potratu nikdo nevrátil (a ani žádná útěcha je nenahradí). Výchova více dětí 3+ dá sice více námahy, ale stojí za to - poznala jsem to sama, máme jich 7 a nelitujeme, oni sami by neměnili (dnes už VŠ). Jste ráda, že Vás rodiče měli? Hodně odvahy a nenechte se zviklat!
Autor: nešťastná nehoda | 17.6.2010 09:26

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Milá čtenářko, děkuji za podporu pro H.H. a za to, že zde prezentujete pohled dítěte, kterého „nikdo nechtěl“. Děkuji i za Vaši zkušenost s námahou při výchově. Ráda čtu, že nelitujete. H.H. zvolí, jak nejlépe bude umět.

Otázka: Považovala bych za vhodné, aby redakce Ženy zmínila, že Aqua Vitae je odnoží neblaze proslulého Hnutí pro život, takže můžeme čekat jaké rady asi dostaneme.
Autor: Helena | 17.6.2010 11:43

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Heleno, naše poradna není ničeho odnoží. ;-)

Otázka: Dobrý den, otázka na redakci i na paní Mgr. et Mgr.: náhodou jsem si tu četla ráno, proč zde hromada příspěvků zmizela?
Autor: kolemjdoucí | 17.6.2010 13:01

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Nějak zlobil server. Mám pocit, že teď už je vše v pořádku a nic nechybí. Nebo se pletu?

Otázka: Dobrý den, chtěla byh se zeptat, v případě zjištění problémů v těhotenství a náseldným zákrokem, jak dlouho po tom se může žena opět pokoušet o těhotenství?
Autor: BB | 17.6.2010 13:11

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Doporučuje se půl roku, než se dá tělo jakš takš do hormonální rovnováhy.

Otázka: Hana: o téhle věci se nemluví proto, že ženu toto trauma velmi pravděpodobně NEČEKÁ, naopak psychické potíže a deprese jsou mnohem častější po porodu než po interrupci. Ovšem co vám bude povídat dáma z Aqua Vitae, když Aqua Vitae je odnoží neblaze proslulého Hnutí pro život...
Autor: Helena | 17.6.2010 13:17

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Heleno, přijde Vám že si Markéta, Leee nebo Sarah svoje problémy namlouvají? Já mluvím ze zkušenosti se ženami, které ke mně chodí se svým trápením. Nemůžu jinak, než ho brát vážně.

Otázka: Dobrý den paní doktorko, jsem mladá 25letá žena, byla jsem na interupci v srpnu 2009 a stále je mi ze sebe samé špatně. Rozhodnutí jsem s parnerovým vědomím učinila sama a to díky naší velice špatné finanční situaci. Dřív jsem sice plakala u dojemných filmů, ale teď už dokážu plakat i u pohádek pro děti. S mým partnerem jsem potom měla poměrně dost těžké období - téměř půl roku to trvalo a ani dnes to není z mé strany úplně v pořádku. Mám pocit, že ač je skvělý, tak už k němu necítím to, co před tím a sex? V podstatě nucený, nedokážu už si ho užít jako dřív a i přes to, že beru antikoncepci mám v hlavě pořád pocit, že můžu otěhotnět a tak se toho i bojím. Nevím, co mám dělat.
Autor: Markéta | 17.6.2010 13:23

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, Markéto, mrzí mne, že se musíte prát s potížemi po interrupci, ale jsou prostě typické. To, že jste přecitlivělá, že se bojíte dalšího těhotenství, potíže se sexem... Tohle všechno z poradny znám. Koukněte se, co jsem psala Leee.

Otázka: Dobrý den paní magistro. Nemyslíte si, že podobné výčitky svědomí jaké zde jsou, jsou právě proto, že potrat je něco nepřirozeného? Jestliže potrat je přirozená věc, jak hlásá neustále současná společnost, tak proč má žena potom psychické problémy? Jinak s Vaším mottem souhlasím.
Autor: agent Smith | 17.6.2010 13:48

Mgr. et Mgr. Vladislava Bartáková: Dobrý den, agente. Výčitky svědomí jsou součástí vyrovnávání se s traumatem.

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama