Rozvod, nezaměstnanost, ztráta blízkých, problémy a selhání jakéhokoliv druhu. Lidé se v takové situaci často propadnou do deprese. Ale někteří ne. Jak je to možné?

Psychologové často uvádějí, že deprese je pochopitelnou reakcí organismu na negativní, často tragické okolnosti. Jen nesmí trvat příliš dlouho, pak už jde o poruchu nebo duševní chorobu. Někteří lidé však tuto zkušenost nezažijí vůbec nikdy. Čím to je? 

Každý je jiný

Odborníci tomu říkají psychická odolnost. Všichni se pohybujeme na určité stupnici, na jejíž jedné straně jsou lidé, kteří jsou velmi zranitelní. I když čelí vlastně jen malé míře stresu a neprožívají nijak zvlášť úkorné situace, anebo vlastně téměř žádné - posuzováno podle obecných měřítek - rozvine se u nich duševní problém.

Na opačném konci stupnice jsou zase ti, kteří čelí horším stránkám života se všemi možnými negativními zážitky, a přesto zůstávají pozitivní a optimističtí. Většina z nás se však pohybuje někde uprostřed.

Co však je tato odolnost? Je vrozená, nebo se jí dá naučit? Dá se nějak vysledovat podle chemických pochodů v mozku? Nebo souvisí s elektrickými aktivitami jeho vln?  A pokud nám chybí, dá se nějak získat?

Jak vlastně přemýšlíme?

Proč by bylo důležité tuto věc zjistit? Podle Světové zdravotnické organizace deprese zasahuje přes 120 milionů lidí na celém světě. Ve vyspělých zemích aspoň jednou za život zažije epizodu deprese celá pětina lidí, a počet nemocných se v porovnání s minulostí stále zvyšuje. A navíc zasahuje stále mladší osoby.

Tým vědců  z Medical Research Council v britském Manchesteru pod vedením Billa Deakina a Rebeccy Elliotové se pokusili nahlédnout do hlubin mozku, aby zjistili původ a příčinu odolnosti, aby tak mohli najít pomoc pro ty, kterým tato důležitá vlastnost chybí.

Vycházeli přitom z předchozích prací, které zkoumaly odolnost vůči posttraumatické poruše. Předvším je zajímala kognitivní (poznávací) flexibilita . tj naše schopnost přizpůsobit naše myšlení různým situacím. A také rozsah, v jakém se mozek soustředí na zpracování dobrých i špatných informací.

Roli hraje paměť

Ve skupině, kterou zkoumali, byli všechny možné případy: někteří prošli depresí, jiní ne. Jedni měli negativní životní zkušenosti, zatímco druzí žili většinou klidný a vyrovnaný život.  Každý z dobrovolníků byl přeřazen k jedné skupině podle čtyř možných kominací: vysoký a nízký životní stres, přítomnost a nepřítomnost deprese.

Všichni odevzdávali vzorky slin, podle nichž se měřila hladina stresových hormonů a mnoho dalších veličin. Někteří podstoupili tak skenování mozkových aktivit. Skenování mozku probíhalo pomocí magnetické rezonance. Ta umožňuje zjistit, které části mozku jsou aktivní při plnění určitých úkolů. 

I když pokusy nejsou ještě u konce, náznaky ukazují, že existuje vztah mezi těmito aktivitami a tzv. emoční pamětí.

Všichni na práškách?  

Ukázalo se například, že čím vyšší míru odolnosti zkoumaná osoba má, tím víc vnímá a pamatuje si u druhých pozitivní výraz a naopak tím méně dokáže rozpoznat příznaky smutku, nepohody a obav. I když definitivní odpověď na otázku psychické odolonosti zatím neznáme, zdá se, že kromě genů hraje roli také životní zkušenost, ale pro další využítí výzkumu je podstatné především to, že se dá měřit zjistit pomocí měření mozkových aktivit.

To by v budoucnu umožnilo připravovat na míru léčbu pro každého člověka, který má tendenci propadnout se do depresí, i když se dosud třeba ještě ani neprojevily. Bill Deakin k tomu uvádí, že by se tak vlastně lidem mohla  podávat každodenní pilulka odolnosti. To je ovšem představa jako z hrozivé scifi. Není divu, že jeho kolegyně Elliotové pochybuje, zda by ji lidé vlastně chtěli brát.

Vstoupit do galerie | 6 Migréna: Tipy, jak ji zvládnout v práci

--------------------------------------------------------------------------------

Psycholog - kde hledat toho nejbližšího?

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková