6 plíživých příznaků, že příliš pracujete

Pracujete rádi? Tak pozor, abyste to nepřehnali. Podle čeho poznáte, že už je to moc?

Foto: Isifa/Thinkstock

Zuzana Selementová 4. 4. 2016

Určitě existují zaměstnání, které se dají dělat jenom pro obživu. Většinou ale lidé pracují proto, že je jejich práce baví a naplňuje. Těm, kdo mají práci rádi, však paradoxně hrozí větší nebezpečí, že skončí vyčerpaní, s apatií a dokonce možná s neúspěchem.

Právě ti, kdo se v zaměstnání vidí a ztotožňují se s ním, mohou snadno překročit hranici rozumného pracovního nasazení. I když je na to okolí třeba upozorní, oni sami to nevidí. Jak poznat, že pracujete moc?

1) Horší soustředění

Multitasking neboli zvládání víc úkolů najednou může sice dlouho vycházet, ale najednou se to zlomí. Začne vám připadat, že řada povinností snad nikdy neskončí a že těžko odhadnete, které z nich mají přednost. Přeskakujete z jedné na druhou a výsledek nestojí za to. "Samozřejmě tak klesá pracovní produktivita a dostavuje se pocit selhání," popisuje klinická psycholožka Petra Píšová.

2) Špatná nálada

Přímý důsledek předchozího bodu. Když jste byli až dosud zvyklí vítězně plout mořem pracovních povinností a najednou vám plachty jen schlíple visí, naplní vás to znechucením a rozladěním, doprovázené ztrátou zájmu a ideálů. V takovém rozpoložení se práci daří zvládnout jen s největším sebezapřením a vyžaduje od nás víc nasazení, na které ale nemáme energii. Ocitáme se tak v začarovaném kruhu, do kterého přesně zapadá i nespavost a úzkost.

Doporučujeme: Jarní úklid v těle: Bylinky a léčivky pro očistu

3) Teror příležitosti

Tímto názvem psychologové označují neschopnost odmítnout úkol. Nejdřív to berete jako výzvu, díky níž znovu prokážete sobě i okolí své schopnosti i ochotu. Nakonec se ale z toho stane tíživá povinnost, kdy se vlastně bojíte nějakou práci nepřijmout, abyste nepůsobili jako neschopní. Jde vlastně o strach z toho, že zklamete, a ze selhání. Výsledkem takového přístupu bývá lhostejnost - ztráta zájmu o práci a lidi, na nichž vám záleželo.

4) Neodpočíváte

Dosud vás práce nabíjela energií, takže jste si zvykli pracovat téměř pořád. Noční maily, brzké ranní telefonáty, neustálá pohotovost, kdy pracujete i večer doma a /nebo na práci myslíte, si nakonec vyberou svou daň. I když vám to třeba ještě tak nepřipadá, za čas skončíte s lhostejností, emoční plochostí a ztrátou zájmu i motivace.

5) Nejste ve své kůži

Únava, nevyspalost a dlouhodobé rozladění můžete přičítat momentálnímu návalu práce. Ve skutečnosti je tento faktor ale neovlivňuje, stejně jako roční doba. Zdravotní důsledky toho, že příliš pracujete, se mohou projevit kdykoliv. Bývají doprovázené stresem a sklonem k depresím, a mají i podobné fyzické příznaky: bolest hlavy, svalů a zad, vysoký tlak a vyšší náchylnost k infekcím.

Přečtěte si: Co udělá stres s vaším tělem? Zestárnete o 10 let

"Pokud má někdo už šestou angínu v řadě, měli bychom se zamyslet nad tím, co ji způsobuje," říká internistka z Lékařského domu na Praze 7 MUDr. Michaela Štěpánová, jež se ve své lékařské praxi zabývá propojením fyzického a duševního zdraví.

6) Podrážděnost

Jste "nášlapní"? Berete si všechno osobně a dotkne se vás obyčejná poznámka? I to je znakem přepracovanosti. Lidé, se kterými vám bylo dobře, vás štvou, a začínáte selhávat v komunikaci. Bohužel právě tohle vám okolí vrátí, takže se problém jen dál prohlubuje. Nakonec se vám nechce mluvit vlastně s nikým, a to dokonce i mimo práci. Jako byste ztratili jiné emoce ...Pokud tedy máte tendenci sedět "odstřihnutí" doma a sami, určitě byste měli zpozornět.

Jak z toho ven?

Možná vás překvapí, že odborníci doporučují jako léčbu právě komunikaci s druhými. Podle psychologů nám rozumnou míru pracovního nasazení pomohou stanovit právě jen ostatní lidé. Ideálně ti, jejichž názoru si vážíme. Pomohou nám udělal tlustou čáru za dosavadními stereotypy a nastartovat s nově nabitými baterkami.

Tomu, kdo pracuje přespříliš, totiž hrozí burn-out syndrom, neboli syndrom vyhoření. Týká se především právě nadšenců a perfekcionistů, kteří na sebe kladou vysoké nároky. Tato psychická porucha má už téměř 50 let od svého objevení, ale přesto ji lékaři příliš neuznávají. Což neznamená, že neexistuje, a že se nemůže týkat i vás. Třemi základními příznaky, na které si dát pozor, jsou