Centaurium erythraea, Centaurium minus, Centaurium umbellatum, Gentiana centaurium, Chironia centaurium
Lidové/další názvy: zeměžluč okolíkatá, zeměžluč hořká, zeměžluč menší, hořká bylina, cintorie, čantoryjka, kyřice, koření tisícizlaté, chlístník
Čeleď: hořcovité

Popis byliny

Zeměžluč lékařská, nazývaná také zeměžluč okolíkatá, zeměžluč hořká nebo zeměžluč menší, je dvouletou, zřídka jednoletou bylinou s výškou od 20 do 40 cm.
V prvním roce vyrůstá pouze v podobě přízemní listové růžice, kterou tvoří obkopinaté až obvejčité listy s několika nápadnými žilkami. Jsou dlouhé asi 3 cm.
Až v dalším roce vyráží přímá tuhá lodyha. Má nezřetelný čtyřhranný profil, je lysá, jen řídce porostlá světle zelenými, vstřícně přisedlými listy podlouhle vejčitého až kopinatého tvaru. Jsou celokrajné až jemně vroubkované, žilnaté. Lodyha se větví až v horní polovině. Listy se směrem nahoru zmenšují.
Od června do září zeměžluč zdobí drobné pětičetné, růžové, zřídka bílé květy s trubkovitým kalichem. Vytvářejí vrcholíkatá květenství. Plodem je dvoupouzdrá tobolka úzce válcovitého tvaru s množstvím drobných semen.

Výskyt a pěstování

Zeměžluč okolíkatá je rostlinou mírného pásu Euroasie. Druhotně osídluje i Severní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland. Jde o teplomilný druh. U nás roste roztroušeně, zejména v teplých oblastech.
Zeměžluči se daří na prosvětlených loukách a stráních, na pasekách, mýtinách, na okrajích křovin, podél lesních cest, v lesních lemech nebo na vřesovištích. Svědčí jí sušší stanoviště, na minerály bohaté, zásadité až slabě kyselé půdy.
Rostlina je citlivá na čistotu podloží, i proto není jednoduché ji pěstovat. V posledních letech z přírody postupně mizí i kvůli nešetrnému sběru. V Česku je zařazena do Červeného seznamu rostlin jako druh vyžadující pozornost (C4), v Německu nebo Polsku je přímo chráněná.

Léčitelství

Zeměžluč lékařská obsahuje hořčiny, glykosidy (gentiopicrosid), pryskyřice, mastné kyseliny, flavonoidy, třísloviny nebo silice.
V léčitelství se využívá kvetoucí nať, nejlépe na počátku květu. Pokud se odstřihne pouze horní část natě, rostlina zpravidla v sezóně znovu vykvete. Suší se ve stínu, co nejrychleji. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C.
Rostlina se zásadně odstřihuje nůžkami, kvůli mělkým kořenům ji totiž lze snadno vytrhnout ze země. Nejšetrnější je však obstarat si sušenou bylinu v lékárně, kde je běžně k dispozici. Pro léčebné účely se pěstuje.

Léčivé účinky zeměžluče

- podporuje trávení a metabolismus
- pomáhá při trávicích potížích
- ulevuje při pálení žáhy
- zvyšuje chuť k jídlu
- příznivě působí na játra, žlučník či slezinu
- stimuluje tvorbu trávicích šťáv
- zlepšuje činnost střev
. působí proti střevním parazitům
- podporuje detoxikaci
- pomáhá při chudokrevnosti
- zlepšuje krevní obraz
- posiluje organismus
- urychluje hojení

Podávání a užití

Vnitřní užití

Zeměžluč se v léčitelství podává jako čajový nálev (čajovou lžičku drogy zalijeme šálkem vroucí vody a necháme luhovat 5 – 10 min). Popíjí se po šálku, 2 – 3x denně, před jídlem. Bylina se tradičně využívá také při přípravě bylinných likérů a vín.
Uplatní se i v bylinných směsích na podporu trávení, například spolu s pelyňkem, benediktem nebo čekankou.
Zeměžluč nemá žádné negativní vedlejší účinky, avšak v běžných dávkách. Zeměžluč totiž působí velmi intenzivně. Předávkování tak může vést k trávicím potížím jako je zvracení či průjem. Denní dávka drogy by neměla překročit 5 g.
Těhotným a kojícím ženám se doporučuje zeměžluč užívat jen omezeně, protože hořčiny přecházejí do mateřského mléka.

Vnější využití

Zeměžluč nachází i vnější využití – jako obklad ze silného odvaru hojí různá kožní poranění, vyrážky a další kožní neduhy. Na postižená místa lze přikládat také přímo nadrcenou čerstvou bylinu. Hojení ran podpoří i pití čaje ze zeměžluče.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.