Cnicus benedictus, Centaurea benedicta
Lidové názvy: čubet benedikt, hořký bodlák, posvěcený trn, ostropes, krasovlásek
Čeleď: hvězdnicovité
Popis byliny
Benedikt je jednoletou bylinou podobnou bodláku. Celá rostlina, dorůstající do výšky asi půl metru, je hustě pokrytá drobnými ostny. Pětihranný stonek je silně větvený, přímý, pevný, v červenofialové barvě. Je bohatě osázený dlouhými, tmavě zelenými listy kopinatého tvaru, se zubatým okrajem a ostny. Lodyha je plstnatá tak, že může připomínat pavučinu.
Benedikt kvete žlutým úborovým květenstvím v období června a července. Úbor trubkovitých květů je obalen listeny s bodlinami. Plodem jsou nažky s chmýrem.
Čubet, jak se lidově benediktu říká, se již ve středověku pěstoval v klášterních zahradách pro své léčivé působení. Také latinské jméno rostliny odráží jeho léčivou sílu a doslova požehnané vlastnosti - ,,benedictus" se z latiny překládá jako ,,požehnaný".
Výskyt a pěstování
Benedikt pochází ze Středomoří a Orientu. V našich končinách divoký benedikt najdeme zřídka, zato se však již od pradávna pěstuje v zahradách jako léčivá bylina.
Rostlině se daří na slunných stanovištích. Vyhovuje jí lehčí, mírně vlhká půda s dostatkem živin. Semena se vysévají začátkem dubna.
Léčitelství
Obsahovými látkami benediktu jsou zejména hořčiny (cnicin, benedictin). Obsahuje také vonné silice, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, slizy, lignany, soli hořčíku, vápníku, draslíku, tanin nebo vitamíny skupiny B.
Drogou je nať - bylinný vrcholek s listy a květy. Sbírá se v období června a července, před úplným rozvitím květů, nejlépe za poledne. Kvůli ostnům se bylina sbírá s rukavicemi.
Léčivé účinky benediktu
- příznivé působení na trávící procesy
- podporuje tvorbu a vylučování žluči
- reguluje tvorbu žaludečních šťáv
- léčí žaludeční a dvanácterníkové vředy nebo nemoci jater
- pomáhá při nechutenství
- urychluje metabolismus
- je močopudný
- má desinfekční a antiseptické vlastnosti
- působí protivirově a antibakteriálně
- při vnějším použití hojí rány, hnisavé záněty aj.
Podávání a užití
Vnitřní užití
Nať benediktu sušíme v tenkých vrstvách, ve stínu, při teplotě do 40 °C. Bylinu uchováváme v uzavřené nádobě, v suchu a temnu.
Benedikt se podává zejména v podobě nálevu (lžička drogy na šálek vody), který má výrazně hořkou chuť.
Při metabolických potížích se dá kombinovat s pelyňkem, čekankou nebo zeměžlučí. Močopudné směsi tvoří s listy černého rybízu, semenem petržele a kořenem jehlice. Posilující směs vedle benediktu obsahuje například ostružiník, meduňku nebo mátu.
Benedikt vyžaduje úměrné dávkování. Silnější odvar může vyvolat dávení či zvracení.
Bylina se nedoporučuje při těžších ledvinových poruchách, při plicních chorobách a v těhotenství.
V menších dávkách se hodí i pro děti a seniory.
Vnější použití
Odvar z benediktu nachází také vnější použití. Silný nálev poslouží k hojivým obkladům na nejrůznější kožní potíže, ekzémy, lupénku apod. Hojí a dezinfikuje kůži při zánětlivých stavech, pomáhá při růži, bércových vředech nebo pásovém oparu. Omývání odvarem z benediktu má snižovat bolestivost oparu.
Benedikt měl v oblibě i známý středověký lékař Mattioli. Mj. radil přikládat bylinu ve formě obkladů na místa nádoru. Protirakovinové vlastnosti jsou benediktu připisovány dodnes.
Benediktové víno - recept
Od pradávna je benedikt součástí bylinných žaludečních likérů. Ozvláštní také chuť vína, udělá z něho medicínu pro dobré trávení, zklidnění žaludku a zmírnění střevních potíží.
Recepty na benediktové víno se různí v množství drogy i době luhování. Zatímco v některých návodech se užívá sušená nať či květ benediktu, v dalších nacházíme jako základní ingredienci sušený kořen.
Sušený benedikt (nať či kořen) se v textilním sáčku ponoří do vína a nechá se vyluhovat několik dnů. Doporučuje se malý kalíšek benediktového vína denně.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.