Cortinarius orellanus, Cortinarius rutilans, Dermocybe orellana
Pavučinec plyšový, nazývaný také pavučinec červenožlutý nebo kožnatka plyšová, je stopkovýtrusou houbou z čeledi pavučincovitých. Jde o nejjedovatější houbu našeho území, přestože se tak často označuje muchomůrka zelená. Na rozdíl od muchomůrky je pavučinec vzácnější a také zákeřnější. Až do roku 1958 byl přitom smrtelně jedovatý pavučinec dokonce považovaný za jedlou houbu.

Vzhled houby

Pavučinec plyšový má oranžově až skořicově hnědý klobouk o průměru 3 – 10 cm. V mládí je kulovitého či polokulovitého tvaru, s podvinutým okrajem. Později se rozkládá do plochy, uprostřed klobouku pak vyčnívá tupý vrchol. Celý klobouk bývá nepravidelně zprohýbaný, okraj klobouku je ve stáří zvlněný.
Pokožka klobouku je matná, vláknitá, typicky sametově plstnatá až šupinkatá.
Pavučinec má silné řídké lupeny. Z původní žlutavé barvy časem tmavnou až do oranžově či světle hnědé. Zoubkem se sbíhají na třeň. V mládí lupeny houby zahaluje pavučinový závoj. V dospělosti po něm na okraji klobouku zůstávají zbytky.
Třeň pavučince dorůstá do výšky 3 – 7 cm. Má válcovitý tvar, směrem dolů se zužuje. Je plný a pevný. Podélně vláknitý třeň má lesklý žlutavý vzhled. Stařím či poraněním hnědne. V dospělosti může třeň v horní části nést i pomíjivý pavučinkový prsten.
Dužina třeně je žlutá, v klobouku až cihlově červená. Provází ji slabé zemité aroma. Má nevýraznou chuť.
Výtrusný prach má rezavě hnědou barvu.

Možné záměny

Pavučinec plyšový a ostatní druhy pavučinců mají podobný vzhled. Řada z nich je považována za velmi jedovaté, například pavučinec nádherný, pavučinec skořicový, pavučinec červenošupinný nebo pavučinec krvavý. Neznalí houbaři mohou pavučinec plyšový zaměnit za jedlý druh z rodu pavučinec – sluku svraskalou. Laikům se proto sběr pavučinců obecně vůbec nedoporučuje.
Hrozí však také záměna za jedlou houbu. Pavučince totiž můžou připomínat některé druhy jedlých lišek, václavky nebo penízovky.
Klíčovým rozpoznávacím znakem pavučince plyšového a některých dalších pavučinců jsou suché plodnice. Ani za vlhka nemají plodnice pavučince slizký povrch, klobouk je vždy sametově plstnatý.

Kdy pavučinec plyšový roste?

Plodnice pavučince plyšového se objevují od července a jsou k vidění až do konce října.

Kde pavučinec plyšový roste?

Pavučinec plyšový osídluje zejména listnaté porosty, najít se však dá i ve smíšených, ojediněle také jehličnatých lesích. Daří se mu především pod duby, buky, lískami, břízami a habry. Upřednostňuje kyselé půdy.
Houba roste převážně ve skupinách. Jednotlivé plodnice jsou spolu na bázi třeně srostlé.
U nás se nebezpečný pavučinec vyskytuje jen vzácně. Jako ohrožený druh je dokonce zapsaný na Červeném seznamu. Častěji lze na pavučince narazit v severní Evropě.

Otrava pavučincem plyšovým

Pavučinec plyšový obsahuje toxické sloučeniny, které jsou ještě nebezpečnější než toxiny muchomůrky zelené. Hlavní účinnou látkou je pyridinový alkaloid orellanin. V čisté podobě vytváří bezbarvé, modře fluoreskující krystaly.
Příznaky otravy přicházejí nejdříve za 2 dny (zvláště u dětí a citlivých jedinců) po požití houby. Latentní doba, tedy doba od požití houby po první příznaky, může trvat až 3 týdny. To je důvod, proč se o toxicitě pavučince dlouho nevědělo. Příznaky po tak dlouhé době nebývají spojovány s požitím hub. U nás je navíc, také kvůli vzácnému výskytu houby, s tímto druhem otrav málo zkušeností.
Délkou latentní doby pavučinec předčí všechny ostatní jedovaté houby. I v tom spočívá jeho zákeřnost. Další je v tom, že první příznaky otravy jako jsou průjmy či zvracení vůbec nemusejí přijít. Toxiny pavučince však vždy způsobují poškození ledvin. To se zpočátku projevuje nadměrným močením, posléze slábne až k nedostatečnému nebo zcela chybějícímu močení. Poruchy močení často provází bolesti v zádech.
Otrava ústí v totální zhroucení ledvin. Mívá trvalé následky vyžadující transplantaci ledvin, v těžších případech končí fatálně. Léčba spočívá v podávání podpůrných léčiv a náhradě funkce ledvin dialýzou.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.