Macrolepiota rhacodes
Bedla červenající, nazývaná také bedla třepivá nebo bedla krvavějící, patří do čeledi pečárkovitých.
I v současnosti se vedou spory o tom, zda je jedlá, nejedlá nebo jedovatá. Jisté je, že v některých varietách a u některých jedinců způsobuje zdravotní potíže. Obecně se proto sběr bedly červenající nebo dalších bedel s červenající dužinou nedoporučuje. Na druhé straně je tato houba v řadě houbařských atlasů označována jako jedlá. To mohou potvrdit i někteří houbaři, kteří bedlu červenající sbírají a využívají obdobně jako příbuznou bedlu jedlou.
Hned po bedle jedlé patří bedla červenající mezi nejrozšířenější bedly našeho území. Lidově se nazývá biskupská čepice nebo jen biskup.
Vzhled houby
Bedla červenající má kulovitý, později zvoncovitý až plochý klobouk o průměru 6 – 18 cm. Pokrývají ho bledě hnědé, ve stáří tmavě hnědé šupiny. Nápadné šupinky mají soustředné uspořádání. Uprostřed klobouku je tmavší hrbolek. Vláknitě šupinkatý klobouk má tupý okraj se zbytky závoje.
Blanitý závoj v mládí zakrývá tenké, husté, široké lupeny bedly. Mají bělavou až krémovitou barvu. Při poranění však typicky červenají. Lupeny jsou odsedlé od třeně.
Třeň jde od klobouku snadno vylomit. Dorůstá do výšky 8 – 20 cm. Je hladký, v mládí plný, v dospělosti rourkovitě dutý. Zpočátku má bělavou barvu, později hnědne. Třeň má štíhlý válcovitý tvar, na bázi je rozšířený do kulovité hlízy. V horní části třeně najdeme robustní blanitý prsten.
Dužina houby nese příjemné aroma. Je bělavá, na řezu oranžově červená. Na vzduchu žloutne, červená až hnědne. Stejně tak i celý povrch plodnice po otlačení.
Výtrusný prach je bílý.
Možné záměny
Bedla červenající vzhledem připomíná svoji příbuznou bedlu jedlou. Dužina této oblíbené houbařské pochoutky však při poranění nečervená.
Naopak, červenání dužiny charakterizuje i blízce příbuznou bedlu zahradní (označovanou také bedla česká nebo bedla jedovatá). Ta je dle některých zdrojů varietou bedly červenající. U citlivých jedinců prokazatelně způsobuje příznaky otravy. Bedla zahradní je oproti bedle červenající mohutnější. Třeň má na bázi nápadnou hnědou hlízu. Roste zejména v zahradách, v parcích, na kompostech apod. Daří se jí na humusové půdě.
Nebezpečné, dokonce smrtelně nebezpečné mohou být i další druhy bedel jako je bedla chrapáčová nebo bedla ostrošupinná. Stejně jako nejedlá bedla hřebenitá bývají drobnější.
Kvůli červenající dužině lze bedlu červenající zaměnit i s pečárkou lesní.
Kdy bedla červenající roste?
Plodnice bedly červenající se objevují od června do října, někdy až do listopadu. Nejvíce je k vidění zpravidla během září.
Kde bedla červenající roste?
Bedla červenající roste v listnatých, méně často i jehličnatých porostech. Nacházíme ji také na polích, v zahradách, v parcích apod.
Jedovatá nebo ne?
V některých houbařských atlasech je bedla červenající označena jako jedlá a chutná houba. To do písmene platí o mohutnější bedle jedlé. Přestože někteří houbaři dlouhodobě sbírají a konzumují vedle bedly jedlé i bedlu červenající, další s ní mají i nepříjemné zkušenosti.
Bedla červenající je hůře stravitelná. Pokud není dostatečně tepelně upravena, může u citlivých osob vyvolat zažívací potíže. Někteří jedinci popisují po konzumaci houby příznaky lehké otravy nebo alergické reakce. Záleží na každém konkrétním organismu, stejně tak každé konkrétní houbě. Houba červenající je totiž značně variabilní, její složení se odvíjí také od prostředí, ve kterém roste.
Mnozí mykologové pro možné komplikace sběr houby červenající vůbec nedoporučují. Zvlášť nebezpečné bývají označovány plodnice vyrůstající v trávě. Obecně je lepší sbírat jiné z naprosto bezpečných jedlých hub, kterých je k dispozici dost.
Upozornění
Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.