reklama
 

Agaricus campestris, Pratella campestris, Psalliota campestris, Pluteus campestris, Fungus campestris
Pečárka polní, známá také jako žampion polní, je stopkovýtrusou houbou z čeledi pečárkovité. Často je spojována s pěstovaným žampionem zahradním – pečárkou dvouvýtrusnou.
Po hřibech patří pečárky k těm nejčastěji sbíraným houbám, bohužel však hrozí nebezpečnou záměnou s jedovatými muchomůrkami.

Vzhled houby

Mladá pečárka je celá bílá. Klobouk má téměř kulovitý tvar a tlustou, hedvábně vláknitou pokožku. Postupně dorůstá do průměru 5 – 12 cm, stává se vyklenutý, ve stáří se rozkládá do plochy. Masitý klobouk je pevný, dlouho má podvinutý okraj. Pokožka klobouku časem praská, vytváří šupinky a dostává nažloutlý nebo nahnědlý nádech. Dá se snadno sloupnout.
Postupem času se mění i barva lupenů pečárky. Ty jsou v mládí růžové, později šedivě fialové, červené či hnědé, ve stáří až černohnědé. Hustě poskládané, relativně vysoké lupeny jsou slabě vyklenuté, při třeni volné. Mladé lupeny zakrývá závoj. Jeho pozůstatkem je v dospělosti převisle blanitý prsten, který však brzy mizí. Výtrusný prach je tmavě hnědý.
Třeň pečárky je tlustě válcovitá, dlouhá 5 – 10 cm. Z klobouku se snadno vylomí. Bývá bílá nebo narůžovělá, později na bázi až hnědavá.
Dužina pečárky je bílá, bílá je zpravidla i na řezu, případně jemně růžoví. Pečárka má líbivou vůni i chuť.

Možné záměny

Pečárka polní je svým vzhledem velmi podobná dalším druhům pečárek. Vedle pečárky dvouvýtrusné, která se však u nás ve volné přírodě vyskytuje jen velmi vzácně, půjde i o pečárku velkovýtrusnou, pečárku sněhobílou, pečárku ovčí, pečárku hajní, pečárku hlíznatou nebo pečárku pochvatou. Všechny jmenované pečárky jsou jedlé.
Mezi pečárkami najdeme i mírně jedovaté druhy. Jde zejména o pečárku zápašnou, která hrozí nepříjemnými zažívacími potížemi. Otrava se projevuje 1 – 3 hodiny po konzumaci, zejména intenzivním zvracením. Pečárka zápašná na řezu sytě žloutne, zejména na bázi třeně. Po chvíli pak šediví a opět bledne. Bývá bez vůně nebo ji provází fenolový či karbolový zápach. Podle zápachu, který ještě zintenzivňuje tepelná úprava, se dá rozpoznat. Tento zápach provází i další jedovaté druhy – pečárku Pilátovu, pečárku perličkovou nebo pečárku koroptví.
Všechny druhy pečárek, zvláště mladé plodnice, bohužel svým vzhledem připomínají i bílé muchomůrky. Fatální bývají omyly, kdy se místo pečárky posbírá smrtelně jedovatá muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá nebo muchomůrka jarní. Na rozdíl od pečárky polní nebezpečné muchomůrky vždy vyrůstají z pochvy.

Kdy pečárku polní sbírat?

Pečárka polní se objevuje od června až do října či listopadu. Nejvíce hub se nasbírá v červenci a srpnu. Plodnice vyrůstají zejména po velkých deštích.

Kde pečárka roste?

Pečárka polní již dle svého názvu neroste přímo v lese, ale vyhovují jí pole, louky a pastviny, strniště, příkopy, cesty, zahrady, parky apod. Symbioticky je vázaná na trávy. Roste i jednotlivě, častěji se však vyskytuje ve velkých skupinách. Vytváří pruhy či uspořádání, které se označuje jako čarodějný kruh.
Pečárku najdeme na hnojených travnatých stanovištích, po celém severním mírném pásmu.

Kulinářské využití

Žampion polní je alternativou pěstovaného žampionu zahradního. Oba mají stejné kulinářské využití. Hodí se do polévek a omáček, k dušenému masu, ale i vaječných omelet nebo nádivek. Žampiony se dají vmíchat do houbové smaženice nebo zapékat s různými náplněmi. Lze je smažit (recept níže). Mladé plodnice se nakládají do octa. Starší se krájí na plátky a suší. Svoji houbovou vůni a chuť si zachovávají i po usušení.

Smažené žampiony – recept

Ke smažení se hodí zejména mladé, menší klobouky žampionů. Ty buď důkladně omyjeme, nebo oloupeme. Houby osolíme a obalíme v klasickém trojobalu (hladká mouka, vejce, strouhanka). Následně je pozvolna osmažíme dozlatova.
Podáváme s hranolkami či bramborovou kaší, zeleninovou oblohou a majonézou.

Upozornění

Text je informativní, slouží pouze k orientačnímu určení houby. Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté houby lze v mnoha případech snadno zaměnit, upozorňujeme na nutnost sbíranou houbu bezpečně rozeznat. Vždy sbíráme jen ty houby, které spolehlivě poznáme a které mají většinu charakteristických znaků pro jednoznačnou identifikaci. Provozovatel serveru nenese odpovědnost za případné negativní následky dané mylným určením houby.

Související články

reklama
reklama
reklama