Psychické týrání ve vztahu není vzácností. Jak se mu bránit?
Nejen fyzickým, ale i psychickým týráním trpí u nás velké procento žen i mužů. Psychický teror není tak vidět, ale “nebolí” o nic méně. Jak se mu bránit?
O fyzickém týrání se dnes mluví více, i když to asi není tak často, jak by si tak závažné téma zasloužilo. Stejně alarmující je ale i psychické týrání, ke kterému často dochází v partnerských vztazích a nenechte se mýlit, obětí nejsou jen ženy, ale i muži.
Když jsem debatu k tomuto ožehavému tématu otevřela, nebylo zpočátku moc lidí, kteří by se k něčemu takovému chtěli přiznat. Nakonec se pár odvážných našlo a tady jsou jejich výpovědi.
Bojím se co by bylo s dětmi
Z pochopitelných důvodů nebudu v tomto článku uvádět křestní jména. Tak tedy -jedna čtenářka mi napsala, že se vdávala z velké lásky, tak velké, že si v průběhu dvouletého vztahu nechtěla všímat, že je partner dost despotický a žárlivý. Vše se vyhrotilo už o svatební noci, místo v posteli ji nevěsta prožila v křesle, nad kterým stál její novomanžel a stále dokola ji vyslýchal, s kým se bavila, proč tak dlouho a tak dále. Ona jen plakala, což pro něj byl důkaz, že se dělo něco nekalého.
"Nedokázala jsem odejít, i když mi už po svatbě bylo jasné, že tohle není dobré, milovala jsem ho a namlouvala si, že on mě také. Dneska máme dvě děti, dost malé, které tátu milují a on je na ně moc hodný. Náš vztah je o strachu, já se ho bojím a tak nedělám nic, abych mu zavdala příčinu k výslechům a ponižování. Odejít od něj nedokážu, nevím kam bychom šli a hlavně děti ho milují, před nimi se ke mně chová vzorně," napsala.
Netroufám si k téhle zpovědi dodat skoro nic, v podobné situaci jsem nebyla a k tématu se může odpovídajícím způsobem vyjádřit jen školený odborník. Jen dodávám, že právě psychologové varují, že děti vyrůstající v podobných poměrech dobře cítí, že něco není v pořádku, i když se teror neodehrává před jejich očima.
On je můj trest
Když jsem si povídala s druhou čtenářkou, krásnou černovlasou ženou kolem pětatřiceti, běhal mi mráz po zádech. "Před lety jsem své kamarádce přebrala její velkou lásku. Bylo to neplánované, ona odjela na delší dobu pryč a poprosila mě, jestli bych mohla jejímu muži pomoci v nějakých organizačních záležitostech. Často jsme se vídali a přeskočila jiskra, nejdřív šlo jen o sex, ale pak z toho byla láska jako trám. Když se kamarádka vrátila, rozhodli jsme se toho nechat, ale nešlo to. Odešel, byli jsme spolu, vzali jsme se. Od chvíle kdy od ní odešel nebyl jediný den, kdy bych na bývalou kamarádku nemyslela a nevyčítala si to. Jenže to jsem netušila co mě čeká. Náznaky byly pozvolné, začal mě kritizovat i před přáteli a rodinou, pak mě ponižoval a nutil k drobnostem které nemám ráda. Stupňovalo se to a vlastně asi pořád stupňuje. Fyzicky mě nikdy netýral, jen jednou mi dal facku, když jsem se mu postavila. Jsme spolu deset let, děti nemáme, ale odejít nemůžu. Jako bych podvědomě věděla, že on je můj trest za to, co jsem udělala před lety kamarádce."
Zní vám to hrozně, jako z jiného světa? Jenže většina týraných si najde důvod proč neodejít, mají pocit, že to, co se jim děje je trest, moc se bojí, nedokážou si sami pomoci.
Miluji ji tak moc
Aby nebyl celý článek jen o ženách, ráda bych na závěr zveřejnila i výpověď muže, kterého týrá žena. Nevím, jaké jsou vaše představy o psychicky týraných mužích, ale možná byste si šarmantního čtyřicátníka, vysokého, dobře oblečeného a zjevně v nejlepší kondici, nepředstavili… A jaký je jeho příběh? S přítelkyní se seznámil v letadle, ona je letuška, podle jeho slov samozřejmě krásná a neodolatelná a podle mého osobního názoru také chronicky žárlivá.
"Od začátku měla pocit, že koketuji s jinými ženami, pak začala mít podezření, že s nimi spím. Vím, že při mém povolání by to možná někdo očekával, ale já takový prostě nejsem. Miluji jí, je splnění mých představ o ženě, a tak mě nikdy nenapadlo podvádět. Jenže ona to vidí jinak, když získá podezření, že podvádím, podvede mě také. Většinou se jedná o flirt, ale vím, že párkrát šlo i o víc. Vždycky se postará, abych to věděl. Kamarádi i kolegové mi neustále říkají, ať se na to vykašlu. Jenže já ji opravdu miluji, hodně moc, možná příliš…"
I takhle tedy může probíhat vztahový teror. Podle odborníků je nutné, aby člověk vyhledal pomoc, třeba zkraje nemusí dělat zásadní rozhodnutí, ale docházet za někým, kdo mu s celou situací pomůže. Lidé mají tendenci psychické násilí podceňovat, jenže ono je stejně závažné jako fyzické.
