Proč muži opouštějí své ženy, i když jim zdánlivě nic nechybí?
Proč tolik manželství končí rozvodem a tím, kdo odešel, byl muž? Mnoha rozchodům se dá přitom předejít.
Dobře si uvědomuji, že se pouštím na tenký led, vztahy jsou křehké téma a rozchody ještě víc. Pokud je ale možnost rozchodu předejít, nebo se na něj aspoň náležitě připravit, je dobré o tom mluvit…
Nedávno jsem na webu Psychology Today objevila zajímavý výzkum psychologů z Oxfordské univerzity. Ti se zaměřili na to, proč se muž odhodlá opustit fungující vztah, ženu, se kterou mu zdánlivě nic nechybí, a děti. Výzkum byl součástí několika podobných, které mapují, proč je v 21. století tak vysoká rozvodovost. Vím, že žádné, takhle složité téma se nedá zjednodušit na "proč a jak", ale určitě je dobré vědět, jaké jsou nejobvyklejší důvody k odchodu.
Zodpovědnost, která dusí
Očima mnoha žen mají muži své bytí o dost lehčí, i když mají rodinu a děti, stále jedou po stejné koleji svého života - nerodí, obvykle nejsou na mateřské dovolené, nemusí doma vařit a uklízet… Přesto mají pánové tvorstva často pocit, že je na ně vyvíjený příliš velký tlak. "Muži v dnešní zženštilé době tak nějak ztratili pud ,otce živitele´. Je to často dáno výchovou, kterou zajišťují převážně ženy a mužský prvek se v ní moc neodráží. Chybí otcovská ruka, která by synka naučila mužské práci i přežití v divočině. Matka má tendenci zaujmout, přirozeně, ve výchově měkký, mateřský přístup, ale tvrdost chybí. Na první pohled to na dospělém muži není znát, ale pod fasádou drsňáka z posilovny se často skrývá spíše ufňukaná holčička. No a když pak přijde čas na založení rodiny, muž nepočítá s tím, že by měl naplno převzít roli živitele - rodině dopřát pomyslné bezpečí a klid. Naopak fňuká, protože má pocit, že má málo času na sebe, že je nucen k výkonům," říká americká psycholožka Diane Mansfield.
Samozřejmě se nedá říct, že by všichni muži byli kňourové neschopní se postarat, ale něco na jejím popisu rozhodně bude. Matčina něžná ruka těžko syna naučí, jak nasekat dříví, postavit zeď na zahradě nebo chytit pořádnou rybu v rybníku za domem. A přitom zrovna tyhle "mužské záležitosti" nám imponují. Každopádně jeden ze základních důvodů, proč muži opouštějí rodinu, je dán tím, že mají pocit, že žena po nich "chce moc". Případná milenka a další věci jsou jen zástupnými důvody.
Touha po věčném mládí
Musím říct, že tenhle bod výzkumu Oxfordské univerzity mě opravdu překvapil. Ukazuje se v něm, že muži touží po věčném mládí stejně jako ženy, možná víc. Ty ale honbu za mladostí řeší plastikami, výstředním oblečením, přehnanou sebepéčí a dalšími, obecně známými praktikami. U mužů je důkazem mladí spíše aktivní životní styl - tedy "ukázat, že na to pořád mám" - proto běhají i po padesátce maratony, chodí pětkrát týdně do posilovny a někteří se "neštítí" ani těch plastických operací. Další možností je pak výměna stejně staré manželky za mladou. Mládí je krásné a svítí na dálku, muži pak mají pocit, že jsou jím osvícení i oni.
Na rozdíl od žen, které vedle sebe mladého partnera snesou málokdy, protože nemají tak vysoké sebevědomí, aby uvěřily, že je opravdu miluje, muži s tím problémy nemají. Ty nastávají, až když pochopí, že si s o dvacet let mladší ženou nemají až tak moc o čem povídat, a že její kamarádi jsou ve věku jejich dětí. Takové prozření ale přichází až dlouho poté, co muž opustí rodinu.
A jak z toho ven?
"Muži jsou ve svých rozhodnutích zejména citového charakteru málokdy impulzivní. Potřebují věci promýšlet více než ženy. Proto k opuštění rodiny se odhodlávají dlouho a často na několikrát - tedy odejdou a zase se vrátí. Pokud toho svého milujete, měla by být základem vašeho vztahu konverzace - i ta méně milá, tedy vzájemná kritika, vyslovit přání, co byste chtěly, aby na sobě partner změnil. Důležité je samozřejmě vyslechnout i jeho připomínky. Ve své praxi ale vidím, že lidé, kteří spolu mluví od začátku a snaží se vztah opravdu budovat, nejen ho nechat plynout, se rozchází málokdy. Problémy mají jako každý jiný, ale většinou je ustojí. Začít řešit, když je rozvod na spadnutí, není ideální, ale leckdy to manželství zachrání. Budete se divit, kolik lidí se nebaví ani v největší nouzi. Nechají vše plynout dál a jen doufají, tady pak šance opravdu není," říká Diane Mansfield.
Tak tedy pokud chcete vybudovat zdravý vztah, mluvte spolu. Pokud se ten stávající hroutí, snažte se ho zachránit tím, že od základů změníte to, co nefunguje. Určitě je důležité vidět chyby i na vaší straně. A zachovejte klid, hysterickými scénami, obviňováním partnera i sebe se dopracujete maximálně k tomu rozchodu. Přes koleno se vztahy lámat nedají a někdy je možná lepší je ukončit, aby mohly vzniknout jiné, vědomější.