Proč někteří muži nechtějí mít děti?
"Protože to jsou nezodpovědní sobci!" rovnou vyštěkla moje čerstvě zklamaná mladší kamarádka, z níž mluvilo veškeré zklamání jejích 35 (opět) single let. Je to tak ale doopravdy?
Zareagovala tak na můj údiv nad reakcemi v médiích na nový výzkum. Většina z nich zněla dost podobně jako ta její. "Hezčí" vyznění jim dodávaly jen úvahy o tom, že nechtějí zatěžovat planetu a její životní prostředí nebo že svět se v posledních letech stal příliš nebezpečným místem.
Podle studie Renáty Kyzlinkové a Anny Šťastné z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Reprodukční plány mladých mužů v ČR se pouze 57 procent mužů ve věku 25 až 29 let chystá mít v budoucnu děti. To by byl opravdu průšvih, protože téměř tři čtvrtiny žen stejného věku děti chtějí. S kým by je tedy měly mít?
Jen optický posun
Zlobí se nejen zklamané ženy, ale na poplach bijí také odborníci. Českou porodnost prý nejspíš čekají zlé časy… Ženská plodnost není nekonečná, vajíčka každé ženy se jednoho dne přestanou vytvářet, a tak odklady mohou být osudové.
Zděšení ale není na místě, tak horké to nebude a výsledky průzkumu jsou pouhým optickým posunem. Spíš než důsledek proměn současných mužů jde o důkaz, že se vlastně nic nezměnilo. Ženy děti vždycky chtěly a měly - můžeme tomu říkat biologický pud, výjimky samozřejmě existují. A protože dozrávají sociálně i osobnostně dříve, tak si tuto touhu nebo puzení také dřív uvědomují. A dokonce i abstraktně, tedy bez toho, aby si do svých životních plánů promítaly konkrétního partnera.
Muži dozrávají později
Na rozdíl od mužů. Jejich pozdější psychické dozrávání je potvrzeno studiemi a nahrává mu i dnešní trend odkládání startu do reálného života. Odpovídá tomu i statistika: dnes Češky mívají první dítě průměrně ve 28 letech, zatímco muži se poprvé stávají otci až v 33 letech. Obě pohlaví dlouho studují, cestují, baví se, budují kariéru a usazují se až kolem třicítky nebo i později. A "opozdilí" muži ještě později. Obvykle až s konkrétní ženou, jak doložilo několik mezinárodních studií.
Jak to vlastně bylo dřív? Chtěli muži děti jen tak, sami o sobě, nebo je k tomuto přání přivedla až konkrétní situace? Můj malý, zcela nereprezentativní průzkum přinesl zajímavé - a myslím, že dost typické odpovědi: "Nad tím jsem nikdy předem neuvažoval," potvrdil moje podezření dokonce i ten muž, který je mi nejbližší. "Když žena chtěla, tak jsem si řekl, proč ne," zněla další málo slibná odpověď. Víc romantiky a naděje přinesl názor muže mladšího, ale přesto staršího než vzorek z výzkumu: "Až když jsem poznal Alenu a věděl jsem, že je to ta pravá."
Ono jim to dojde
Kdysi muži chtěli děti - ideálně chlapce, aby se stali pokračovateli rodu a zdědili trůn, panství, majetek. Moderní doba z nich tuto povinnost sňala a masové rozšíření antikoncepce z nich sňalo i odpovědnost. Bez ní, nebo aspoň v dobách, kdy ještě nebyla takovou samozřejmostí, se "to" často prostě stalo a obvykle to oba zúčastnění vzali jako životní fakt. Dnes je potřeba jednat "proaktivně"; dohodnout se, vysadit antikoncepci a většinou i připravit podmínky.
A jsme u toho: K tak zodpovědnému rozhodnutí je třeba dozrát. Že to mužům trvá, to je prostě fakt. Vlastně se zas tak moc nezměnilo a nakonec snad přece jen nevyhyneme.