Panicem ve třiceti. Mám pocit, že jsem promeškal život, říká Dušan
Podle globálního výzkumu nemá devět procent lidí ve věku třiceti let ještě sexuální zkušenost. I když by se mohlo zdát, že je takové procento zanedbatelné, nálepka "panic" či "panna" může třicetiletým jedincům způsobovat psychické obtíže a nemilosrdně je vyřazovat z partnerského "trhu".
Dušanovi bylo necelých 32 let, když přišel o panictví. "Styděl jsem se za to. Vnímal jsem, že jsem hodně mimo společenský úzus. Proto jsem to nikomu neříkal, ani při seznamování, ani jindy. Svěřil jsem se jen ženě, která mě o panictví připravila, ale až potom, co se to stalo," říká dnes 34letý programátor.
Od té doby, co byl na základní škole obětí šikany, neměl žádnou partu kamarádů a byl spíš samotář. Proto se mu také nikdy nedařilo navazovat vztahy. "Holku jsem chtěl, ale byl jsem hodně stydlivý. Nevyskytoval jsem se v situacích, kde bych mohl potkat nové lidi. Nějaké kluby, bary, v té době ještě zakouřené, to vůbec není pro mě," říká. Randit začal přibližně ve 26 letech. "A tenhle časový hendikep jsem nedohnal nikdy," dodává.
Protože se nepohybuje v kolektivech, kde by se sexuální život veřejně řešil, s výsměchem se nikdy nesetkal. "Ale mlčel jsem tehdy a mlčel bych i dnes," svěřuje se. Z minulosti si také vybavuje trpkou vzpomínku. "Bylo to video na internetovém portálu Stream, kde se moderátor v obchodním centru ptal žen a dívek, jestli by šly na rande s panicem. Jejich reakce mě ranily a jen mě utvrdily v tom, že to o sobě nesmím nikomu říct," popisuje Dušan šest let staré video, v němž jedna z dívek například říká, že "panic je ňouma, který si ho doma honí pod stolem". Přitažliví kluci to podle respondentky "mají dávno za sebou".
O panicích máme stereotypní představy
Podle psycholožky Zdeňky Pospíšilové mohou starší lidé s absencí intimních zkušeností zažívat smutek, stud, frustraci, rezignaci či obavu z nepřijetí. "Tyto pocity pak mohou mít negativní vliv na jejich sebepojetí, sebevědomí a schopnost navazovat vztahy s dalšími lidmi. Mohou také přispívat k poruchám sexuálních funkcí. S přibývajícím věkem se pak tyto obtíže spíše prohlubují," popisuje.
Jedinec podle ní cítí společenský tlak vrstevníků a sociální bubliny, ve které se pohybuje. Pospíšilová si nicméně netroufá porovnat, zda je větší tabu a stigma panictví, či časté střídání partnerů. "Jednu věc ale mají společnou, a to jsou předsudky a stereotypní představy o takových lidech. Ať už se bavíme o jednom, nebo o druhém tématu, je důležité za ním vnímat individualitu každého člověka a jeho osobní příběh," podotýká.
Za sexuální zdrženlivostí stojí různé důvody
Osmadvacetiletá sociální pracovnice Petra přišla o panenství ve 25 letech. "Hrozně jsem se styděla, měla jsem pocit méněcennosti. Snažila jsem se tomuto tématu vyhýbat v jakýchkoli situacích," říká Petra, která pochází z křesťanské rodiny. Od sexuálních zkušeností ji tak odrazoval strach, nedůvěra, pocit uchování vnitřní čistoty a také její sexuální orientace.
"Dlouho jsem skrývala, že jsem lesba. Všichni přátelé měli partnery a já byla sama. Nejhorší situace byly, když se o mě snažili muži. Bylo to nepříjemné, a někdy jsem dokonce musela utéct," vzpomíná. "O svém panenství jsem promluvila, až když jsem měla první známost. Nedokázaly jsme se kvůli mně bavit o sexu ani jej provozovat, což způsobovalo problémy. S rostoucí důvěrou jsem se ale svěřila a spoustu věcí to vyřešilo," říká Petra.
"Ženy mě rovnou odmítnou"
Dušan měl první pohlavní styk s několikaměsíční známostí. Tehdy měl radost, že "této životní mety" dosáhl. S odstupem času mu už ale jako velký předěl nepřipadá. "Dotyčná do mě byla bláznivě zamilovaná a vztah se posouval hlavně jejím přičiněním. To, že jsem konečně přišel o panictví, nebyl výsledek nějakého cíleného seberozvoje, ale spíš náhoda. Narazil jsem na ženu, které jsem se líbil," vzpomíná Dušan. I když jej napadlo využít služby sexuální pracovnice, představa sexu bez lásky jej nelákala.
Spíše než nízký počet sexuálních zkušeností ho trápí, že nezažil vážný vztah. "Některé potenciální partnerky mně kvůli tomu nedají šanci a rovnou mě odmítnou. Jsem klidnější, že už jsem měl sex, ale na druhou stranu stále cítím zármutek z toho, že jsem tolik let života promeškal. Stále v navazování vztahů bloudím," svěřuje se.
Panny vnímáme lépe než panice
Pospíšilová podle případů ze své praxe potvrzuje, že absenci sexuálních zkušeností u žen ve vyšším věku vnímá veřejnost lépe než u mužů. "Současně se setkávám s tím, že panictví je pro muže tématem, se kterým se častěji obracejí na odborníka než ženy," říká.
Panictví podle ní ale nemusí být varovným znakem, že je daná osoba nezralá či nějakým způsobem zaostalá. Důvody, proč někteří lidé nemají ve vyšším věku intimní zkušenosti, jsou podle ní různé. Bývá mezi nimi třeba právě sociální neobratnost či silná introverze.
Lidé se zase často vztahu s osobami bez sexuálních zkušeností vyhýbají kvůli pocitu odpovědnosti. "Nechtějí být tím 'prvním' nebo si říkají, že s někým zkušenějším to bude mít hladší průběh," vysvětluje Pospíšilová. Skutečnost je podle ní ale taková, že intimní kontakt s partnerem, který zatím nemá příliš zkušeností, může být ve výsledku velmi příjemný.
"Stejně tak předchozí zkušenosti nemusí být automaticky zárukou dobrého zážitku. Než tento jediný faktor bych zohledňovala to, jak se mi druhý člověk celkově jeví," uzavírá Pospíšilová.
Video: Vagnerová: Hranice lásky jsou o upřímnosti. Nevěru tolerujeme víc než otevřené vztahy (6.11.2022)
