Chcete si ho vzít, ale vadí vám jeho příjmení. Ublížíte mu, když budete trvat na tom, že si necháte to svoje? Odpoví PhDr. Petr Šmolka.

Je spousta mnohem rafinovanějších způsobů, jak mužům ublížit; na druhou stranu však nelze popřít, že někteří se těžko vyrovnávají i s touto zdánlivou "prkotinou".

Není to tak dlouho, co mě jakýsi lingvista v novinách poučil, že tvorba ženských příjmení přechylováním mužských nemá nic společného s přivlastňováním. A že, ani moje milovaná spolubydlící, která se vcelku dobrovolně stala již před zhruba 30 lety Šmolkovou, mi tudíž vlastně nepatří.

Proč vám vadí příjmení partnera?

Připusťme ale, že společné příjmení má jisté výhody. Nejenže se tím vcelku automaticky řeší otázka příjmení z manželství narozených dětí; zároveň šetříme i paměť našich bližních. Proč by si měli chudáci pamatovat, že naše manželka se jmenuje jinak než my! Na druhou stranu lze pochopit i ženy, jimž je přijetí manželova příjmení poněkud proti srsti.

Důležité jsou spíše důvody jejich postoje než postoj sám. Snadno lze nalézt řadu důvodů zcela legitimních. Např. tam, kde žena vstupuje do druhého (třetího) manželství a z některého z předchozích má již děti, které by se pak jmenovaly jinak než ona. Stejně tak, když půjde o ženu pod původním příjmením již obecně známou. Nějak si nedovedu představit třeba takovou Paris Hilton, že by souhlasila, aby oddávající pronesl větu: "Snoubenci se rozhodli používat společné příjmení Pytlíčkovi".

Posměch kvůli příjmení

Dostáváme se tím k dalšímu legitimnímu důvodu, jímž může být posměch či jiné nelibé asociace vzbuzující příjmení pana ženicha. Což může být zároveň i nebezpečnou pastí. Už proto, že často právě nositelé hanlivých a jinak problematických příjmení jsou na ně patřičně hrdí. Možná proto, kolik si kvůli nim v dětství vytrpěli. "Děda byl Pytlíček, táta byl Pytlíček, já jsem Pytlíček, i moji broučci malinkatý budou Pytlíčci, opravdu nechápu, co ti na tom krásném českém jméně vadí!".

Tak jaké řešení? Příjmení společné nebo dvojí?

Možnost používat dvojí příjmení sice situaci usnadňuje, ale ne vždy ji řeší. Pochybná zvukomalebnost zdvojeného příjmení může být jedním z úskalí. Třeba taková Pěvuše Stará - Weitingerová by nad danou možností radostí asi nehýkala.

Případné spory o volbu společného či nespolečného příjmení svědčí vždy pro jisté pochyby, zda naše volba byla či nebyla zrovna moudrá. Nikoliv volba příjmení, ale partnera. Pokud není žádný racionální důvod a nastávající manželka se přesto zdráhá přijmout mužovo příjmení, je na místě klást si otázku, zda chce přijmout jej.

Pokud je naopak ve hře některý z uvedených důvodů proč si ponechat stávající příjmení a váš nastávající kvůli tomu vyvádí jak smyslů zbavený, pak má zřejmě sám se sebou dost problémů. Pak je ale téměř jisté, že ty problémy budete mít časem i vy - s ním!