reklama

Nesnesitelná tchyně: Nastavte si jasné hranice, radí psychoterapeutka

To, že matkám "nevoní" partnerky jejich synů, není žádná ojedinělost. Co s tím? Ignorovat, nebo poslouchat matku? Rozejít se s přítelkyní? Snažit se je za všech okolností spřátelit? Jak tuto patovou situaci řešit dlouhodobě?

Foto: iStock

Lucie Mucalová, psychoterapeutka pro děti a dospělé, má s s tímto vztahovým trojúhelníkem hodně zkušeností, a tak jsem se jí zeptala na případná možná řešení.

Jaký typ matek má tendenci mluvit do vztahů svých synů?

V převážné většině jde o nešťastné ženy, které nemají naplněný svůj vlastní život. Nežijí v souladu se sebou a jediným smyslem je monitorovat, řídit ty druhé. Ale i tyto ženy mají srdce, i tyto ženy jsou v hloubi duše velmi křehké, ale bohužel nešťastné a to neštěstí projevují navenek až agresivním chováním, pokud se něco neděje podle jejich plánu. Tedy, jejich chování má příběh, to, že nepřejí svému synovi lásku, to, že jsou schopny jít až do agrese, výčitek, nenávisti, se někde zrodilo. Není potřeba je odsuzovat, nikomu z nás to nepřísluší. Jsou to situace, které si musí vyřešit zúčastnění a mudrcové zvenčí by se měli stáhnout do ústraní. Nikdo totiž nežije příběh této rodiny, nikdy nemůže do hloubky odhalit, proč se to děje. 

Co tím takové matky sledují?

Jak jsem již řekla, zrcadlí tímto své vnitřní nenaplnění a neštěstí. Většinou se jedná o matky, které se ke svému synovi urputně upnuly, celý život ho podporovaly a nyní čekají, že syn jim vše svou "poslušností" oplatí. Žena jako by dlouhodobě zasvětila život péčí o své děti a zapomněla na sebe, na své potřeby. Hodnoty byly děti a v tomto případě syn.

Bohužel z praxe vnímám, že se matky upnou na své syny i tam, kde nefunguje partnerství mezi mužem a ženou. A tato žena si vlastně ze svého syna "vytvoří" partnera, vrbu, prostě vše v jednom. Jsou zde narušeny role, neakceptována role dítěte, které má vylétnout v určitém věku z hnízda. Matka má v sobě až chorobnou touhu být mu neustále nablízku, hlídat každý krok a vyhodnocovat, co je pro její dítě to správné. Ale bohužel, tady narazí.

Jak může situaci vnímat syn?

Nechat syna vybírat si mezi matkou a přítelkyní bývá v mnoha případech bolestné. Matka a partnerka, dvě ženy, každá jiná, nesrovnatelná. A sebevědomý muž, co si své partnerky váží, ji bohužel neopustí jen proto, že si to maminka přeje. Ale ano, existují i extrémy, kdy se muži ze strachu matce celoživotně podřizují, žijí nešťastný život a končí ho právě doma s maminkou. Zde je ovšem potřeba vyhledat odbornou pomoc, je to patologické pro matku i syna, pro všechny zúčastněné.

Ani matka nemá právo své dítě vlastnit, tedy nikdo nemá právo nikoho vlastnit nějakou silou, třeba výhrůžkou, jelikož jsou situace, kdy matka vyhrožuje, že si ublíží, pokud se syn s partnerkou bude stýkat. Tohle se musí řešit, a ne mamince na tohle naskočit a raději se s partnerkou rozejít. I vaše matka má plné právo naložit se svým životem, jak uzná za vhodné. Buďte jí oporou, snažte se ji pochopit, ale nemůžete s ní každou vteřinu být.

Dalším důvodem, proč se takto mámy chovají, může být nějaký patologický strach o dítě, strach, že o něho přijde, že se mu bez její kontroly něco stane. Proto ho chce mít stále pod svými křídly a ani si neuvědomuje, že mu ničí život, že ho dusí. Že dusí sebe, jeho a vše zúčastněné.

Lucie Mucalová

Lucie Mucalová

Terapeutka, koučka pro rodiny, děti a mezilidské vztahy. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, je absolventkou ročního koučovacího výcviku a frekventantkou dlouhodobého výcviku v komunikační a strategické psychoterapii a hypnoterapii. Přednáší a publikuje témata z oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí a osobnostního rozvoje. Více na  www.koucink-vzdelavani.cz.

Jaký postoj zaujmout vůči matce?

Měl by se k ní v každém případě chovat s úctou, to neznamená, že s ní zůstane doma a zabalí celý svůj život. Měl by mámu vyslechnout, snažit se pochopit, co a proč se s ní děje, nabídnout jí případně pomoc. Znám matky a syny, kteří jdou společně do terapie, kde pracují na zvládnutí celé situace. Syn by měl respektovat přání matky, to znamená, pokud s matkou žije a ona si nepřeje, aby tam partnerka syna chodila, respektovat to. Respektovat její soukromí. Matka by ale na druhou stranu měla respektovat, že se s partnerkou budete stýkat kdekoli jinde a postupem času si najdete společné bydlení, kde si zase musíte nastavit hranice vy. Rozhodně by synové neměli poslouchat na slovo, co chce máma, ale měli by si jít tam, kam chtějí oni. Jak říkám, bez agrese směrem k mámě.

Vyhrocené emoce ničemu nepomohou, naopak vše zhorší. Pokud s matkou promluvíte a výsledek je nulový, jediné, co si odnášíte je, buď já, nebo ona, tak i přesto si žijte svůj život. Ani máma nemá právo vás stavět do role rozhodování.

A jak by se měl takto zatížený syn postavit ke své přítelkyni?

Je hlavně důležité mluvit s partnerkou, jelikož může prožívat velmi těžké chvíle, nemá úplně jednoduchou pozici. Ale nesmí toho být příliš, aby se z vašeho partnerství nestala psychologická poradna. Nezapomínejte na hezké chvíle mezi sebou, nevyplňujte je pouze debatami o matce, která se vztahem nesouhlasí.

Partnerka by vás neměla navádět proti matce, měla by respektovat, že je to vaše matka. Partnerka do toho může vstoupit ve chvíli, kdy jí matka nabourává život, kdy obrovským dílem překračuje hranice. Ale opět je potřeba se vyvarovat agresivního chování, to vše jen zhorší.

Měla by se naučit respektovat, že když budete potřebovat, tak svou matku navštívíte, neměla by vám dělat peklo na zemi a stavět vás jako matka do pozice ona, nebo já, vyber si. Tohle je totiž časovaná bomba. Partnerka má právo chránit sebe, ale respektovat vás. Ani jeden by se neměl cítit tak, že je do něčeho tlačen nebo že chodí s nožem na krku.

Jak by měla přistupovat k matce přítelkyně?

Nastavit si hranice. S nenávistnou matkou bohužel nic neuděláte. Pokud ona sama nebude ochotna najít alespoň přijatelnou cestu směrem k vám, tak nemá význam se tím nechat nějak zdrtit. Jsou situace, které se musí nechat plynout. Chovejte se ovšem tak, jak vy sama si přejete, aby se lidé chovali k vám. Nenaskakujte nenávistí na nenávist, zlobou na zlobu. Ba naopak, chraňte sebe samu, nastavte si hranice a s matkou se potkejte tehdy, kdy vám zásadně ubližuje a vstupuje do života.

Budujte si vztah se svým partnerem, nenechejte si lásku otrávit nenávistí. Je to příliš vysoká daň. Jsou lidé, bohužel i ti z rodiny, které nezměníme. Mohou v naších očích jednat jako šílení, ale i oni to dělají z nějakého důvodu, rozhodně nejsou šťastní. Nemáme právo nikdo soudit, ale máme právo si zařídit spokojení život, který nebude někdo omezovat. Čím více si budete otravovat váš vztah debatami nad nenávistí matky, tím rychleji můžete o to hezké přijít. Srovnejte si priority, i přesto, že to rozhodně není lehké.

Jde vůbec změnit takový vztah? Projít od nenávisti k pochopení?

Jde. Ale musí chtít ten, co nenávist vysílá. Mnohdy zcela neprávem. Jen proto, že partnerka není podle přání maminky. Pokud sama matka nechce pochopit, že volit mezi ní a partnerkou je nebezpečná cesta, tak nemá význam ji přesvědčovat. Můžete nabídnout kroky, můžete nabídnout pomoc, ale zde to končí. Pokud chce kopat nohama a stát v roli oběti, i tohle je potřeba respektovat.

Ano, někdy tyto příběhy končí tak, že syn začne matku nenávidět a zpřetrhají se veškeré kontakty. I tohle je život. Je potřeba se naučit žít sám za sebe, naučit se přijímat, že některé lidi nezměníme a některé cesty se mohou rozpojit, a to i ty rodinné. Nikdo to tak neplánuje, ale když druhá strana není ochotna udělat alespoň krok ke zlepšení situace, tak je to marný boj a marná energie, kterou budete vynakládat.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama