Kde se bere sebevědomí? Za všechno může láska

Proč se o sebevědomí pořád tolik mluví a k čemu je tak důležité? Ovlivňuje celou vaši osobnost, vaše rozhodování, a tím pádem i celý váš život. Proč ho jedni mají málo a jiní zase moc? A jak to změnit?

Vnitřní nejistotu mnohdy přebíjíme arogancí, drzou troufalostí a přehnaným egomanstvím. Nebýváme ale nikterak šťastní, protože jde jen o zástěrku nízkého sebevědomí. 

Navštíví nás frustrace, nespokojenost, životní disharmonie, kterou pak řešíme u certifikovaných koučů, psychoterapeutů, "čarodějek", u new age literatury, s alkoholem, s neuroly nebo vším dohromady. Co o sobě víme a jak sami sebe opravdu vnímáme? Nakolik je sebevědomí důležité pro náš život a naše vztahy?

Začíná to matkou

Na svět přicházíme díky lásce k jiné osobě. Skrze ní objevujeme sami sebe a svět kolem nás. Tou osobou je samozřejmě naše matka.

"Opakované vnímání matčina obličeje, které je spojeno s libými pocity, umožňuje, aby jej dítě odlišovalo od jiných obličejů. Dítě začíná poznávat svou matku. Jeho fyzický kontakt s matčiným a vlastním tělem umožňuje odlišování vjemů. Stojí také u zrodu schopnosti vnímat vlastní pocity. Objev vlastní samostatnosti, toho, že existuje já a osoba mimo já, která je zdrojem libosti, umožňuje první lákyplný vztah - vztah dítěte k matce," píše Selma H. Fraiberg v knize Magické roky.

A tady vzniká v lidském životě první opravdová láska. Láska a jistota, od kterých se pak v našem životě mnohé odvíjí.

Programy z dětství

Sebevědomí budujeme na základě dvou věcí: jednak je dědičné - získáváme ho tím, co nám předávají naši rodiče, a následně ho tvarujeme v průběhu svého dalšího života. Pokud jsme rodiči, pomůžeme svým dětem tím, že jim budeme projevovat bezpodmínečnou lásku, nebudeme je srovnávat se sourozenci ani kamarády, otevřeně je budeme oceňovat, ale také k nim budeme upřímní v okamžicích, kdy se jim něco nepovede. 

Důležité je mluvit o svých pocitech a nepranýřovat potomka za něco, co udělá, podle našich měřítek, špatně nebo jinak. Sebevědomí se rodí z toho, co o sobě slyšíme, jak se vnímáme, jací si přejeme být, ale také tím, jak si myslíme, že o nás smýšlí druzí lidé. Britští sociologové přišli se zajímavým poznatkem: prokazovat dítěti dostatek úcty a sebedůvěry, je pro jeho další život mnohem důležitější, než jestli se ve škole dobře učí.

Sebevědomí se dá naučit

Kromě podstatného vlivu rodičů na utváření našeho sebevědomí, má vliv i naše celoživotní práce na něm. Touha na sobě pracovat: smíření se se sebou, svou duší i tělem, temperamentem, povahovými rysy, s rodinou, se svým okolím. 

"Nízké sebevědomí není doživotní trest. Sebevědomí se dá naučit, osvojit a vetřít pod kůži – tak jako kterýkoli jiný návyk. Jakmile si jej zažiješ, všechno v životě se změní k lepšímu," řekla spisovatelka J. K. Rowling, která ví velmi dobře o čem mluví. Z nezaměstnané ženy se díky talentu, píli a víře v sama sebe stala dvanáctou nejbohatší ženou Velké Británie. 

Čtěte také: Silné osobnosti. Co mají společného a jak to mít taky

Podstatné pro to, abychom sami sebe dokázali vnímat s patřičnou sebeúctou je uvědomění si toho, "co jsme dostali do vínku", s čím tedy moc nepohneme, a naopak, v čem na sobě můžeme zapracovat. Určitě máme každý ve svém životě lidi, které obdivujeme, a kterých si vážíme. Za co si ale vážíme sami sebe? V čem jsme na sebe pyšní? Co jsme dokázali? S čím jsme se porvali? 

Protože až v okamžiku, kdy sami sebe budeme umět ohodnostit a bude nám se sebou samými dobře jako s těmi, které máme rádi a na kterých nám záleží, dokážeme dávat i přijímat skutečnou lásku k druhému člověku. "Vytvořte si v sobě parťáka, se kterým se vám bude šťastně žít. Budete s ním rádi proto, že dokáže hledat jiskřičky spokojenosti, rozdmýchávat je a pak pochopíte, že i z maličkostí může vzejít plamen štěstí," řekl americký režisér Steven Spielberg.