Každý má svůj vyhraněný vkus, tvrdí vědci. Jak vzniká?

Jak se tvoří náš názor na to, kdo je přitažlivý a kdo ne?

Foto: Thinkstock

Zdenka Tomis 13. 10. 2015

Že je krása velmi individuální pojem, jsme už tušili. I vy jste se ale možná doteď bránili tomu, že se vám pořád dokola líbí ty samé typy mužů, eventuelně žen a vlastně čehokoli jiného. Vědci teď však potvrdili, že každý z nás má svůj vyhraněný vkus, a dokonce zjistili, proč se vám líbí zrovna to, co se vám líbí.

Samozřejmě jsou lidi nebo věci, jako je třeba Daniela Peštová nebo Jaguar E-type, které jsou objektivně krásné. Jsou krásné natolik, že se na tom shodne většina lidí. Určitě ale znáte chvíle, kdy se s někým naprosto neshodnete. Toho, kdo vám připadá naprosto okouzlující, by si vaše kamarádka na ulici ani nevšimla a naopak.

Jak si tvoříme vlastní názor?

To totiž přichází na scénu individuální hodnocení, které je z 50 procent tvořeno tím, jak jsme dosud žili. Ovšem nejen kde jsme vyrostli, s kým, ale ovlivňují to všechny naše životní zkušenosti. "Znamená to, že když budu já a vy hodnotit krásu jiných lidí, shodneme se v 50 procentech případů," vysvětluje pro magazín Time Jeremy Wilmer, profesor psychologie a autor studie, která se touto tematikou zabývala.

Když zkoumal, podle čeho lidé hodnotí tváře druhých, vzal nejprve v potaz právě ty obecně uznávané faktory jako například, že oválné a symetrické obličeje jsou tak nějak oficiálně považovány za atraktivnější. Právě tahle obecná kritéria tvoří prvních 50 procent, zatímco zbylých 50 už si tvoříme výlučně sami.

Výzkum na dvojčatech

Jeho tým samozřejmě myslel i na různé další studie, které na toto téma už vznikly. Například se tvrdilo, že považujeme za krásné lidi, kteří se nějakým způsobem podobají našim rodičům, nebo dokonce nám samotným. Z tohoto důvodu se této studie zúčastnilo několik jednovaječných dvojčat.

To jsou totiž lidé, kteří mají stejné rodiče, stejné geny, vyrostli ve stejném prostředí, ve stejné době a ještě navíc stejně vypadají. Výsledek? Jejich preference se většinou lišily.

Tatínek i oblíbená kapela

Jaký typ životních zkušeností tedy ovlivňuje to, kdo se nám líbí a nelíbí? Názor se utváří následovně: Vidíte nějakou tvář a dostanete k ní pozitivní informace. Takže pokud jste jako malá holka milovala tatínka, protože byl nejhodnější na světě, asi se vám doopravdy budou líbit muži jemu podobní. Ale funguje to tak třeba i s herci nebo zpěváky.

Jakmile jednou zjistíte, kdo zpívá vaši oblíbenou písničku, je vám ten člověk automaticky sympatičtější, a tím pádem ho budete vnímat i jako atraktivnějšího. A lidé podobní těmhle tatínkům nebo zpěvákům se vám pak budou líbit po celý život.

Samozřejmě se tento názor neutváří jen v dětství, ale formuje se i v průběhu života. Proto se může stát, že si například vybíráte partnery, kteří se hodně podobají vaší první velké lásce. Nebo vám připadají hezcí lidé, kteří jsou podobní vašim dobrým přátelům.

Čtěte také: Ideál krásy: Jak to vidí muži a jak ženy?

Důležité také je, jestli se jeden typ tváře nebo určitý typ lidí kolem vás nemotá ve zvýšené míře. Pokud odjedete do Švédska, je dost možné, že se vám začnou děsně líbit blonďáci, i když jste doteď byla spíš na tmavší typy. Samozřejmě to funguje i tak, že pokud jednu tvář vídáte hodně často, začne vám po čase připadat atraktivnější, než jak byste ji asi ohodnotili v první den vašeho setkání.

Jinými slovy, přesně takhle vznikají románky v práci, s kolegou, o kterého byste si v době, kdy jste nastupovala, neopřela ani kolo, protože vám vůbec nepřipadal atraktivní. Pak jste ho začala vídat každý den, a pokud se k vám ještě navíc celou dobu choval hezky, přitažlivost je na světě.