Pochopte druhé a pochopíte sebe: Jak vám empatie může zlepšit život?
Svět by byl mnohem lepší místo k žití, kdybychom se všichni pokusili vcítit se do kůže ostatních. Naštěstí je to dovednost, kterou můžete trénovat a umožnit sobě i druhým cítit se dobře.
Všem se tyto situace opakují mnohokrát. Stačí, aby do nás vrazil někdo v tramvaji, nepustil na přechodu, zatvářil se nepříjemně. Ihned máme z dotyčného negativní pocit. Co ale kdybychom si představili, že člověk, který nám nepříjemnost způsobil, se také necítí dobře?
Stalo se vám, že jste někde přecházeli ulici, pozorně se rozhlédli, ale najednou u vašich nohou prudce zabrzdilo auto? "Krávo," uleví si řidič touhle a někdy mnohem horší nadávkou. Je přirozené, že v takový okamžik nás zaleje pocit vzteku i lítosti a osobu za volantem považujeme nejmíň za vola. Ale stačí si říct, že se řidič jen lekl, proto zareagoval tak agresivně a hned ho nesnášíme o něco míň.
Přestat k někomu pociťovat negativní emoce je velmi úlevné. Denně se totiž setkáváme s lidmi, jejichž chování se nám nelíbí. Proč se jím zatěžovat? Vcítěním se do nich a pochopením pak nemáme pocit, že jsme oběti toho, že je někdo nepříjemný nebo špatně naložený. Jak tedy empatii trénovat?
Poslouchejte
Až se příště dostane do hádky s partnerem, dítětem nebo kýmkoliv jiným, vypněte režim odpovědí v hlavě. Osoba, se kterou máte konflikt, vám chce něco sdělit. Tak jen nastražte uši. Můžete zopakovat, co jste právě slyšeli tak, že to vyslovíte. Například: "Vidím, že tě naštvalo, že jsem na tebe včera neměla čas", a podobně. Podle výzkumů spory, kde se tímto způsobem komunikuje, se vyřeší jednou tak rychle.
Komunikujte s lidmi, co vás obsluhují
Protivná paní za přepážkou na poště nebo prodavačka v supermarketu odhodí svůj nakvašený výraz, když zbouráte zeď, co mezi vámi stojí. Zkuste to jako experiment: příště, až na vás bude nepříjemná, zeptejte se jí: "A jak se dnes máte?" Uvidíte, že ve většině případů zjihne a začne se chovat normálne. Pro posílení empatie je prý ideální, když jednou týdně mluvíte s někým, koho vůbec neznáte.
Dívejte se druhému do očí
Neverbální komunikace sděluje na nevědomé úrovni mnohem víc než slova. Ne nadarmo se říká: "Oko do duše okno". Když klidně pozorujete oči svého společníka v komunikaci, dokážete s ním navázat mimoslovní spojení.
Pryč s nevyžádanými radami
Velkým nešvarem je, jak se druhým snažíme pomoci. Svěřují se nám, co se jim nepovedlo nebo z čeho jsou smutní, ale my už za ně vymýšlíme řešení. Přitom nejúčinnější může být pouze vyslechnutí a reakce: "To mě mrzí, že ti dnes bylo smutno". Nebo: "To muselo být nepříjemné, když tě šéf seřval". Jestli chcete být užiteční, zeptejte se jak můžete pomoci, nevnucujte svůj pohled na věc.