Jak udělat z muže kutila? Předstírejte nešikovnost

Můj první manžel věděl, že jsem manuálně zručná, a tak jsem sama zatloukala všechny hřebíky, sama skládala nábytek... Podruhé už stejnou chybu neudělám.

Foto: Isifa/Thinkstock

3. 2. 2014

Můj první manžel věděl, že jsem manuálně zručná, a tak jsem sama zatloukala všechny hřebíky, sama skládala nábytek... Podruhé už stejnou chybu neudělám. Odteď prostě předstírám, že jsem absolutní nemehlo.

S mým prvním mužem jsem strávila dlouhých dvanáct let, a přestože jsme se rozvedli, byla to úžasná průprava do dalšího života. Například už vím, že když jednou podáte muži prst, on si ho vezme s celou paží a už napořád. Co tím chci říct?

Že když jsme spolu kdysi dávno začali bydlet, nadšeně jsem se do všech úprav a předělávání bytu pouštěla s ním. Strhávala jsem staré tapety, starou omítku, zdi pak dokonce sama malovala. A protože on měl tehdy časově náročnější práci a já ho vždycky chtěla něčím překvapit, sama jsem montovala hmoždinky do zdí, abych mohla rozvěsit naše nové obrazy a podobně.

Mimořádně zručná žena

Později jsem na chatě ochotně natírala plot, dokonce ho pomáhala stavět, štípala s ním dřevo na zimu a tak dále. On by to jistě všechno zvládnul sám, kdyby bylo třeba. Jenže já jsem ho o to neprosila, a on mě přece nebude od práce vyhánět.

Jinými slovy jsem se hned v úvodu předvedla coby mimořádně zručná žena, která si poradí i s chlapskou prací, a už jsem se tohoto označení nezbavila. A ono bylo samozřejmě pravdivé - už odmalička jsem víc pomáhala tátovi v dílně než mámě v kuchyni, jenže jsem tehdy nevěděla, že ženská by tohle měla aspoň trošku skrývat.

Tvařte se, že ho potřebujete

Myslím, že nejenom ten můj chlap snadno zleniví, když vidí, že jeho pomoc není bezpodmínečně nutná. Možná i ztratí motivaci - proč by se měl předvádět před někým, kdo vrtačkám rozumí málem víc než on.

A tak jsem po letech, kdy jsem už měla své práce dost, a do toho přišla také starost o dceru, slyšela jen výmluvy: "Vždyť to můžeš udělat ty, mě nepotřebuješ a navíc teď nemám čas!" Jenže já ho taky neměla, ale to už se mu vysvětlit nedalo. Superžena přece zvládne vždycky všechno.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Samozřejmě jsme se rozvedli kvůli jiným, podstatnějším věcem, než je spor o to, kdo sestaví knihovnu z Ikea, ale v tomhle ohledu jsem se poučila stoprocentně. Lepší je předstírat, že se bez mužovy pomoci neobejdete, než pak dělat všechno sama.

Po rozvodu jsem měla jsem zkusila žít celkem ještě se třemi muži. U všech jsem zkusila taktiku: "Miláčku, pojď ten hřebík přibít ty, já bych se určitě praštila do prstu jako minule. Měla jsem tam tááákovouhle modřinu!" A ona pokaždé vyšla. Pánové měli pocit, že se o mě starají, dokonce celí šťastní podávali u některých složitějších věcí výklad, jak je provádět správně.

Sladký život nešiky

Užívali si, že umí něco, co já nesvedu, a že mě to mohou snad i učit. Byli rádi, že mi mohou pomoci a že je potřebuju. To je pro ně zřejmě ještě silnější než lenost. S tím třetím mužem jsme se nedávno vzali, a on dodnes netuší, že všechny ty technické věci, které jsou na jeho bedrech, protože je doma jediný šikovný, bych v pohodě zvládla taky.

Máte pravdu, pokud namítáte, že je to nefér ho takhle balamutit, ale je snad fér, abych celou domácnost obstarávala já jako v mém prvním manželství? Odpovídám, že ani náhodou.

Co si o tom myslíte vy?

Byl by váš muž doma výkonnější, kdyby si myslel, že vy to sama nezvládnete? A připadá vám morální takhle před někým něco hrát, když s ním chcete strávit zbytek života? A máte nějaký lepší recept, jak muže donutit doma něco dělat?

Podobné téma bude mimo jiné námětem zítřejšího pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1, ovšem diskutovat můžete i v komentářích pod článkem.