Podle některých psychologů není "zlomené srdce" jen pojmem z krásné literatury. Údajně totiž tento stav existuje. Někteří lidé po ošklivém rozchodu nebo po dlouho prožívané neopětované lásce cítí v oblasti hrudníku skutečnou fyzickou bolest.

Lékem na takové trápení bývá čas. Pomáhá také projevit naplno své city, vyplakat se i vykřičet. Ale co když nás ve vztazích provází smůla pořád a nedaří se nám najít toho správného partnera? Bolesti a smutku přibývá a vlastně se z nich stává setrvalý stav. Existuje tedy něco jako syndrom zlomeného srdce?

Už nedokážu milovat

Tereza tvrdí, že kvůli opakovaně zlomenému srdci a zklamání, které jí láska v životě přinesla se už zamilovat nedokáže. "Nikdy jsem neměla štěstí. Zamilovávala jsem se často do nedostupných idolů, kteří na skutečné vztahy neměli ani pomyšlení. Před třicítkou jsem změnila taktiku a našla si "obyčejného" fajn chlapa, jenže jen na povrch. Po svatbě jsem zjistila, že mě podvádí a že jeho milé bezkonfliktní chování je jen líbivá fasáda.

Ve čtyřiceti jsem se rozhodla, že už to snášet nebudu a podala žádost o rozvod. Když soudkyně řekla, že jsme rozvedení, jako by mi v hrudníku srdce opravdu prasklo. Je to už pět let a rozhodně nežiju jako jeptiška, jen zamilovat se už nedokážu. Když se lásce podobný pocit připlíží, cítím jen velkou bolest v hrudníku. Myslím, že syndrom zlomeného srdce opravdu existuje."

Nikdy to nevzdávejte

Americký terapeut John Reed i vztahová terapeutka Kateřina Lebedová se shodují, že zlomené srdce nás může ovládnout, jen když to vzdáme. Pokud složíme zbraně a začneme tvrdit, že nás již láska nečeká, už ji opravdu najít nemusíme. Jenže v situaci, kdy se nám stále dějí stejné životní scénáře, je spíš důležité začít se na události v životě dívat jinak.

Jakmile cítíte, že vás věci spojené s láskou vedou k depresím či úzkostem, musíte zahájit protiútok. Ten je u každého trochu jiný, ale v zásadě je důležité si uvědomit, že podobné věci se nedějí jen vám, že je kolem mnoho lidí se stejnými problémy.

Největší strašák 21. století má jméno: Samota číst článek

Vztahy

Jak na to?

• V první řadě je důležité nepasovat se do role oběti osudu.
• Vyčistěte srdce i hlavu, může to být třeba meditací, ale většině lidí spíše zabírá se "vydovádět". Běžte kamkoli ven s přáteli, zkuste se fyzicky vybít - běhejte, skákejte, zajděte na spinning, jeďte na výlet na kolech, na lyžích… Unavte se a pak se dobře prospěte.
• S alkoholem byste měli šetřit, ať se z něj nestane váš další problém. To ale neznamená, že byste občas nemohli na víno. Společnost přátel je navíc důležitá.

Osud si utváříme sami

Nechci tvrdit, že je svět spravedlivý. Všichni nemáme stejné startovní podmínky, někdo má v lásce větší štěstí než jiný. Jenže nejhorší, co pro sebe můžeme udělat, je padnout do sebelítosti, nebo ztratit pocit sebehodnoty. To první nás přivede do samoty, kterou je málokdo schopný zvládnout - ostatně, kolik znáte lidí, kteří nemají partera a jsou s tím skutečně srovnaní a život si užívají bez pocitu, že jim hvězdy nepřály.

Stejně špatné ale je, když začneme mít pocit, že se nám vztahy nedaří, protože nejsme dost dobří. Pak jsme na nejlepší cestě najít si někoho, kdo v nás bude tenhle pocit jen utužovat. Ostatně psychický a fyzický teror není v partnerství ničím až tak výjimečným. Je proto důležité včas vyhodnotit, kdy u nás podobné sebedestruktivní vzorce nastávají a začít s tím pracovat.

Řekněte si o pomoc

Vyléčit se z dlouhodobé frustrace z lásky zvládne jen málokdo. Vyhledat odborníka je tedy skoro nutností. Může to být psycholog, terapeut, kouč a klidně i někdo více ezotericky smýšlející - výběr by měl záviset na tom, jací jste vy, čemu věříte a s kterou cestou sebeléčení jste schopni se nejlépe vyrovnat. Každopádně pamatujte na to, že syndrom zlomeného srdce sice existovat může, ale pouze v případě, že si ho životem, a hlavně vlastní myslí, necháte "naordinovat".